Seznámili jsme se asi před 6lety, v té době dosti oblíbený, xchat. Napsala jsme ji já, vyměnili jsme si ICQ a musím říct, že ač ona byla a pořád je ode mě několik set kilometrů (Brno - Praha), tak jsme si skvěle rozuměli. Probírali jsme spolu vše možné a přirostla mi k srdci - jako kamarádka. Brala jsem ji jako svoji sestru a několikrát sem jí to i řekla. Nevím, jak mě brala ona, protože po tom, jak mě odepsala, těžko uvěřit tomu, když mi říkala, že patřím mezi jeji nejlepší kamarádky. Za tu dobu co jsme se znali, jsme se viděli sice jen jednou, kdy mě pozvala na víkend do Prahy, ale bylo to fajn, bavili jsme se, povídali jsme si, i přesto, že jsme si toho tolik řekli už přes soc. síť, měli jsme se stále o čem bavit.
Časem ona začala pracovat v jedný firmě, kde toho měla hodně a tak už neměla na mě tolik času.Až teď jsem si uvědomila, jaký sem byla sobec. Sama vím, že když toho je v práci hodně, tak sem ráda, že sem ráda a že mám vůbec čas na sebe a svoji rodinu. Ona mi to několikrát říkala, že ač nerada, tak práce je pro ni důležitá a ve volné chvíly se věnuje hlavně rodině a příteli. Já to nedokázala pochopit. Nedokázala jsem se smířit s tím, že už pro mě u ni není místo a s tím, že ji ztrácím. Jednou, kdy sem ji prosila, jestli bych s ní mohla pár minut mluvit po telefonu, mi odepsala, že nemá bohužel čas, a já protože jsem neslyšela poslední dny už nic jiného, tak jsem prostě vybuchla a napsala jsem jí,že pokud mi to nezvedne, tak je KONEC. Myslela jsem si, že ji tím donutím nebo nevím, jak to říct, aby mi věnovala chvíli času. Jenže se stal opak a ona se toho chytla a od té doby už se mnou nepromluvila. Alespoň né tak, jak bych si já přála. Nechala jsem to být asi 14 dní. Poté jsem jí zkusila napsat.Kontaktovala jsem i její mámu, ona zareagovala. Napsala mi, že jsme přerušili veškerý kontakt, a ať ji nechám na pokoji, přestanu kontaktovat ji i její rodinu. Nechala jsem to zase být a pak jsem jí volala i do práce. Na to, mi přišla sms, do dnes nevím, kdo to psal, jestli ona nebo její přítel, a napsal mi dost hnusnou sms, kterou mám pořád v paměti - stálo tam, že jestli nepřestanu, tak přijede a zmaluje mi obličej apod. Od té doby už sem se jí nijak neozvala a od té doby mě to pořád trápí. Chtěla bych vrátit vše, co mezi náma bylo, uznávám, že byly doby, kdy jsem k ní byla opravdu největší sobec, ale můžu říct, že to, jak se říká : „ Člověk si uvědomí chybu, co udělal, až toho druhého ztratí! ” - je pravda. Několikrát sem jí chtěla napsat, ale bojím se. Bojím se odmítnutí, toho, že mi neodepíše, a bude se opakovat to, co předtím. Já sem člověk, který když se mu někdo vryje do srdce, tak jako ona se vryla mě, tak se těžko smíří s tím, že už naše kamarádství není a zřejmě už ani nebude Tak moc bych si přála, aby mi ona sama napsala,a řekla mi, že je vše jako dřív.