Rychlý spád

cirra
já to mám podobně, s přítelem jsme spolu půl roku, o jednom výkendu jsme se dali dohromady, po kterém hned musel odletet na dva měsíce ke svým rodičům a já ke svým. hned první den co jsme spolu mluvili po skypu mi koupil letenku abych za ním po měsíci přijela, celý měsíc jsme si volali (skoro 24 h denně), pak jsem za ním přiletěla (okamžité seznámení s rodiči, vším příbuzenstvem) a od té doby jsme pořád spolu. strávili jsme čtyři týdny v jeho zemi, po příjezdu domů jsme se hned k sobě nastěhovali, asi po pár dnech telefonování jsme začali mluvit o dětěch, svatbě ... prostě to je rychlé, někdy jsem měla pocit že snad až moc, ale už nejsme pubertáci abychom se drželi několik let jenom za ruce hlavně že nám to vyhovuje, zatím se nic během toho půl roku nezměnilo, jsme pořád zamilovaní a přesvědčení, že jsme to pravé jeden pro druhého. tak doufám, že nám to i dál vydrží.

taky kamarádka to měla podobně, její přítel byl před rozvodem, když se dali dohromady, taky se hned stěhovali k sobě a asi za 14 dní ji říkal jak si ji chce vzít. tehdy ještě nemohli kvůli tomu rozvodu, ale vydrželo jim to, jsou spolu ř let a konečně už chystají tu svatbu v létě

pokud cítíš, že to je správné tak to tak taky bude, takže přeji, aby ti to vydrželo

cirra
Plánovaně si pořídit děti s člověkem, kterého znáš měsíc, mi nepřijde jako úplně nejmoudřejší... Co když časem zjistíte, že se k sobě nehodíte?

podle mě se tohle domlouvat nemá, to člověk musí cítit, ne? Nebo já si nedovedu představit, že bych přišla za chlapem, dala si s ním jedno rande a na tom dalším mu řekla hele fajn, do dvacátého dubna se k tobě stěhuju, do první června chci být těhotná a zůstat s tebou navždy. Jak řekl swist, není to nejmoudřejší, ale na druhou stranu, pokud cítíš, že je to ok (a upřímně, pokud to víš po měsíci, tak ti gratuluju), tak proč ne. Měla jsem pár vztahů s klasickým vývojem a všechny ztroskotali. Až pak jsem jeden sobotní večer tak trochu v opilosti přikročila k tomu mému, ve středu první rande, v sobotu odjezd na první společnou dovolenou. Než jsme se k sobě nastěhovali, uběhl rok každodenního setkávání a vzájemném přespávání buď u jednoho, nebo u druhého. Cítila jsem, že by to mohl být ON, že by to mohlo vyjít, ale netorufla jsem si s ním plánovat ihned nějakou budoucnost, natož děti...

Tak já jsem začla žít s přítele po dvouch měsících, co jsme se poznali,z toho měsíc jsme si jen psali sms nebo volali.Ale bylo to tak rychle,bo bydlí v zahraničí,kde jsem dříve pracovala.Po třech měsících jsem otěhotněla.Dnes máme 4měsíční dítě,přítele miluju,ale je to úplně někdo jiný než byl na začátku.A hlavně mi přijde,že jsme si spolu ani celkem nic nezažili,nebyli na dovolené,...měli bychom mít teď ještě takové to zamilované období,místo toho jsem byla celé těhotenství hysterka a nějak to ještě úplně nepřešlo,a teď musíme první myslet na malou,potom jsme my,což toho potom teda moc není..Děti jsou báječné,ale podle mě, nemáš kam spěchat,hlavně za měsíc opravdu nikoho nepoznáš

Nepozná. Ale to ani za 8 let, já jsem překvapována dnes a denně. V dobrém i v tom druhém smyslu, jak kdy .
Což o to, u mne se vztah začal jedním nezávazným rande v posteli a všechno to jeho "dobývání" se odehrávalo až pak, protože já tehdy jaksi měla uraženou ješitnost od bývalého a o vztah nestála. Na ten mě nakonec ukecal, za což jsem mu vděčná, s dětmi na mne nenaléhal, za to ještě víc.
Podle mne Váš vztah je naprosto v pořádku, protože to vy sami cítíte - ale s dětmi bych rozhodně počkala. Vždyť jste za ty tři týdny nic nezažili, nezkusili, nikde jste nebyli. Já vím, že dneska už s miminem jde skoro všechno, ale nač ten spěch ? Proč se hned měnit ze šťastných milenců na klasickou rodinu s taťkou a mamkou a se všemi starostmi, co k tomu patří ?
A ještě jedna poněkud prozaická poznámka : pokud to zcela náhodou za další měsíc - dva ON nebude - kdo si zkazí život ? Chlap, který bude platit nějakou tu tisícovku na alimentech, nebo žena sama na mateřské ?
Rychlý spád ve vztahu je opojný a krásný, ale taková závažná rozhodnutí, myslím, chtějí svůj čas.

pod tohle bych se podepsala, vztah určitě, jen ať to zkusí, fandím jim, jen s těmi dětmi mi to takhle brzo přijde spíše šílené

Názor, že člověka nepoznáš dobře za celý život je pravdivý, ale…..
Člověk se celý život vyvíjí a tím pádem pořád překvapuje nejen své okolí, ale někdy i sám sebe. Některé věci, které bych neudělala před rokem či půl rokem mi dnes nejsou cizí.
Ale určitě nepoznáš na člověku za měsíc některé třeba pro tebe zásadní vlastnosti a názory. Jestli má opravdu rád děti, nebo jen o tom mluví, jestli není hrubý, jak se kouká na postavení žen v domácnosti, ve společnosti, nepoznáš ho v určitých situacích. Např. jak snáší, když si bez něj vyjdeš atd.. To pak záleží už na každém člověku, co od vztahu očekává.
Takže za mě říkám, společné bydlení ano, děti ne. To je podle mě velký risk.

To jsem ráda, že nejsem sama blázen, k příteli jsem se stěhovala po 3 měsících. To jsm esi denně volali, psali a víkendy trávili spolu, bylo nás smutno jsme spolu skoro rok a pořád zamilovanost, plánujeme baráček a mimčo, ale to až ke konci roku. Nechci nic uspěchat, ono se to vyvine samo.

my se s přítelem poznali v práci.Půl roku jsme kolem sebe chodili a byli si jedno, pak jedno kafe a prásk... Začali jsme randit denně. Já během měsíce ukončila několikaletý vztah a nastěhovala se k němu.On se rozvedl, zařizujeme domeček a o dítěti už se taky mluví

Přesně Držím palce, my to taky měli "rychlospádem", když miluješ, tak není co řešit

Jo mluvit je v poho, ale myslím si, že ještě půl roku to vydrží a my se zase víc poznáme, ale už teď vím, že s ním prcka chci a už se na to i oba těšíme.

Tak já nevim, zda se ještě vubec něco dá radit, když už týden na dítěti pracujete, tak už se možná i zadařilo. Samozřejmě každému co vyhovuje, ale já osobně bych se do zásadnějších rozhodnutí(svatba,dítě) nehrnula dřív jak po roce vztahu. V té době už opadá ta největší zamilovanost, kdy partnera nevnímáš jako dokonalost samu, ale vidíš i to, co třeba nejsi ochotna překousnout atd.

JulyJuli
To je moc rozumn názor, i když přítele miluji i skoro po roce stejně, už vidím spoustu maličkostí, které jsem dřív nechtěla vidět. Ale je lepší se poznat lépe.