Zralé ženy

Hýčkám se čím dál tím víc

No, já jsem težce nesla tu padesátku, to jsem nějak nerozdýchala, a už je to taky pár let...
Od cca 45 na sobě pracuji, napřed jsem začala s odstraňováním znamének, pak jsem si nechala udělat víčka, chodím na sklerotizaci žil na nohou, k tomu jsem již měla trochu botoxu do rýhy mezi očima, nechala jsem si laserem odstranit červené žilky z obličeje a loni jsem šla na facelift (to bylo tedy nejtěžší rozhodnutí, protože vlastně můžete při nepodařené operaci přijít o obličej, o váš výraz, o vás tak, jak jste se doposud znala a jak vás znali ostatní).
No, když to tak shrnu, zadarmo to nebylo, stálo mě to už dost času a úsilí, ale fakt je, že mi to pomáhá stárnout trochu důstojněji Prostě to tak vidím, jiné ženy to možná nepochopí, ale tady na Omlazení myslím, že jsme na stejné lodi.
Nevypadám na třicet ani se nestylizuji do nějakého mladého diblíka, ale myslím, že po padesátce má žena o sebe dbát víc, nevykašlat se na to, prostě průběžně likvidovat ty nejhorší věci tak, jak postupně přicházejí. Tak přes léto pohov a na podzim zase něco vymyslím.

Reaguji na oskarovaa: Já to chápu a souhlasím, že žena má o sebe dbát

Ahoj, zdravím všechny dorostenky, tak já to na sebe taky prásknu - co nevidět 53, padesátku jsem vzala celkem v poho, ale v poslední době mám pocit, že to na mě nějak začíná doléhat, ale nemíním se jen tak lehce vzdát

Reaguji na eileen11:
Kamarádky okolo 50tky si nejvíce stěžují na únavu....jak to máš Ty?

Reaguji na SZA:
no, jako unavená jsem, ale já to spíš beru - kdo není, že? Tak jasně, že už člověk nevydrží flámy jako ve dvaceti, ale nějak mě to nestreuje Ono ta únava, myslím, často bývá i kolem menopauzy, asi to hodně souvisí, ale v tomhle já nejsem směrodatná, jsem po hysterektomii už léta, sice mi tehdy nechali kousek vaječníků, ale stejně přestaly brzo fungovat - musím říct, že jsem to tehdy ani nějak nepostřehla a dnes se cítím docela o.k., takovou tu klasickou únavu mívám v zimě každoročně, potřebuji prostě sluníčko.., ale takhle to má hafo lidí. To na mě spíš doléhá, jak ten čas hrozně letí - čím dál, tím víc, už ty roky ani nepočítám..

Reaguji na eileen11: to máš pravdu roky letí a najednou si uvědomíš, co vlastně nyní chceš, jak dál, co tě baví, kdo tě baví a říkám si, že si budu dělat často radost, nestresovat se blbostma (např. nepořádek po dospělém dítěti), užívat si, jak to jde......

přesně tak, taky se na to tak dívám, v mládí má člověk asi úplně jiný pohled, a jak nemládneme (nemám ráda výraz "stárnout", tak si víc uvědomujeme, co je opravdu důležité a co ne, řešit malichernosti považuju za ztrátu času

tak, já jsem i udělala jakési síto lidí kolem mně, a scházím se jen s přáteli, na kterých mi opravdu záleží a o nichž vím, že jim záleží na mně , zůstali mi ti kvalitní
A přijde mi důležitější trávit čas s nimi, než jestli mám doma zrovna dnes vyluxováno

asi tak to vidím i já a dcera mi říkala také, "mami žij si trochu svůj život......podle svého", ráda jezdím někam i sama, vychutnávám si, přestože mám muže, děti i kamarádky, občas víc utrácím za sebe a nemám výčitky a začala jsem chodit do fitka, no....

to děláš dobře, taky jsem k tomu musela dospět - dřív jsem si vyčítala třeba dražší kosmetiku, měla jsem pocit, že jsem okradla rodinu...dnes si říkám, že to prostě v tomto věku potřebuju

Mě je od léta 40 Nikdy jsem se necítila lépe a někde uvnitř mi je pořád 25 a ne a ne dospět ..... Drahé krémy si kupuju, je to znát a jelikož jsem "starší dáma", tak tu péči zkrátka potřebuju. Od skorokaždodenních něžností od manžela po ty krémíčky, kosmetiku, kadeřnici, pohyb a hlavně - každý den aspoň tisíc pus od svých dětí Tuhle mi dceřin pubertální spolužák pravil, že na svůj věk jsem kost (je mu cca 16) hihi

- no jasně, takhle jsem to přesně myslela !

Páání, tomu říkám poklona

Mládí je stav duše říkávala moje babička. Asi to tak je. Ačkoli momentálně se cítím jak mrtvola ...., v noci jsem se moc nevyspala. Asi to půjdu dohnat

Taky se hlásím do klubu,i když se dívám, že nikdo nepřispívá. Asi se všechny zkrášlujete a pracujete na sobě.
Taky jsem překročila 40tku, ale na rozdíl od vás tady najednou nevím, jak dál.
20let lítání kolem dětí, manžela, manželova podnikání,velkého domu uteklo jak voda a já najednou cítím nějaké prázdno. Koníčky se nějak vytratily, děti odešli z domu, manžel stále v práci a já pořád sama. Tak a ted musím někde začít. Aspon jsem našla tuto diskusi. Děkuji za ni.

Tak já jsem také přeskočila čtyřicítku a citím se skvěle. Po 18 letech od porodu jsem si pořídila dítko druhé. Nedělá mi problém v teplákovce dělat na písku se synem bábovičky, učím ho nyní plavat, jezdit na kolečkových bruslích a když dochází dech, příjde na řadu jeho starší sourozenec. Drahé krémy nekupuji, nevěřím na takové zázraky, ze 80% vyzařuje navenek ta vnitřní spokojenost i ty živiny, které do těla dáváme. Obklopuji se mladými lidmi a dle názoru okolí, oni omlazuji mě.