Spokojit se s jeho chybami nebo to ukončit, i když se milujeme?

No, moc si toho o vašem vztahu nenapsala. Ale z toho, co píšeš - je super, že se máte rádi! Stačí ještě vůle překonávat překážky a můžete být šťastní do smrti

Dneska si lidi myslí, že vztahy se dějou jen tak, samy..že když se máme rádi, tak to vlastně stačí a všechno se zvládne. Jakmile je první problém a láska ochabne, jdou lidi os sebe (viz rozvodovost). Ale pro dlouhodobý vztah jsou zapotřebí (možná i) důležitější věci než je láska - vůle, tolerance, komunikace.

Nepíšeš, zda a jak jste si promluvili, k čemu to vedlo apod. Někdy je fajn vyjasnit si věci i před neutrálním člověkem na neutrální půdě (třeba v poradně). Jinak se mi z tvého příběhu zdá, že všechno odstartovala tvoje osamělost na té vesnici -jak ses vlastně na té vesnici ocitla a máš se jak realizovat (prací, koníčky,přáteli, studium, něco?)

Když my jsme spolu rok a už je to potřetí, co jsem se sbalila a odjela od něj po šílené hádce. Vždycky, když se hádáme, tak já brečím a on mě vyhazuje. Potom přijde s tím, že by beze mě nemohl být ani minutu a když já jsem pořád naštvaná, tak on jde v klidu spát. Naše komunikace není zrovna nejlepší, pořád si něco vyčítáme. Když po něm chci věci jako zouvat si boty, nebo umýt nádobí, tak jsem hned prý rozkazovačná a nejsem vděčná, že tam žiju u něj zadarmo a neplatím nikde v bytě nájem.

Mám u něj morče, co jsme si koupili společně, takže jsem si pro něj dneska jela ( nakonec jsem si ho zatím neodvezla) a on vypadal smutně, říkal, že mu chybím, že mu bylo smutno hrozně a ani nemohl spát sám v naší posteli, tak spal na gauči. A taky pořád říkal, ať se přijedu někdy večer podívat za tím morčetem, řekl to asi šestkrát. Já přijedu, protože si ho chci odvézt, ale spíš jsem si představovala, že by kluk měl přijet za holkou. Na to mi on řekl, že mám auto a kdyby pro mě přijel on, tak mě stejně odveze na tu vesnici, tak můžu přijet sama. Takhle on vidí věci, prakticky no.

Mám se spokojit s tím, že on je spokojený na té vesnici a já bych byla radši ve městě, kde mám víc možností, jak trávit čas? Mám se spokojit s tím, že on není na vysedávání v kavárně, není na procházky a držení se za ruku, nikdy mi nedonesl květinu i když jsem mu pořád říkala, jak ji chci. Je pořád v garáži a staví si tam auto s kamarády a mě v létě nechá jet samotnou se koupat na jezero. A nebo bych si měla uvědomit, že mám chlapa, co má koníčka, radši pracuje než aby někde vysedával a když bych byla milá a neviděla vše tak negativně, tak by i on byl hodný na mě a mohlo by to klapat?

Vykašli se na to, chvíli to bude bolet, ale uvidíš, že na tebe čeká někdo, kdo ti bude víc vyhovovat.. měla jsem to v předchozím vztahu podobný, taky hádky, rozchody a následný usmiřování, věčný lepení vztahu, je to na nic, věř mi. Zpětně lituju, že jsem to vydržela tak dlouho. Pokud už jste na sebe sprostí a ten rozchod je poněkolikáté, nemá ten vztah z mýho pohledu už šanci. A zbytečně se v tom pitváš. Jste prostě každej jinej a potřebuješ vedle sebe někoho jinýho. Já to tak taky měla a přišel I ty ho najdeš, pokud nebudeš pořád setrvávat ve vztahu s někým, kdo ti nevyhovuje.

hmm tohle těžko říct...asi mezi váma dost funguje vášeň, chemie, ale to na dlouhodobý vztah nestačí....důležité je abyste měli do budoucna podobné představy, hodnoty, dokázali se dohodnout...pokud máte oba na zásadní věci úplně jiný pohled a už takhle brzo se tolik hádáte, tak tomu moc velké šance nedávám / jasně s láskou a vztahem jsou spojené i těžké chvíle, ale trápit se a brečet každý druhý den, to podle mě za to nestojí...

taky jsem to takhle měla s jedním klukem, na jednu stranu jsme se měli hrozně rádi ale na druhou jsme si dokázali hrozně ubližovat a skoro jsme se nenáviděli...takový neustálý střídání pocitů, že jsem myslela že se zbláznim...protože v něm bylo něco co mě šíleně přitahovalo a druhá část, která mě strašně iritovala a odpuzovala a on to měl také tak se mnou, že část mé osobnosti ho vytáčela a dráždila...prostě každý z nás asi potřebuje někoho jiného...bohužel jsem pořád nenarazila na žádnýho, koho bych dokázala mít víc ráda, i když už je to docela dlouhá doba...ale když si vzpomenu na ty hádky a jak jsem skoro furt brečela, tak myslím, že mi je líp....

jinak zrovna jsem poslechla písničku true love od pink, text docela sedí...))

