Rozešli jsme se před měsícem, téma o tom mi tady někde koluje ). Týden po rozchodu mi řekl, že už se přes to přenesl, že ho nic netrápí, že na to kouká racionálně. A tak začalo moje smiřování, dva týdny jsem se v tom plácala (ale vůbec jsem se mu neozývala) a pak se "ozval" - napíchnul se mi na fb. A tak jsme spolu začali komunikovat - on stylem, že se z toho nemůže dostat a já, že už to mám za sebou, že už je to pro mě uzavřené (i když asi úplně není). Teď o víkendu se to dozvěděla jeho rodina a nepřijala to moc dobře a dává mu to sežrat, jeho malý bráška se po mně pořád ptá, kdy přijdu. A on mi začal psát v takových asi náznacích - že mu vždycky trvá, než si uvědomí, co je pro něj dobrý, že v tom vztahu šťastný byl, ale neuměl to dávat najevo, že teď ví, že "něco" cítí víc, než kdy jindy, posílal mi citát, že "když skončí vztah neznamená to, že končí city"... a tak. A já mu pořád píšu, že už jsem prostě za tím, že jsem s tím smířená. Ale píšu mu to mile, možná ho trochu podporuju. A pěkně to asi mrším. Vůbec nevím, co dělat... najednou se přestat ozývat? Jo a dodatek - má novou slečnu. A pořád mi píše, že "v tom není naplno", že "byla asi chyba začínat nový vztah"... a blabla. Pěkně jsem se do toho zamotala, asi jsem mu vůbec neměla odepisovat a už vůbec ne mile... ale - co teď?