Bývalý partner nezvládá rozchod

Co si s ním ještě jednou promluvit a říct mu o té lítosti, že se nechceš vracet jen kvůli tomuhle, že pokud bude takto pokračovat, nedá ti ten čas, který jsi chtěla a tím ten případný návrat prostě oddaluje...
Ale na druhou stranu... nabídnout kamarádství někomu, koho miluješ? To si dost dobře neumím představit. A na jak dlouho to vidíš? Píšeš, že s ním do budoucna být chceš, ale ne teď. Co když se z toho probere a najde si nějakou jinou? Nechci strašit, ale on tohle taky asi nečekal...

Já mu to řekla už minimálně stokrát... a asi dvakrát jsem mu to vysvětlila opravdu pěkně a on nakonec řekl, že to chápe, že mám pravdu... a dva dny nato opět volal, že je prostě na dně a že mi lhal, když řekl, že to bere...
Já samozřejmě počítám s možností, že si za tu dobu někoho najde. Nemám právo mu nařídit, ať počká, že se k němu určitě vrátím. A na jednu stranu možná i chci, aby si užil alespoň po sexuální stránce - na jednu stranu bych se zbláznila, kdybych se to dozvěděla, na druhou si říkám, že je to chlap, je mu dvacet, je první rok na výšce a měl by si užít, aby náš vztah měl do budoucna větší perspektivu.
Ale říkám si, že pokud k sobě patříme a pokud máme být spolu, tak se k sobě zkrátka jednoho dne vrátíme...

Já jsem k takovým pauzám dosti skeptická. A když můj bývalý partner chtěl pauzu - stal se z něho bývalý. Najednou si prý uvědomil, že není pro vztahh ten pravý. Za měsíc volal a zkoušel na mně úplně ty samé důvody, jako tu uvádíš ty. Že si jen potřeboval pročistit hlavu, a vše možné kolem. Kdepak!! Mně to naštěstí postavilo na nohy a mezitím jsem poznala báječného chlapa.
Já to asi nedokážu pochopit - miluješ ho, ale teď s ním být nechceš? Tak kdy tedy? To on má čekat až ty budeš chtít? Navíc jestli byla část vztahu plná hádek a k nevydržení, má to ještě cenu? Zvlášť, když ti je teď tak dobře?
Určitě si s ním promluv. Vše je jen o komunikaci. A pokud on pauzu nechce a ty ano....je nutností si to vyříkat.

Reaguji na JennynQa:
Buď se k němu vrať, anebo dál pokračuj v tom, jak žiješ teď.
Možná chce, aby si věděla, co dělá, jak se chová...
To je těžký ti radit, co dělat. Vždyť sama říkáš, že s ním poté chceš pokračovat. Kdyby šlo o konec, tak je rada lehká - ignorace. Jenže ty chceš jen pauzu, kterou on nechce si připustit a chová se, jak kdyby dostal kopačky...

A nezavidim ti to

každá rada drahá

on se chová jako hysterická ženská

jak by ses na takovou ženu koukala ty?

Dík, holky...
Mně jde hlavně o to, že k němu ztrácím respekt... Přesně tak - chová se jako hysterická ženská a mně se to příčí, i když je mi ho moc líto. Nechci, aby se za mnou plazil po čtyřech a dával mi tak strašně najevo, že je jen můj... Asi existují holky, které by to dojalo a obměkčilo, ale pro mě to dělá horším.

Jinak co se týče pauz - já je neuznávám. Buď vztah se vším všudy a nebo konec. Ten druhý pak jen čeká, doufá a třeba nakonec zbytečně a to není fér.

Reaguji na JennynQa: Asi bych mu dala znova najevo, že svým chováním te ztrácí a jestli v tom chce dále pokračovat, tak ať pauzu bere za definitivní rozchod. Pokud to tak nechce, tak ať tě nechá dýchat.
A že ho prostě miluješ, jen chceš nabrat nových sil, abyste třeba za rok se nerozešli navždy...

