Ahoj,
jde mi o to, jak byste se postavili k této věci. Ať dělám téměř cokoliv, rodiče mi vždy předpovídají, že to špatně skončí, že to pokazím. Věčně slýchám věty typu: Stejně budeš jednou tlustá a nešťastná. Stejně ti to nepůjde, jsi nešikovná. Stejně tě nevezmou. Jednou skončíš rozvedená s dvouma děckama na krku (ještě se neplánuji ani vdávat). Chceš mít řidičák? Vždyť se zabiješ. Ty jednou určitě dopadneš jak soused (tak trochu blázen). A když se mi v životě něco povede, tak vždy místo chvály a hrdosti přijde: Stejně jsi to málem neudělala. Zas tak dobrá v tom nejsi.
Teď naposledy přišlo: Bude jak Franta. (= Jednou se na nás vykašle a my budeme sami.) (Franta je jeden známý, který se se svými rodiči už několik let nechce stýkat.)
Přitom jsem nikdy nedělala nic špatného kromě velmi občasných hádek o blbostech. Nikdy jsem nekradla, nepila, nechodila do hospod, nekouřila, nebrala drogy, dobře jsem se učila. Připadá mi, že by ani ovce nebyla poslušnější. Vlastně si ani neuvědomuju, že bych v životě něco výrazně pokazila a nedalo by se to napravit.
Má vůbec smysl se o něco snažit a snažit se jim změnit názor, když už dopředu se rozhodli, že jsem špatná?
Cituji zelenasmoulinka: Teď naposledy přišlo: Bude jak Franta. (= Jednou se na nás vykašle a my budeme sami.) (Franta je jeden známý, který se se svými rodiči už několik let nechce stýkat.)
Upřímně, ani bych se ti nedivila....
Zkus s nimi promluvit, řekni že ti to vadí a mrzí tě to, zeptej se, proč to všechno, když jsi přeci *vyjmenuj své úspěchy a klady*. Opravdu by mě zajímala odpověď.
Bohužel mému příteli se rodiče chovali úplně stejně. Zanechalo to na něm následky, často o sobě pochybuje, málo si věří... Na to není jiné rady než se co nejdříve postavit na vlastní nohy a návštěvy omezit na minimum.
Reaguji na zelenasmoulinka:
Děvče kolik ti je?V určitém věku všechny děti vidí své rodiče jako úplně nemožné blbce ale ono to časem přejde.
Mám to podobné. Vždycky mi táta říkal, říká- Stejně se na to zase vykašleš./ Jsi na to už stará ( chtěla jsem začít dělat sport ve 14 letech) / Stejně se tam nedostaneš / ...
Pak mám pocit, že na to fakt nemám, nesnažím se, nemám žádnou ctižádost a to je mi zase vyčteno. - Ty v životě nic nedokážeš s takovým přístupem. / Skončíš jako prodavačka (přitom celá rodinka má tituly)
Tohle má dvě možnosti- 'Bud jim to "uverim" a vsugeruju si to anebo se naštvu a dokážu, že se spletli
Chovají se tak k tobě nebo i sourozencům ?(pokud máš)
Pravděpodobně je tak hloupě vychovávali jejich vlastní rodiče, možná si svou chybu ani neuvědomují.
Něco mi to připomíná... bohužel a i když to mamce řeknu, tak ona řekne, že to tak nebylo, že mi neříkala tyhle věci, týká se to konkrétně maturity, výučňáku, autoškoly atd. Mám pocit, že to říká, aby mě vyprovokovala k lepším výkonům, akorát to má přesně opačný efekt. Teď s ní bohužel musím bydlet a to mi každý den říká, měla bys dělat tohle a tohle...Zajímavé je, že mojí ségře to nikdy neříkala (nebo jsem si toho nevšimla) a v dětství mi ji dávala za vzor...Což mě ještě více točilo a žárlila jsem na ni.
Cituji Laky: Děvče kolik ti je?V určitém věku všechny děti vidí své rodiče jako úplně nemožné blbce ale ono to časem přejde.
to mě pobavilo mě je 28, jestli se od toho dá odvodit, proč se mnou tak matka mluví ) nevím, kdy mě to přejde, ale zajímalo by mě, kdy jí
Myslím že je důležité a moc dobře, že i přesto, že tě takhle odsuzují, tak sama víš, že nemají pravdu Jen si nenechej podrážet sebevědomí a věř si
Moje kamarádka měla doma něco doost podobného a ať říkala rodičům co chtěla, pořád ji měli za tu co ničeho nedosáhne a vše pokazí.. Ale i přesto věřila sama sobě a možná ji to i o to víc vyburcovalo, aby ukazála, že na to má
Cituji Chrisstina: nevím, kdy mě to přejde, ale zajímalo by mě, kdy jí
Jo holka,tak to už asi nikdy,jedna z vás asi má zastydlou pubertu možná má mamka pocit,že stárne a nastupuje už pomalu senilita. abych to trochu odlehčila
Naši se ke mně chovali podobně, naštěstí od doby co se živím několik let sama, tak je to přešlo ..... Víš, možná tvá máma chce, aby sis nestavěla vzdušné zámky a nežila mimo realitu, což lze jistě pochopit, ale určitě to neomlouvá to, že je přehnaně pesimistická a tobě tím hodně ztěžuje život a podrývá sebevědomí.... Jediné co bych ti poradila je, aby sis o tom s ní zkusila promluvit, vysvětlila jí, že víš, že si párkrát v životě rozbiješ hubu, ale že to tak má každý.... nebo to zkus ignorovat, ale rozhodně si prosím její pesimistické myšlenky nepřipouštěj a neboj, ono se to časem zlepší
Tak to znám moc dobře. Má máma je tak negativní že mě nepustila ani na lyžák, že se tam zpřerážím. Vše dopadne špatně a ať hlavně poslouchám jí protože rodiče mají stejně vždy pravdu. Samozřejmě že ji už nějaký ten roček neposlouchám ale byla jsem v tom vychovávana a tudiž jsem stejná i když nechci a bráním se tomu. Je mi z toho celkem zle jak se nad tím zamyslím.
Reaguji na Laky: Jo holka,tak to už asi nikdy,jedna z vás asi má zastydlou pubertu
Má máma nemá žádnou zamrzlou pubertu ale velmi špatné dětsví kde se podepsal její otec a to byl teda mega super doj..bávač.
Cituji Chrisstina: Mám pocit, že to říká, aby mě vyprovokovala k lepším výkonům, akorát to má přesně opačný efekt
Jj přesně
Reaguji na zelenasmoulinka:
Nevzrušuj se, mě to dělala matka taky, prostě si potřebovala zvednout sebevědomí.
Říkala mi, že jsem tlustá a blbá. Velikost mám 34, studuji třetí VŠ (zatím samé jedničky) a jsem v mense. Ona velikost 44, maturita, IQ průměrné populace. Prostě jen není spokojená se svým životem, štve jí, že stárne. U tvých rodičů to může být podobné.
A když ne je smutné, že i blbci mohou mít děti.
kašli na rodiče v tomo směru at si myslí co chtějí ne? sama víš jeslti to dokážeš nebo ne.. Spíš mi přijde že si na tebe vylevají nějaké svoje neúspěchy, nebo snad i žárlí. nevím no ale je to divné od vlastních rodičů
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.