Může se žárlivec změnit?

Reaguji na Annie111: Nepíšeš jak dlouho už spolu jste ale když jste se chtěli dohromady stěhovat tak asi dlouho. Být tebou tak bych se nedivila že tě hlídá a je jak na jehlách, vždyť je to teprve 4 měsíce co jsi mu zahla..Nepíšeš sice co tě k tomu vedlo ale já bych ti nevěru asi neodpustila a jak píšeš že jsi se líbala s kámoškou tak asi ráda uletíš a zapaříš-nebo kdysi--.Podle mne ten vztah mezi váma už nemá budoucnost. Nevěří tobě a tvé kamarádky nemá rád protože mu příjde že se mu vysmívají takže mezi vámi budou pořád nějaké výtky , pokud nezměníš kámošky ale i tak to budeš mít pořád na talíři že jsi nebo se chováš nebo oblíkáš jako ku..a

A pokud je to chorelik který tě k té nevěře sám dohnal tak z toho vztahu bych zase já utekla..

Vím, že ti každá napíše, ať dáš ruce od něj pryč... Ale dala bych tomu čas...

Já jednu dobu měla období jako tvůj přítel... Byla jsem nervozní, když přišla příteli
sms, když se usmál na holku, kterou pozdravil apod...

Přešlo mě to a naopak se nyní umím povznést nad to vše a spíš si z takových situací udělám srandu, nějakou vtipnou poznámku a tak, než abych ho začala podezřívat, zda je to milenka apod

Reaguji na Romankaa: Já jednu dobu měla období jako tvůj přítel... Byla jsem nervozní, když přišla příteli
sms, když se usmál na holku, kterou pozdravil apod...

Přešlo mě to a naopak se nyní umím povznést nad to vše a spíš si z takových situací udělám srandu, nějakou vtipnou poznámku a tak, než abych ho začala podezřívat, zda je to milenka apod
To jsi asi špatně pochopila, né on jí ale ona jemu byla nevěrná ....

[

však píše že:

Takže to pochopila správně (jen ta žárlivá byla ona a ne přítel)

[cituji=Annie111]
Co Ti poradit? Myslím, že váš vztah už nikdy nebude jako dřív a ztracená důvěra se velice těžko získává zpět.. Pomalu ale jistě váš vztah spěje ke konci. Tvůj přítel se pravděpodoně nezmění, už pořád bude podezřívavý, takže je víceméně na Tobě, jak dlouho to hodláš snášet.. Jestli s Tebou bude jednat jako doposud, bude z Tebe za pár měsíců troska bez sebevědomí..

a co jsi od něho čekala, poté, cos ho podvedla?

protože si říkám, že věra a nevěra je jen realivní a dokonalá věrnost pravděpodobně dneska není, takže pokud si chceš užívat jinde, tak to dělej tak, aby se o tom tvůj partner nedozvěděl

mimochdem, jak bys ses zachoval ty na jeho místě?

když to praskne, tak musíš počítat i s jeho reakcí,

jinak k tvému vztahu - tvůj partner se nikdy nezmění, a bude to stupňovat,

ač jsem nebyla nevěrná, stejným způsobem si mě chtěl usurpovat jeden můj bývalý, a skončilo to tak, že mi zakazoval chodit do práce, a když jsem přišla o 2 minuty pozdě z nákupu,už bylo zle - zakazoval mi mluvit i s rodiči, sestrou, příbuznými, . . . přesně, jak píšeš, že prý ho nerespektovali, neměli ho rádi a mě proti němu naváděli, a raději jsem v práci než s ním, a kdoví, koho tam mám, . . .

můžeš se postavit do role trpitelky mučednice a nebo říct dost - stalo se stalo, buď mě ber jaká jsem, nebo nech být, už se k tomu nebudeme vracet - budě tě to mrzet, ale lepší to skončit teď než až po několikaka třeba letech bydlení

a věř, že on se přes to spíš nepřenese

Tak napřed z pohledu dobrovolné mučednice:

To jsem přesně měla i já se svým ex. Byl dokonalý milenec, krásných slovíček z něj sršely tisíce, ale vedle něho se nedalo dýchat. Náš vztah byl ovšem tak jiný a tolik jsem chtěla aby mi věřil (nepodvedla jsem ho, ale jeho bývalá ano a od té doby nevěřil sobě ani své partnerce), že jsem dělala přesně to co potřeboval ke své jistotě. Žádní klučičí kamarádi, sociální sítě, kamarádky, volnočasové aktivity atd...

Víš jak to dopadlo? Ano začal mi věřit a hlavně začal věřit sobě. A mě to po čase začalo chybět. Ve chvíli, kdy jsem zase nabyla své ztracené soukromí, jsem začala mít pocit méněcennosti. Že mám nedostatek pozornosti z jeho strany a bylo tomu přesně tak. Jakmile vedle sebe měl neškodnou a důvěryhodnou partnerku, neměl potřebu o ní bojovat, trávit s ní čas, spát ani se dotýkat. Po čase jsem se dokonce stala podvedenou já a to je holá realita. Byla jsem jen prostředek ke získání sebejistoty.

