Jak se vyrovnat se ztrátou domácího mazlíčka?

Já přišla o svého domácího mazlíčka zrovna včera. Byl to pejsek, měl 12 let. Poslední rok, možná i dýl už na tom byl očividně hůře co se týče zdravotního stavu. Pamatuji si, že už loni jsme mysleli na nejhorší a báli se toho, že o něj brzy příjdeme. Ale on ten miláček to zvládl, vzpamatoval se a vydržel s námi až do včerejška a to ještě oného dne vesele běhal venku. Až poslední hodinku už bylo znát, že přišel jeho čas až ná mnakonec umřel v postýlce. Celou dobu jsem při něm stála a hladila ho. Plakala jsem jako malá. Měla jsem ho tak dlouho, byl součástí rodiny a já jeho ztrátu nesu těžce. Kdykoliv koukam z okna když ted takhle prší tak se trápím a začnu plakat, že je tam nekde venku. Ze jsem ho tam "někde" musela nechat. (Udělali jsme mu totiž hrobeček)... je to opravdu smutné taková ztráta. Přemýšlím nad tím že to je z části takové jako bych přišla o člena rodiny. Jediné co mě uklidnuje je to, že si říkám, že už to má aspon za sebou a poměrně klidně. Nicméně mě strašně trápi jen myšleni na to jestli ho něco bolelo a podobne. Jsem prostě neštastná a zas se mi spouští slzy. Nový pejsek mi ho stejně nenahradí. Takže v tuhle chvili ani nechci aby ted nekdo nahradil jeho místečko, to bude prostě navždy patřit jemu