Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Taky mě to dostalo.

Ano, to si tak říkám. A už teď mám hrůzu z dalšího těhotenství je to i tím, že jsem plná negativních emocí a vše vidím černě

Děkuji všem za podporu, vážím si toho a moc mi to pomáhá

Není za co. Buď silná

O to se moc snažím, ale nejde mi to. Před rodiči a přáteli dělat jakože nic a přitom to v sobě dusit, přijde mi, že je to nad moje síly

Reaguji na Miasofia:
Pokud už jsi otěhotněla, povede se ti to brzy zase! Znám několik holek, kterým se to stalo a všechny teď mají děti. Je to neuvěřitelný číslo, ale zamlklým těhotenstvím prý končí každé osmé těhotenství. Tělo už máš připravené, takže příště se to povede. Není to útěcha, ale plod měl asi vadu, neslučitelnou se životem a moudrá příroda to vyřešila sama. Jediná rada je nečíst o tom články na internetu, nevstupovat na webové diskuse o potratech, nic dalšího si o tom nezjišťovat. Nevím, jaké máš vztahy s mámou, ale myslím, že by pomohlo se jí svěřit a vyřvat se jí v náručí. Člověk nechce rodiče zatěžovat, ale vyplakat se mámě na rameni je funkční lék.

Opravdu nemáš někoho, komu bys důvěřovala a mohla mu to říci? Nedovedu si představit, že bych to sdílela jen s partnerem - oni muži nemívají navíc tak velkou potřebu o tom mluvit a mohlo by se časem stát, že bych jej tím od sebe "odháněla" a on se nechtěne, nevědomky přede mnou stahoval...

Reaguji na Étoile: Napsala si to hezky!

Buď silná a věř ,že vše zlé se jednou v dobré obrátí. Určitě se to povedde i příště! A hlavně je dobré, že ses to dozvěděla dřív ,než si to řekla někomu jinému ). Nemysli černě, buď silná a říkej si, že když se to jednou povedlo ,povede se to podruhé ...

Mamka je úžasná, ale na vnouče se ohromně těší a tohle by ji zlomilo. Nechci, aby trpěla i ona, vím, že by to prožívala se mnou.

Mám takovou blbou vlastnost, neobtěžovat svými problémy své blízké okolí. Poté, co jsem několikrát přišla pro radu a byla jsem odbyta, zvykla jsem si řešit problémy sama. Ale tohle je už moc
Raději se o tom vypovídám tady.

Reaguji na Lenkas731:
Budu se snažit, díky.

Je to smutné,ale stává se to dost často.
Ber to tak,že stále lepší v 7tt než v pokročilém těhotenství.Plod má nějakou vadu a příroda to zařídíla dobře.
Potřebuješ být v pohodě,abys mohla znova otěhotnět.

Jj, o to se snažím, ale útěchu mi to nepřínáší

To je ten počáteční šok,přejde to uvidíš.Zkus se tomu žalu tak nepoddávat a najít na tom neštěstí tu lepší stránku v tom,že postižené dítě by ti přineslo daleko víc smutku.

Reaguji na Miasofia:
Nečetla jsem tedy všechny komentáře, ale myslím si, že srdeční činnost v 7týdnu není nic neobvyklého. Nevíš totiž kdy jsi přesně otěhotněla, takže těhotenství může být až o 14dní mladší. Mám toho o tomto nastudováno hodně, sama jsem si to prožila, taky v sedmém týdnu žádná srdeční činnost a v devátém bylo srdce jako hrom. Můj gynekolog mě tedy ničím takovým, že se dítě nevyvíjí tak, jak by mělo nestrašil, prostě mě pozval na kontrolu asi o týden později a srdce už tam bylo. Samozřejmě jsem rodila o 14dní později než byl TP, tudíž těhotenství bylo mladší. Být tebou, tak ještě týden počkám, pak bych šla znovu na UTZ a jestli by se dítě opravdu nevyvíjelo, tak bych těhotenství ukočila, ale takhle není kam spěchat, věř mi, vlastní zkušenost. Hodně štěstí zlato.

Reaguji na Issabell28: Tímto jsi musela udělat Mii obrovskou radost
A je pravda, že tady nepadl návrh nechat se prohlédnout třeba od jiného gynekologa.