Na druhou stránku, tvůj přítel má oproti mému ex důvod. Ale víc mě tíží myšlenka, proč jsi to udělala? Jestli je tvůj přítel dobrý milenec, jak píšeš, tak jen kvůli sexu asi ne...Navíc u nás ženských jde většinou o něco jiného. O něco, co se nám ve vztahu nedostává. I když to uděláš v opilosti, podvědomí je podvědomí. Ví mnohem víc, než jsme schopné si připustit.

Nenechej se omezovat. Možná si myslíš, že mu něco dlužíš, nebo s ním soucítíš. Vzpomínky taky hodně táhnou a někdy dokáží oblbnout, ale mysli na realitu a případnou budoucnost. Jak dlouho myslíš, že to vydržíš?

Nebude to lepší, mám zkušenost. Také jsem to udělala (a to jsem se jen s někým líbala, ne že bych se s ním vyspala!) a příteli to řekla (už bych to nikdy neudělala). Byl relativně v pohodě, snažil se o tom nemluvit, občas mu něco ujelo... ale tak tři měsíce na to to začalo být hrozný, žárlil šíleně, nadával mi, uplně se změnil.. bylo to tím, že v sobě ten vztek tak dlouho dusil, snažil se dělat že je ok, ale nebyl. Výsledek? Rozešli jsme se.

Ztracená důvěra se nedá koupit a i když se přítel určitě snaží ti věřit.. tak tomuhle nemůžeš poručit. Chce to možná čas, ale ne týden, měsíc, rok... mnohem déle.

Ahoj
Ty důvody proč jsem podvedla byly žárlivost, protože ta byla i předtím,ale ne v takové míře jako teď a taky, že předtím ani nebyl tak pozorný a v podstatě jsem ho musela ke všem těm hezkým věcem dokopat. Teď už je dělá rád, ale předtím byl sobecký i v posteli, vše se muselo točit kolem něho a neuměl uvařit ani čaj. No a pak jsem se cítila jak jeho matka, takže se ty důvody skloubily a podvedla jsem ho.

Každý den teď přemýšlím nad tímhle, protože po tom incidentu máme k sobě ještě blíže a jsme skoro nerozluční.
Jinak strašně moc děkuji za rady, ani nevíte jak mi to pomáhá.
Děkuji

Já jsem žárlivá, teda jinak než tvůj přítel,ale taky žárlivá, dostala jsem za vyučenou a doufám, že se dokážu změnit...

Tady jde ale o něco jiného...po tom, co přišel na tvoji nevěru jste se měli "domluvit" buď se s tebou chce rozejít nebo ti dá ještě jednu šanci a odpustí ti, v takovém případě by měl ale na tu tvoji nevěru "zapomenou" a nevytahovat ji při každé příležitosti když se na někoho usměješ...nikdy jsem v takové situaci nebyla ale řešila bych to takhle...

Pokud je to ješte dost čerstvé, tak mu určitě dej čas se s tím srovnat, pokud už je to delší dobu, je to na zváženou jestli se s tím ještě někdy vyrovná...

Reaguji na matadi: : To, že mě bude hlídat jsem čekala. Zpočátku padla i nejedna facka, pak jsem se sebrala a zarazila jsem to, ale to už je pasé. Jen teď se už nemůžu bavit skoro ani s jednou kamarádkou z města, kde bydlíme. Do mé rodiny se taky pořád naváží a říká, že na mě mají špatný vliv. A mám pocit, že snad i žárlí na malého bratrance, který se rád objímá a na psa. A sekat latinu dokážu,ale zase abych když obědnám koukala do země a ne na číšníka, tak to už se mi zdá příliš. Nevím, možná po tom co jsem udělala to příliš není, jenom se to zdá mě tak strašné.

??
myslím, že bys od něj měla odejít co nejdřív, pasé to určitě není může to udělat znova, tenhle člověk se opravdu nezmění a bude to jen stupňovat.

nezaregistrovala som on bol taký žiarlivý aj predtým než si ho podviedla? alebo až po ...

Reaguji na Annie111:

no asi tak, takto vzniká domácí násilí a šikana - jak psychická, tak fyzický, a myslím, že obě už použil

takže přesta'n hledat chybu na sobě a dělej to, co chceš ty a když se to jemu nelíbí - není jediný pod sluncem

nesekej latinu dle jeho potřeb ale sekej latinu dle toho, co ty si myslíš, že je správně

on se nezmění a bude hůř

žárlivost jako žárlivost.. Jedna, ta chobná podle mě jen tak nevymizí. Druhýho otrvuje, odhání ze vztahu. Pokud nemá žárlivec žádnej důvod a stejně zakazuje, špehuje atd. atd. tak se mu podaří leda tak ukončit vztah protože to tomu druhýmu pochopitelně leze na nervy.. Nebo nedostatečná důvěra v protějšek.. sice to bolí víc ale myslim si že se to vylepšit dá. Prostě to zkusit vydržet a nedávat to najevo. Nebát se konkurence protože dělat že žádná ani není.. Tvuj přítel už v tobě asi nemá tolik důvěry, po zahnutí se mu ani nedivim takže je to tak půl na půl. Zkusila bych mu dát zas tu jistotu, jestli to tak cejtíš.. Když by mě ale takhle furt zaháněl do kouta a omezoval asi bych to nevydžela moc dlouho.