Jestli tomu rozumím, tak poslední rok už nebyl tak úžasný?
Těžko si totiž dokážu představit, že bych se s tak milujícím klukem hádala. To znamená, že se změnil, pravděpodobně už nebyl tak pozorný, jak píšeš - občas chodil s klukama do hospody a vůbec byl v pohodě a vysmátý, zatímco ty jsi se trápila a celé tři roky jsi byla celkem vzato jen s ním a necítila jsi svobodu a volnost, tak jsem to alespoň pochopila.
Na druhou stranu píšeš, že by jsi ho chtěla za muže a za otce tvých dětí, ale ne ze soucitu a že se teď o něj bojíš.
No, celkem to co prožíváš, chápu, ale je důležité si připomenout, že partnerský vztah, alespoň ten, ve kterém se dva milují a plánují zůstat spolu napořád, je tak nějak o jistotách. Alespoň to tak chápu já a moc to potřebuju ve svém manželství cítit.
Já totiž nevěřím na pauzy ve vztazích. Podle mne je čestnější se rozejít, aby jste oba měli šanci se svobodně rozhodnout.
Jen chci ještě říct, že tvůj kluk vidí, že jsi bez něj v pohodě a to ho dostává do kolen, protože, jak jsi napsala, dřív jsi bývala zdeptaná. Z toho mu jasně musí vyplynout, že se vrátit nebudeš chtít, i když mu to tvrdíš.
Radím - buď se k němu vrať a příjmi i jeho jakési hysterické projevy (nakonec nikdo není dokonalý, že) a dej si podmínku, že už nechceš ty hádky, co byly dřív.
Nebo se s ním rozejdi hned. Lepší tvrdá pravda, než zoufalá nejistota.

Tím chováním by mě to určitě více odradilo se k němu vrátit :-/ Podle mě ho mateš: na jednu stranu jsi utěšovatelka a na druhou stranu ta co to započala, což je blbá kombinace... utěšovat by měl a) někdo jinej a za b) neplet ho nějakými pauzami (všichni moc dobře vědí, že popravdě nic takovýho není, je to spíše začátek konce).

Tiež si myslím, že by si mala urobiť jasný razantný krok, rozhodnúť sa - buď s ním zostať, alebo to skončiť definitívne. Pripadá mi, že nevieš, čo vlastne chceš a nechávaš si zadné dvierka a to nie je voči nemu fér. Ale zas chápem, že nie si v ľahkej situácii, že on ti to neuľahčuje. Skús sa ale vžiť do neho - zrejme by si tiež nechcela byť v takej neistote, keby si nevedela, či sa chlap, o ktorého moc stojíš, ešte vráti, či ťa ešte miluje a tak. Ja osobne mám rada jednanie na rovinu - niekedy to bolí, ale človek to zvládne.

Skočila si do vážneho vzťahu celkom skoro, možno si potrebuješ ešte trochu užiť slobody (prípadne iných chlapov, neviem) a jeho si zasa vieš predstaviť ako partnera pre život - mala by si si ale vybrať jedno z toho a netrápiť ho nejakou pauzou. Toť môj názor.

Presne tak.

Buď se k sobě vraťte, nebo se rozejděte, žádná pauza nikdy nic nespraví. Nedivím se, že ho tahle nejistota ničí, na jednu stranu mu dáváš naději, na druhou ho nechceš. Představ si tu situaci naopak, toto není fér.

Souhlasim s holkama. Podle mě si vlstně nejseš jistá, že ho chceš. Ale zas bys nerada byla pořád sama a proto jen ta pauza. Myslím, že pauza je hroznej mor. Tvůj přítel je v nejistotě, i s rozchodem by se srovnával špatně, ale tam si prostě řekneš je to konec, musím se pohnout dál. Ale pauza to nevíš, jestli máš být v klidu a doufat, jenže pak tě ten klid dusí... a v hlavě ti probíhá, co když mě zrovna v tuhle chvíli už v hlavě opustila, musím se jí ozvat, co mám dělat? A podle polárního chování tvůho přítele soudě, se v tom pěkně plácá a taky neví co. Myslím, že ti ten vztah už něčím nevyhovoval, ať tím, že nechceš být závislá nebo těma hádkama. A rozhodla ses s tím něco dělat. A proto ta pauza z tvé strany. Jenže pauza neni to co vztah posune a zlepší... Spíš ho to pohřbí. Nebojíš se náhodou se s ním ve skrytu duše rozejít....? Jen mě to tak napadá.

Měla by sis s přitelem rozumně promluvit i když te štve jak pije a jak se chová on taky není jen hračka která tě dva roky baví,pak tě na rok bavit přestane a ty jí odložíš a jak ti začně chybět, hračky si začneš všímat znovu..On je ale lidská bytost a ta potřebuje vědět na čím je..Já si prošla rozchodem ktery začal pauzou ale ono to při rozchodu vyzní líp..Takové to,jsme spolu často,nerozumime si atd..Tak si dáme pauzu a uvidime,vetšinou to ale skončí uplně.Pro toho kdo to ukončí,je to monžá lepsí pocit ale pro toho druhého je to naděje ,která je později stejně zabitá..A později to stejně skončíš,takže se vlastně rozcházíš dvakrát a to bolí víc.Podle toho co pišeš mám spíš dojem,že sama nevíš co chceš natož tak aby on veděl co očekávat..Rychle se rozhodni a jednej...Než bude pozdě a on už o to nebude stát..