Ahoj, mám už přes rok řidičák, ale vždycky jsem měla strach někam jet a to jsem jezdila pod dohledem rodičů, sama bych se nikam nevydala. Rozhodila mě každá maličkost, když mi auto poskakovalo, nebo mi to někde chcíplo, nebo jsem občas omylem vjela do protisměru apod. A pokaždý, když mě máma nutila řídit jsem se cejtila napjatá, nesvá, nervózní, prostě jsem za tím volantem byla strašně strnulá, při každý menší překážce sem měla srdce v krku a když jsem vylezla, měla jsem uplně zkaměnělý nohy. Když sem věděla že budu msuet řídit třeba na chatu, měla sem z toho uplně zkaženou náladu, prostě k tomum mam tak nějak odpor. Nesjedu autem ani kousek do obchoďáku, protože prostě nemam tu odvahu. A až teď minulej tejden, kdy máma chtěla jet do práce, sem si sama sedla za volant a celou cestu sem byla v pohodě, ačkoli to bylo jen po rovný cestě, žádný semafory a rušnej provoz. Ráda bych se toho strachu zbavila, nechci bejt celej život odkázaná na jiný lidi s řidičákem, nechci se furt bát a bejt neschopná dojet i na nákup. Jak ste to měly vy? Já totiž když vidim jak jiný lidi v mym věku co si udělali řidičák už jezděj sami a sou v pohodě, tak se cejtim jako naprostej blb. Přijde to někdy samo, nebo se prostě musim nutit furt jezdit a zvyknout si, aby to ze mě opadlo?