Jak přemoci stýskání?

Ahoj, myslím si, že ještě nejsi připravená bydlet s přítelem. Jsi mlaďounká. Měla bys ještě bydlet nějakou dobu u rodičů . Slabá nejsi, jen nejsi připravená.

Mám stejný názor jako Eleanoraka. Proč jste se sestěhovávali tak brzo? Nejlepší je se od rodičů stěhovat v období, kdy na ně začínáš být alergická, dřív ne
Jinak pokud jsi s přítelem v novém domově spokojená, tak si určitě brzo zvykneš a budeš tam doma. Chce to čas. Já když jsem se stěhovala (ale ne sama, s mamkou do nového bytu), tak mi trvalo tak týden než jsem si zvykla.

Já jsem u nich byla spokojená, ale přítel se chtěl stěhovat kvůli práci, tak jsem svolila, že s ním půjdu do bytu i já. Když jsem u našich na návštěvě tak se těším domů k přítelovi, protože tam si prostě můžu dělat co chci, nemusím se nijak hlídat v tom co řeknu a tak...kdybychom se viděli třeba 2x týdně tak by to bylo lepší, ale mamka je pořád v práci, proto tam tak často nejezdím..

Také si myslím, že jsi ještě nepřipravená.

Moje řeč, přesně tak jsem to udělala já.

Jinak mě ještě napadá - jsi s přítelem spokojená, bydlí se vám dobře, nehádáte se třeba? Pokud ano, i to by mohlo být důvodem tvého stýskání...

Reaguji na Lady Flame:

Docela spokojená jsem..neřikám že je to úplně bezproblémové, přeci jen už jsme spolu 4 a půl roku

Reaguji na ata001: Aha. Víš co, dej tomu čas, všechno je o zvyku. Někdo si holt zvyká rychleji, někdo zase pomaleji. Bude to dobré, uvidíš

18 není mlaďounká a měl by to být dospělej člověk schopnej samostatnýho života.
Třeba ve Švédsku je naprosto normální vyhodit v 18 potomka z domu ať se o sebe postará sám. Je to krutý, ale asi to má taky svůj efekt.

Pokud je ti opravdu tak smutno, tak se za maminkou vydej častěji, dyť je to kousek.

Já se odstěhovala před třema měsícema. Nejdřív jsem nechtěla, nechtěla sem od mamky, je mi 19.. Asi dva týdny jsem k rodičům ještě chodila přespávat a pak jsem jednou prostě zůstala u sebe, bylo mi divně, smutno, stýskalo se mi a to nebydlím ani s přítelem. Měla jsem depky z toho že najednou se vracím do prázdnýho bytu, kde na mě nikdo nečeká, ale zanedlouho sem si zvykla a teď si nedovedu představit že bych bydlela u rodičů. Chce to jen čas.

Reaguji na ata001:
A co třeba být zatím u přítele jen o víkendech, nebo jen pár dní v týdnu nebo tak..? Mně je teda jen o trošku míň než tobě a abych řekla pravdu tak si nedovedu představit, že jdu bydlet od rodičů...

Mám to úplně stejně..=]

To by mi zase přišlo nefér kvůli příteli, přece jenom už se od rodičů odstěhovala, bylo to její rozhodnutí, nikdo jí k tomu nenutil (teda aspoň doufám).

Já si nemohla nejdřív zvyknout u přítele a když jsme se pak rozešli a já se vracela k rodičům tak mi trvalo dvojnásobně dýl než jsem si na ně zase zvykla připadala jsem si u nás jak na školním výletě kde nesmíš tohle a támhle to jinak to učitelka nabonzuje a ještě dostaneš dvojku z chování.. všechno bylo tak cizí a hlavně nesmět použít některý slova nebo věčné hledání věcí v kuchyni protože v bytě to bylo jinak... Chce to jen čas. Možná je to o to horší že v novém městě nikoho neznáš a tak más moc času na přemýšlení..

Taky jsem se tenkrát v 18-ti odstěhovala od rodičů a párkrát si pobrečela (i mamka si pobrečela), ale pak jsem si zvykla, a když jsem se s přítelem rozešla a vrátila se domů, tak to byl děs. Holt už jsem byla zvyklá na svůj klid... Musíš vydržet a zvykneš si

Pokud se Ti tak moc stýská tak se vrat - zřejmě nejsi připravená ještě žít mimo hnízdo.. musi to přijít samo, já měla problém opačný, od 15 jsem se těšila až mi bude 18 a vyrazím dobýt svět haha