Pracující partner

A co takhle si najít nějakou brigádu?
Ty se zabavíš a nebudeš pořád doma a protože víc přispěješ do rozpočtu, bude moct i partner pracovat méně a zbude mu na tebe víc času.

Koliner

No, na straně druhé, v dnešní době není moc možné si "vymýšlet", co se týče pracovních míst, takže já bych asi byla ráda, že má práci, která ho baví a kde se cítí dobře. Možná i ty první týdny potřebuje na seznámení se s chodem firmy více času a tak se ani tak nemá sílu zajímat momentálně o tebe.

Samozřejmě, že spolu netrávíte moc čas dobré není, ale přece taky nemusíš sedět doma a čekat na něj - nějaká brigáda, sport... Možností na trávení volného času je přece hodně.

A k dotazu - nelépe připoutáš jeho pozornost, když si nebudeš stěžovat a připravíš mu doma takové prostředí, kde se po náročné práci uvolní, odpočine a vyrelaxuje. A spíše mu naznačuj, že by jsi s ním přála zajet někam, apod.

Lusinda: Já brigádu mít budu, ale budu bydlet doma, takže budeme od sebe..
Silvie OK: Je super, že má práci, ale stojím i o to, aby to zas nebylo jenom kolem jeho práce.. Chci cítit nějaký zájem, ale on zájem nemá zřejmě o nic...

Koliner
Možná je jen přechodně unavený, ty čtrnáctky mu určitě dávají zabrat.Zatím bych z toho nic zásadního nevyvozovala..

Já bych si udělala svůj vlastní program a nečekala doma až si pán přijde domů.
Ale ber to opačně, on asi přijde domů unavený a nemá náladu ti ještě vyrábět zábavu.

Ber to z pozice chlapa, ten si myslí, že se flákáš doma a tak mu to můžeš udělat.
Vím, že to tak není, studium je náročné, sama jsem studovala...jenže ono to většinou okolí nechápe, myslí si, že je člověk doma a čte si něco do školy a pohodička. Já jsem s tím věčně měla problém, všichni si mysleli, že jsem pořád doma, internetím si, koukám na telku a sem tam si něco přečtu. Nikdo neviděl těch proučených a proseděných nocích nad tlustýma knížkama, kdy jsem z toho byla pořádně zoufalá.

Proto si myslím, že i tvůj patner tak nějak podobně smýšlí. Že jsi doma, takže když on pracuje, tak mu můžeš něco doma přichystat a postarat se o domácnost. Nevidí, co je to studium.

Druhá věc je, že s tebou nechce nic podnikat... ani se mu nedivím, 14tky jsou náročné a vyčerpávající, tak toho má asi dost. Pokud je to přechodné, tak zatni zuby, sportuj třeba s kamarádkama. Možná je jen v práci nový a nějak si zvyká a všechno teprve poznává. Pokud by to mělo trvat pořád, asi bych se snažila to nějak řešit. I když nevím jak, mít práci je také důležité a většinou si člověk v ní nemůže moc diktovat, kdy tam bude pracovat.

Otázkou také je, jestli je to jen prací nebo už jsi ho omrzela.

Přesně tak. Měla bys poznat jestli je to jen proto, že má práci a je unavený, nebo proto, že jsi ho omrzela. Podívej ,vše má dvě strany. Můj manžel pracuje vlastně pořád. Někdy 10, 14, 16 hod. Víkendy, noci. Najdi si svoji zábavu a dělej věci tak, aby se domů těšil. Já to prostě tak beru, manžel vydělává a já pracuji doma (děti, denně vařím, úklid, zahrada...). Pokud budeš mít doma chlapa, který pracovat nebude, tak si nekoupíš ani rohlík....

Tato práce je práce, které jsou teď všechny... Multilevel marketing a podobně, takže podle mého chtějí z lidí "vysosnou" jen to nejlepší a pak je odkopnout... Pracují tam lidé, kteří nemají partnery a rodinu už vůbec ne.. Je to práce pro lidi, kteří žijí prací.... Přechodná tato práce rozhodně není, jeho cíl je stát se manažerem, pro dobrý postup se mu to podaří za rok a půl.. Ale nic moc se nezmění, jen snad konto v jeho bance.

To je taky moje otázka, jestli je to jen prací, nebo už jsem ho omrzela.. a přišel na to, až teď, když má něco "nového"..... Právě, kdybych ho neomrzela, snažil by se kvůli mě aspoň o víkendu... není to tak.

