Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

Souhlasím s názorem, že není rozumné si pořízovat dítě, pokud nejste stoprocentně přesvědčená, že ho chcete...Je dost nezodpovědné odhodit dítě třeba do babyboxu.

To určitě ne.

Myslím si že 32 není žádnej vysokej věk a jestli se necitíš tak nespěchej

Taky mám svůj názor, lepší je mít dítě pozdějš a být ,,zajištěná" než třeba brzo a pak si něco odepírat, jestli na dítě nebudu mít třeba ve 35 ,,finance" tak do toho nepůjdu, asi jsem moc puntičkář a chtěla bych pro něho všechno nej no hold taková jsem když vidím ty hrozný kočárky po ulicích .. no ale o tom tahle diskuze není tak mě neukamenujte

taky se mi nelíbilo že odsuzujete děti starších rodičů, mě měli naši jako třetí, mamce bude letos 58 a rozhodně mě to ,,nepoznamenalo" a jsem ráda že mám starší sourozence (36,35) mám k nim i tak blízko, jezdím ,,na prázdniny" místo k babičkám k nim

A něco z lékařského hlediska co ses tam dozvěděla? Celkem by mě to zajímalo..

Myslíte, že je ještě šance, že mi ty biologické hodiny začnou někdy tikat? Tak nějak si říkám, že v tomhle věku (32) už asi ne.

Třeba je to chlapem... až potkáš toho alfa-samce, ze kterého se ti podlomí nohy, tak to přijde samo .

Jsem vdaná a přesvědčená, že ten můj je ten pravý podlamování nohou je fajn, ale to časem přejde

Aha... tak to jsi mi vzala trochu vítr z plachet... protože tímhle jsem se doteď utěšovala já (jsem starší než ty a zatím mi to netiklo).

Reaguji na Katulinka78:
Haha, jsem skoro stejně stará a k tomu jsem neplánovaně těhotná. Jsem přesvědčena, že mám nej chlapa pod sluncem a určitě toho pravého. Blbý je, že touha po dětech, natožpak nějaké mateřské city pořád ne a ne se dostavit
Na rovinu vám povím, že kdyby mi neselhala antikoncepce, do dítěte bych zřejmě v životě nešla. Teď spíš řeším problém, jak se konečně zbavit těch depek, které mám z toho faktu, že se mi narodí dítě. Už bych se na to snad měla začít těšit, si říkám. Ale ještě furt nevím, jak toho dosáhnout. Moc mi to smíření s tou novou situací nejde.

Reaguji na Katulinka78:
Podle mě je docela normální, že někdo po těch dětech nezatouží nikdy. Proč bys toužila po něčem, co vůbec neznáš a co ti nic neříká. Mně by spíš zajímalo, proč tvoje netouha tě tak trápí.

Reaguji na Lina_M: To je mi líto, že se na dítě netěšíš. A mohu se zeptat, proč jsi nešla na potrat?

Reaguji na monca114: Protože mě do toho natlačil můj přítel, nakecal mi, že to bude dobrý a že si na to zvyknu. Já blbá mu uvěřila.

Reaguji na Lina_M: Aha, tak třeba to ještě přijde. Jak ho porodíš a uvidíš ho... Nebo přemýšlela jsi o adopci? V kolikátém jsi měsíci?

Jsem ve 4. a dost pochybuju, že by přítel s nějakou adopcí souhlasil. Jinak samozřejmě doufám, že to přijde s tím porodem, to mi všichni věští. Ale proč jsem takhle musela dopadnout zrovna já, odpůrkyně dětí, to mi hlava nebere. Holt jsem musela víc přemýšlet vlastní hlavou.

Já ti ani nevím Tak třeba manžel určitě chce a já si nejsem jistá, že nechci. Je to blbý, ale já ti normálně závidím, že se to u tebe takhle vyřešilo. Takhle bych to potřebovala taky Ale chápu tvoje pocity.