V jednom deníčku na začátku března jsem psala, co jsem provedla svému expříteli. Že jsem mu zavolala, řekla mu, že mi chybí a on mi to položil... Snažila jsem se na něho nemyslet a možná, se mi i ulevilo. Nepsala jsem mu, a řekla si: dobře, tak je konec...
Jenže minulý týden mi v noci napsal sms, proč se nepřipojuji na net, že se dívá každý den a že by byl rád, kdybych se někdy připojila a že by si rád popovídal. Druhý den jsme si napsali pár smsek. Jedna ze smsek byla taková zvláštní. Ptal se mě na práci do školy, kterou fakt nedávám, tak jsem mu napsala trochu nepříjemnou sms (protože mě to štve, že jsem lůzr) a on na to, že to myslel jsem to dobře, protože... ale to je jedno. Nevím co znamená to protože a co je jedno. Každopádně pak se ptal, jestli bych nezašla na kafe. Já mohla až za pár dní. Pak ještě týž večer napsal, jestli jsem si to nerozmyslela a nešla bych dnes, ale já fakt nemohla.
No, byli jsme nakonec venku asi 2 hodiny a normálně si povídali... rozloučili jsme se a konec.
Co mě trápí je to, že mě je s ním dobře. Vím, že ho stále miluji. Prostě vedle něj se cítím tak nějak jistě a přála bych si ho zpátky... ale on se sám od sebe už neozve... když jsem mu napsala, jak se má, co Velikonoce, tak teda jako že napsal, ale už třeba nenapsal: no a co ty?...
On mě tímto vyloženě deptá, protože pokud nechce zpátky, já asi takovýhle přátelství nedám... Ale proč by to dělal, když jsem mu tehdy udělala hysterickej výlev do telefonu, až mi to položil? Neumím to s klukama, nevím, jak se mám zachovat, proto píšu sem. Já vím, že neznáte mě, ani jeho, ale tak názor nezaujaté osoby by byl fajn. Nechci nic pokazit... ale já nemůžu takhle normálně žít...