V první řadě na něm nemůžeš být závislá. Podle toho, co píšeš, se on asi odstěhovat do města nechce. Máš ty možnost se tam u něj nějak realizovat? Dojíždět do města do práce, za přáteli, najít si přátele tam atd.? Nebo pokud budeš tam, budeš pořád nespokojená? Myslím, že tvůj zásadní problém je právě tohle. Tvůj přítel sice má chyby, ale to, že ti neností kytky, není zrovna na rozchod. Jestli ale máte jiné představy o budoucnosti, které nejdou skloubit ke spokojenosti obou, to bohužel nic jiného než rozchod nevyřeší. Myslím tím ale opravdu zásadní rozdíly, ne to, že budete muset udělat třeba pár ústupků. Aby ses totiž jen nehonila za ideálem a pozdě nezjistila, že jsi přišla o fajn chlapa.

Za mě rozchod. Já bych v tvém případě vůbec neřešila zájmy, morče nebo že jsi se odstěhovala někam, kde nemáš co dělat. Kámen úrazu je podle mě zásadní ztráta úcty.
Jak chceš žít s někým, ke komu nemáš úctu, nebo on k tobě...Já tohle zažila. Přítel se ke mě choval jako ke královně, ale po nějakých problémech najednou otočil a v hádkách mi klidně vpálil, že jsem děvka, ať se sbalím a vypadnu. Pak druhý den ráno omluvy a večer zas to samé...a kolotoč....nakonec osvobozující rozchod, kde on dělal hysterku, brečel a sliboval..
Pryč od něho...když si už po roce a něco nadáváte a vyhazujete, tak kam si myslíš, že to bude směřovat? To se nespraví...pokud jsi mu to jednou tolerovala, odpustila, tak on to bude stupňovat a třeba ti jednou pak i přiletí....Ztráta úcty je podle mě absolutní konec

Jestli na člověka někde nečeká něco lepšího jsem také dost často řešila. Každý vztah má něco, úplně růžové to nebude nikde a já vždy říkám, že je to o hledání nejmenšího zla . Jde samozřejmě o nadsázku, ale.. Všude Ti bude něco vadit. Teď se jen musíš zeptat sama sebe, jestli to je ten chlap, se kterým chceš strávit zbytek života, založit rodinu.. Prostě jestli to je chlap pro budoucnost. Jasně, že Ti teď chybí, bylo by divné kdyby ne. Ale opravdu chceš prožít život plný hádek?

Asi jsem úplně mimo, ale myslím si, že bys měla jít pryč.Hádáte se ty brečíš, on tě vyhazuje.? Ty máš být vděčná, že bydlíš zadarmo.Jestli jsem to pochopila, máš kde být i bez něj.Nevšímá si tě.Ty si musíš říkat o pozornost a stejně nic.
No já nevím.Změň svůj přístup sama k sobě, ale už bez tohohle kluka.A není to o tom, že by sis měla zvyknout a jinde je to stejné.No není.Jinde je to takové jaké si to udělají.V tomhle chceš vychovávat děti, aby na tebe jejich otec řval.A ty budeš plakat.To je super, pak tvoje děti budou žít nejspíš stejný život.A ženská a chlap se musí vzájemně respektovat a vážit si se.
Tomu pak já říkám zdravý vztah.

Reaguji na Candy86: To já právě nevím, asi bych s dokázala smířit s bydlením na vesnici, je to jen 4 km do města. Taky bych mohla zkousnout to, že on se raději hrabe v autě než aby trávil čas semnou. Ale nevím, jak to bude v budoucnu, budeme mít dítě a on místo aby jel s námi na výlet, tak mě pošle samotnou? Já měla vždycky představu, že budu mít vztah jako mají Lilly a Marshal z HIMYM, nebo Chandler a Monika z Přátel , chápete co tím myslím. Ale na druhou stranu vím, že semnou je těžké vyjít.

Reaguji na Lilitha: On se sám stydí za to, že používá sprostá slova. Prý si to nikdy k holce nedovolil a nechce takovej být. Ale já se přiznám, že taky nejdu pro nadávku daleko a když sem hodně rozčílená, nebojím se ho praštit nebo mu dát facku.

Reaguji na Kočulka: No právě, toho nejmenšího zla, ale sice on má tyhle šílený chyby a hádáme se, ale já měla hodný kluky a vždycky mě omrzeli a už jsem je nechtěla a tenhle je první, kterého asi fakt miluju, právě proto, že se sebou nenechá zametat.

Člověk by měl setrvávat ve vztahu, ve kterém se cítí šťastný. Pokud ti jeho způsoby lezou už teď na nervy, je na čase odejít. Věř, že lepší už to nebude!

Reaguji na Cassidy_: A nie si náhodou jeden z tých prípadov, kedy holka má až príliš hodného chlapa, ktorý nemá vlastný názor, čo jej začne samozrejme liezť na nervy, a po rozchode potká pravý opak? Zvyčajne sú vtedy ženy očarené chlapom že vie používať aj vlastný rozum. Mojej kamarátke sa to isté stalo, tiež prešla z extrému do extrému.
Mimochodom, chlap ktorý by ma vyhodil z nášho spoločného domu niekoľkokrát po sebe, by pre mňa nemal žiadnu cenu. A čo robíš ty? Máš nejakú prácu, školu? Ak máš od seba mesto 4 km, tak mne to príde ako ideálne bývanie. Koľko ľudí by tak chcelo žiť. To nie je žiadna neprekonateľná vzdialenosť, ja bývam v meste, a 4 km mi trvá cesta do centra
A súhlasím s viacerými holkami, ktoré tu už spomínali, že podľa nich je najväčší problém strata sebaúcty. Ty si svojho partnera musíš predsa vážiť, tolerovať ho, a takisto aj on teba.

On se sebou nenechá zametat, ale ty ano. Opravdu "rovnocenný" vztah...