Přítelův táta si myslí, že si přítele nezasloužím

vlastně nemam vůbec tušení o co konkretně jde takže ti asi moc neporadime..

Zkus být konkrétnější...na takového někdo někde tamto řekl....to ti asi moc neporadíme, promiň....

Zkus trošku konkrétní text...místo jistý člověk napiš třeba Martin, nebo Petra...no a taky je důležité, co je to zač? Muž/žena, mladší, starší, partner, kamarád/ka, příbuzný, někdo z práce?

možná kdybys to napsala rovnou jako svůj příklad a konkrétněji, pochopili bychom tě lépe. Obzvlášť konkrétní problémy - o co v těch konfliktních situacích především šlo, abychom dokázali lépe poradit, protože takhle můžeme jen domýšlet..a těžko z toho chápeme, co se mezi tebou a tou dotyčnou osobou celou dobu odehrávalo...

Situace se stala nedávno. Jde o přítelova tátu, pro kterého jsem někdo, kdo si jeho syna nezaslouží a jakoby jsem ho zabrala jiné - lepší slečně.

Reaguji na DragonLady:
tak to bych se s přítelem rovnou rozešla, jakkoli blbě to zní. příklady v okolí jsou ošklivé a mezi těma dvěma to vždycky viselo jak damoklův meč. je to jediné, skutečně jediné účinné řešení.
pro mě, po životních zkušenostech. jestli to někdo vidí jinak, ať si rodinné rozepře po dvaceti letech klidně užívá, případně i hrozné svatby, kde se kvůli tomu všichni pohádají, problémy s tím, že jednou bude otec starý a nenávistný, a ten chudák, na kterého celý život plival sliny, se o něj bude nucen starat, atp. a problémy s manželem, který nakonec časem možná bude stát při otci a vzdychat, proč si mě jen bral, když jsem taková mrcha...

...ještě mě napadlo:
ono se to bude časem ne zlepšovat, ale zhoršovat, jak bude mezi tebou a přítelem opadávat zamilovanost...a nechtěla bych se dožít dne, kdy by mi řekl, že táta měl pravdu :-/

Reaguji na DragonLady:
Tak to je nepříjemná situace, ale mám ve svém okolí minimálně dva případy, kdy jsou rodiče též proti vztahu s dotyčnou/dotyčným a určitě se kvůli tomu hned nerozcházejí.
Tatínek mého dědy se vůči mé babičce také vyjadřoval pokaždé příšerně, dědovi ji rozmlouval, že si nemá brát vesnickou holku a že taková ženská nesmí vůbec řídit auto a že nic neumí a za všechno mohla vždycky ona. Naštěstí od sebe všichni bydleli dostatečně daleko, že museli přetrpět jednu dvě návštěvy do roka a babička s dědou jsou spolu dodnes.

Jinak být tebou, očekávala bych od přítele, že se k tomu nějak postaví a bude na tvé straně a otci dá najevo, že si vybral tebe a ne žádnou jinou. A s otcem bych se přestala vídat. K životu ho nepotřebuješ a pokud se přítel nepostaví jasně na tvou stranu, dostatečně si tě neváží a bude to jen horší. Předně potřebuješ oporu přítele. Pak se dá na něčem stavět. Ať on se s tátou vídá, ale tebe nenutí.

Ahoj, takže v takové situaci radím jediné a to lichotit - protože člověk, kterému lichotíš, tě začne časem mít rád a je pro něho těžší být na tebe zlý. Pokud on začne říkat něco hnusného, tak to prostě ignoruj, buď stále usměvavá a příjemná a odpověz mu na to třeba, že mu ta košile, kterou má na sobě opravdu sluší.....ten bude tak vyplesklej, že se nezmůže na slovo. Když zjistí, že jeho urážky a hnusný slova ignoruješ a nereaguješ na to, tak ho to časem přestane bavit.....chovej se k němu hezky, mile , usměvavě, lichoť mu a on časem roztaje. Na jeho urážky nereaguj, popřípadě odpovídej stručně, k věci - žádný brek, napadání,urážky z tvé strany.....fakt to funguje - mám vyzkoušeno D Prostě něco ve stylu, že tebe on urazit a naštvat opravdu nemůže a nic si z toho neděláš....

Pokud tvůj přítel za tebou 100%ně nestojí a nechá si život ovlivňovat "tatínkem", tak pro tebe je to tím pádem chlap k ničemu, nikdy v něm nebudeš mít oporu a navíc, jestli to s ním ještě zkusíš, tak si dej velký pozor, aby tě to psychické deptání opravdu nepoložilo, protože tohle si v žádném případě nezasloužíš.
Ovšem také to závisí na tom, jestli přítel u otce bydlí a chce u něj bydlet, jestli pracuje, nemá peníze atd...

Souhlasím, přítel by měl zasáhnout a postavit se za tebe, pokud o tebe stojí. Ale bránit se myslím, nemá vůbec cenu, ani to nějak řešit, myšlení tchána asi sotva změníš.

přesně tohle se stalo mamče, když si našla tatku. jeho máma mu stále opakoval, že to není ženská pro něj. on se postavil za svoji partnerku-mojí mamču a nehleděl na ostatní ani na svojí rodinu. ze záčátku to měla dost těžký, ale naučila se její kecy ignorovat a jeji kontakt nevyhledává dodnes...ne každému se dokážeš zavděčit, ale chce to mít i oporu v partnera...

Přítel se mě zastane, když je potřeba, nemůžu proti němu říci křivého slova
Prostě mě tahle situace uráží a doteď se stydím za to, že jsem se tam rozbrečela... Už jsem to prostě neměla sílu vydržet.
Když byla ta situace klidnější, tak jsem si těch poznámek nevšímala a občas jsem je otočila nazpátek. Dalo se s ním i normálně mluvit, vždycky to nevypadalo takhle. Ale pokaždé jsem z něho měla "divnej pocit", cítila jsem, že tam nejsem vítaná... (Narozdíl od jeho mamky, kterou mám ráda).

Reaguji na DragonLady:
jak jste spolu dlouho?

5 let