Tak já razím trochu jiné životní krédo a to je to, že na rodinu a přátele si musíme udělat čas vždy.
Ano doba je hektická, mezilidské vztahy pokulhávají a životní priority lidí se dle mě značně pokřivili...
K čemu mi je dům, drahé auto, kosmetické úpravy, drahé hadříky, když partnera, díky kterému tohle všechno mám vlastně ani neznám a nevidím ?
Ano jistě jsou ženy, kterým takový život vyhovuje - chodí ven s kamarádkama - některé i s ,,kamarádama,, ( vždyť ten můj na mě vůbec nemá čas, tak co...).

Myslím, že raději menší finanční zázemí a společné chvíle a prožitky ( a to nemluvím o tom, když jsou později děti ), nikdo je moc nevychovává, děcka sedí u PC a morální a životní hodnoty jim nemá kdo vštěpovat, protože se maximálně potkají večer u TV a řeknou si co ve škole ? Dobrou...

Starala jsem se o tři blízké a těžce nemocné příbuzné, kteří umřeli poměrně mladí a možná i proto je můj pohled na život trochu jiný - nikdy nevíme kdy a co přijde... a stojí nám to honění za mamonem za to ? Každý se někdy zastaví a rekapituluje, bohužel spousta lidí to udělá, až když je pozdě a není moc šancí na změnu a vrátit čas prostě nejde...Zjistíme, že nám život utekl mezi prsty a většinu času jsme trávili tak jak jsme vlastně nechtěli...

Takže Koliner - mě nepřipadá v pořádku, že tvůj partner neustále pracuje, nemá na tebe čas a nemáte společné prožitky..Sedla bych si s ním a promluvila o tom, jak si Váš život představuješ a snad dojdete k nějakému kompromisu.. Pokud nikoliv a změna nebude, musíš zvážit ty sama co od života očekáváš a zda v takovém soužití chceš pokračovat. To za tebe nikdo nemůže udělat...

já jsem se stejně přesvědčila o tom, že to o čase není, lidé se pořád vymlouvají, že není čas...ale jen ho většinou nechtějí hledat To je takový ten nejčastější argument: Hele sorry, mám toho hodně, není čas... ale taková hodinka se najde vždycky

bruce78: Děkuji za tvůj názor, beru to stejně jako ty. Už od mého mládí, můj taťka měl víc času na práci, než na mě, tak to ve mě taky zanechalo své.. Moje maminka má rakovinu a to je dalším důvodem, proč jeho práci neberu"jen tak"....

Vím, že po práci je unavený... nechce se mu dělat nic... Ale mě se taky nechce dívat na to, jak mě jeho práce ničí... Začala jsem dělat svoje koníčky přes ten den, aby mi, co nejdřív uběhl... ale není to ono, přece nemůžu tento problém zalepovat koníčky? Jaký to má smysl? Že budu něco brát vážněj, než jeho?
Jsem bezradná... nevím, jak dál.. Mockrát jsem mu říkala, že mě tato práce ničí... A on řekl, že tam prostě chodit chce.. tak jsem mu řekla, ok, choď tam, ale začni se snažit i doma... Řekl, že bude... a žádná změna........

Bruce78

Moc nesouhlasím.
V dnešní době je opravdu (alespoň co znám regiony na moravě) problém sehnat práci a většinou je to buďto práce časově náročná nebo s několikahodinovým dojížděním a nebo žádná. Nic mezi tím, bohužel.

A pokud přítel Koliner chce být manažerem, bude tomu muset holt něco obětovat a jeho rodina taky. Ty manažerské pozice nejsou vykoupeny jen znalostmi, ale i obětováním času.

Ano, souhlasím, i při náročné práci se musí najít čas na svého partnera a rodinu, ale pokud jsem správně postřehla, jedná se o první měsíc, kdy je dotyčný v této práci, což ten nezájem a unavenost opravdu může pramenit z přetažení, než si v práci navykne na režim a "usadí se".

S tímto ovšem souhlasím na 100%:

Patty: máš pravdu.. Já kdybych pracovala celý den, na partnera bych se stejně těšila a aspoň bych mu napsala, nebo za den zavolala... Jsem většinou já, ta, která volá a píše... zdá se mi, že můj přítel má rád nové lidi, změny, a chce zapůsobit, co nejlépe, ale zapomíná přitom i na mě..

Koliner

No já nevím, já pracovat 14 hodin denně tak to chci mít tak rychle za sebou, že určitě nevolám a nepíšu sms v pracovní době a spíše mě potěší přijatá sms od někoho, kdo sedí doma.