Maminka ve mně dostatečně nepodporovala ženskost

Myslím, že jsou horší věci, který se v mládí nebo dětství lidem staly, je podle mě hloupost se utápět v minulosti a svádět vše na dětství. Kdybych já měla pořád přemýšlet, jaké hnusy se děly u nás doma a co jsem díky tomu neprožila a soudila tomu dnešní osobnost, tak jsem asi v blázinci, nebo rozmázlá pod oknem. Musíš brát to, že žiješ teď

U mě to bylo jinak. Kolem 12 let jsem odmítala sukně, šaty, dlouhé vlasy. I moje kamarádka, byly jsme na tom stejně. A mamka mi ty šaty kupovala, to snad dělala naschvál. Ty jedny letní s volánkama jsem si nikdy nevzala a měla krásný pocit vítězství. Kamarádka se pak odstěhovala začala se oblékat a česat jako žena. Považovala jsem to trochu za zradu. Ale za pár let jsem taky na to přišla, jak je to fajn, hezky vypadat.

Ahoj já nemyslím,že je to tvou mámou...MOje máma se vždy dokonale oblíkala,česala-každý den se čančala a já tohle asi po ní nemám..Zkoušela mě rvát do sukýnek a šatiček-česat..ach jak já to nesnášela!Tak nějak je mi jedno ,že nenosím šatičky,tedy sama mám ráda spíše kalhoty,nejlépe rifle..být pěkně oblečená...to jo,ale ty sukýnečky a podpatky a jiné-to vážně nemusím...Co mě baví je líčení a to je tak všechno,žádné umělé upravené nehty a kadeřník mě taky nebere,tam zajdu jednou za půl roku Vlasy si barvím doma a nosím je nejlépe do culíku...Ale oproti tobě se žensky cítím...
Jenom se mi někdy stává,že na mě někdo kouká a mě je to nepříjemné,mám pocit,že jsem blbě nalíčená a nebo co na mě vidí..Nakonec se dozvím,že se např. líbí líčení ( většinou oči)

bobulinka

Já jsem byla v dětství taky spíše za kluka, ale nijak mě to netrápilo.
Taky jsem se nenaučila malovat se, dodnes si maluji jen řasy a občas pudr.
Ale nemyslím si, že by to bylo tím, že mě k tomu máma nevedla. Když v tobě něco takového je, tak se to prodere na světlo, ať si o tom okolí myslí cokoliv.
Mě naši taky nevedli k muzice, a přesto je ze mě muzikant.

Já jsem své ženství objevila teprve ve 34 letech. Začala jsem se hezky oblékat, našla svůj styl, začala nosit sukně, začala jsem si připadat přitažlivější, a to pak zvláště poté, co mi několik mužů složilo kompliment...jedno se nabaluje na druhé.

Takže nemá cenu zoufat nad tím, že mě maminka nenaučila ženskosti. Ženskost buď v sobě probudíš, nebo ne.
A nikdy není pozdě.

To je zvláštní, moje mamina je stejná jako Tvá, věčně ulítáná a malování jí také nic neříká, ale na druhou stranu je fakt, že je hezoučká i bez líčidel ...
Já jsem se dostala k líčení až na střední, postupně jsem se vylepšovala, ale nevěš hlavu, vždyť nikdy není pozdě začít

flink

Ano protiřečím si. Tím jsem chtěla říct, že autorku maminka v ženství nepodporovala, mě ano, a stejně to dopadlo úplně stejně. Taky jsem chodila oblečená jako kluk.

bobulinka
V tomto případě bych to na mamku nesváděla. Už je ti opravdu dost let, tohle není žádná katastrofa, nalíčit jsem se taky učila sama, máma se moc nelíčila, ale je fakt, že její šatičky a boty na vysokým podpadku jsem zkoušela už v pěti letech. Není to ale o tom, jestli tě k tomu vedla nebo ne. Buď tě to baví, nebo nebaví. To neznamená, že jsi míň ženská než ty, co se zmalují jak velikonoční vajíčko. Takže vezmi to do vlastních rukou (jak už tu někdo psal), tohle se dá opravdu snadno naučit. Držím palce

Co je to za blbost, v 37 svalovat vinu na svou mámu !? Dotyčná je přece dospělá už 20 let ! Navyše existuje hromada časopisů, kosmetické poradenství, ... dnes je prostě ve společnosti zaběhnutý kult hezkého těla - tomuto tématu se také věnuje tisíce webových stránek, nabídka firem je nepřeberná. Co bylo před dvaceti lety ? Téměř nic.
Bobulinka má problém v sobě - toho "kluka" nemá v zrcadle ale v hlavě !
Co tak vzít to za opačný konec :
Šatičky a mašličky z dětství taky neznám, v pubertě mě máma od přehnaného pěstění spíše zrazovala a dá se říct, že já ji jsem naučila malovat se a používat i takovou kosmetiku, která se jí předtím zdála zbytečná. Lepší, než ji vinit ze své neschopnosti, ne ? Zdá se mi to pořádně nefér.

Dost dobře nechápu tvůj problém? Podle mě známka ženskosti není za každou cenu líčit se a nosit volánkové šatičky....ženskost musí být tak trochu i v tobě....
Ale přece se nemusíš spolíhat jen na výchovu matky? V dnešní době, kdy najdeš na youtube miliardy tutoriálů jak se líčit, můžeš přes net výhodně nakupovat kosmetiku, sledovat fashion blogy pro inspiraci....myslím, že to chce jen trošku cviku....i když mám z tebe spíš ten pocit, že bys možná potřebovala i zapracovat na sebevědomí.
Co je konkrétně tvůj problém -připadáš si, že nejsi hezky namalovaná - jako technicky, že ti to nejde, nesluší? Nebo něco jiného....
Jinak mě se taky líčení někdy moc nesvede a připadám si příšerně, to je normální

tak se mi zdá podle příspěvků, že autorka zůstala zcela nepochopena. Já jí naprosto rozumím, mám to tak v bleděmodrém. A vůbec nejde o nějaké líčení, oblékání atd..vždyť sama autorka píše, že se denně líčí, spíš jde o ten pocit.....a že by na někoho svalovala vinu, to v příspěvku nevidím, spíš to, že snažila situaci co nejlépe popsat a vystihnout. Nechápu, proč jste se na ni všichni tak vrhli..

S tím musím souhlasit. Já jsem si musela sama najít cestu k líčení a oblékání, což je nejlepší, protože jak samy nejlépe víme, maminky a dcery mají trošku rozdílný vkus. Dnes je to naopak a já mamce radím v kosmetice, protože dřív ty možnosti prostě nebyly a dnes je toho tolik, že se v tom nedá ani orientovat.

A kdy ses chtěla začít líčit? My když jsme přišly na základce namalované, měly jsme z toho akorát zle u učitelů, taky jsem začala až na střední a žádné trauma z toho nemám. Mamka šminkám taky moc nedala, zkoušely jsme to dycky z kámoškama, dělávaly jsme si takový kosmetický odpoledne po škole tady je v něčem jiném problém.

bobulinka si tu cestu také evidentně dle úvodního příspěvku našla, přesto se pocit ženskosti nedostavil, v tom to nebude. Za sebe si myslím, že výchova, vzor na to určitě vliv má, možná i geny. Ovšem, jak z toho ven, také nevím...

Výchova a vzor určitě vliv má - ale na sebevědomí, nikoliv na "ženskost" samotnou, tím spíš ne na umění (u)držet v ruce kosmetický štětec ....