Alergie na rodiče

Reaguji na Adelajna: myslím,že bys mela číst pořádně.. píšu tam o vysoké škole.. 21 neni puberta

Reaguji na RubyCairo:
Přesně!

přesně to mám já..ale ještě tři roky musím vydržet..

Reaguji na Adelajna: Jo jinak ještě k tomu,že bys schytala.. Ted pro změnu nevím kolik je tobě.. Ale dospěli lidi se u nas na vzájem nebijou..možná ještě před pár lety bych schytala.. Ted bohužel ne.. možná by to pomohlo

Ježiš tak jsem si toho nevšimla, to je toho.. Četla jsem jen ten první příspěvek, na který jsem reagovala..

Když jsi tedy dospělá, pak nechápu, že něco takového dokážeš rodičům říct a když něco takového už řekneš tak že máš pak problém s tím se omluvit.

Omluva nebolí, nic nestojí..

No však proto jsem se omluvila.. Jinak

Dokážu..ale o tom není téma..Nevíš jaké jsou vztahy u nás doma,takže tohle prosím neřeš....Já chci vyřešit problém s tím abych přestala být protivná na mamku..Npříklad tatkovi bych to neřekla..Takže tady je problém v něčem jiném než v tom,že bych si nebyla vedoma toho co můžu a co nemůžu říct rodičům

Mě takhle leze na nervy mamka celoživotně a to už nejsem v pubertě. Nejvíc mě vytáčí svýma opakujícíma se otázkama, na který mě nebaví pořád dokolečka dokola odpovídat. Malý příklad. Třeba, když jdu za přítelem k němu domů, tak se mě neustále při odchodu ptá, kdy se vrátím. Řeknu jí, že nevím. A ona na to, že přece musím vědět, jak dlouho tam budu. Ta otázka se zdá celkem nevinná. Ale když ji člověk slýchá x-krát měsíčně x-let, tak už vybuchuju vzteky.
Ten vztek prostě pramení z toho, že už dopředu vím, že se zase zeptá. Z toho hroznýho stereotypu. Že zase bude vyžadovat odpověď, kterou nevím a že nedokáže pořád pochopit, že se vrátím, až se mi bude chtít od přítele odejít nebo až bude vhodný odejít. A když je těhle stále se opakujících situací víc, tak už člověk opravdu začne být alergickej na každou větu a na každou otázku.

Uplně přesně tohle zažívám i já.. Prostě na nevinné otázky..a řeči,které se opakuji dokola.. a na které by jiný člověk ani nereagoval,tak já vybuchuju vzteky.. No vidím,že nejsem sama s takovým problémem

To máme taky stejné. Taťku vnímám nějak jinak, možná je to tím, že pracuje v zahraničí a doma není zase tak často, přesto když přijede na něm vidím to, že stárne, jak už tady zaznělo a to mě teda dokáže kolikrát taky pěkně vytočit, ale i přesto nejsou moje reakce tak přehnané, jako co se týče mamky.
Přesně jak už tady slečna psala, vadí mi absolutně všechno, ona to cítí a je jí i líto, že se dokážu bavit s ostatníma lidma - klidně jejíma kámoškama v pohodě. Jakmile je někdo s náma a sedíme třeba nad kafem, tak to zvládám, ale jakmile jsme spolu samy dvě, tak to prostě neumím ....

Nejaká úcta k rodičom by mala ostať zachovaná, bez ohľadu na "kamarátsky" vzťah. Určite je to o rešpekte a sebaovládaní sa. Tiež by ste neboli nadšené, ak by váš potomok vrčal na vás a len kvôli tomu, že ste sa ho napr. 2x niečo opýtali.. Takže sa naučiť trochu tolerancie a rešpektu by neuškodilo.