Zklamaná z nevycházejících vztahů

tak nehledej a nevkládej tolik nadějí do jakéhokoliv vztahu a neidealizuj si nic . Ber všechno tak jak to přichází. Však ona se ta pravá láska objeví . jsi ještě mlaďounká a celý život před sebou , nechvátej .Vše má svůj čas

Nejlepší je asi bejt na holkyD

SilviNkaaA
Taky si říkám

Holky, já už mám fakt chuť se na to vykašlat. Tenhle školní rok mi byl čert dlužen.
Prvního jsem potkala v září, bohužel se z toho až moc rychle stal vztah založený na sexu, takže to někdy v prosinci skončilo stejně rychle, jak to začalo. Ale nebyl to špatný vztah - ten kluk byl milý, seznámil mě s jeho přáteli a já díky němu začla žít jiný život a poznala spousty nových lidí.
V průběhu toho jsem se seznámila s jedním klukem, chtěl mě, já jeho ne, když ztratil zájem, uvedomila jsem si, že by mi s ním nebylo tak špatně. Moje chyba.
Pak přišel další. Ten mě fakt vzal. Při psaní si s ním jsem byla uplně vyjuchaná a dva dny před schůzkou jsem měla pomalu žaludeční vředy. On byl, podle jeho chování, stejně odvařenej jako já. Poslední schůzka byla naprosto dokonalá.. a přesto jsme si najednou přestali psát a vídat se, nevim proč.
A teď poslední, pěkně na léto... Skvělej, krásnej kluk. Žádnej namachrovanec. Už se to začlo rýsovat k dobrýmu, když jsem zjistila, že odjíždí na rok studovat do zahraniční...

Přemýšlím, proč mě ta smůla furt pronásleduje..

Právě je to taky vždycky tak mám..nevím co se vždycky stane:/

Holky, kolik vám je roků? Jestli jsem to správně pochopila, mnohé z vás ještě studují na středních školách, tak proč se tak snažíte o to, navázat nějaký vážný vztah? Čekají vás v životě změny, půjdete na vysoké školy, nebo do zaměstnání, nebo odjedete do ciziny a vztah vás bude "limitovat". Budete poznávat nové lidi a místa. Neříkám bránit se tomu, to ne, ale proč jej tak vyhledáváte? Proč si raději neužíváte kamarádek, rodiny... Věnujte se samy sobě, s partnerem už toho času tolik mít nebudete . On na vás stejně nějaký ten pravý partner čeká, jen je otázka, kdy se spolu potkáte

A teda, nechci vás žádnou soudit podle pár příspěvků, ale neblázněte se střídáním sexuálních partnerů, z mnoha důvodů a to nejen zdravotních.

Storm

Hmm, nevím, jak ostatní kočky, ale mně již bylo 25let, takže už bych celkem ráda nějakýho partnera pro život a za pár let plánovat rodinku... ale prostě svět je jinej a nikdo se nechce vázat a každej má plno možností, no, nevím, jak to udělat.. slevit ze svých ideálů nebo být raději sama?

to je pravda, divila jsem se kámoškám, když řešily .. vlastně neřešily kam se přihlásit na VŠ jelikož mají přítele, tak pro ně "padala" jakákoliv možnost studovat jinde než v Ostravě a to JÁ (je mi 19) jsem ráda že mě k domovu nic nevázalo, takže už se těším do Brna na Uni, kde nastupuju od září - beru to jako začátek nového života, noví přátelé a nové možnosti, tak doufám, že si přítele najdu (tady u nás je totiž docela omezený výběr ) - je hezký být singl a nezávazná, ale člověku prostě jednoho dne začne ta láska chybět, chce s někým trávit čas, vedle někoho se probouzet atd....

taky si myslím, že to tak je. I když je člověk hodně mladej, tak po tomhle prostě touží, je to přirozená potřeba většiny lidí.

Ahoj holky,tak ono je vás opravdu dost co mají stejný problém jako já.Jsem 2roky sama,občas si s někým vyjdu,ale už mě to pomalu přestává bavit,to stalý seznamování a oťukávání.Nechci se opakovat,už ste to tady psaly,ale vždy když s mi někdo líbí,tak to prostě nevyjde,nebo jsou zadaný a při nejhorším ženatý.A právě do toho jsem se zamotala tedˇ.Líbil se mi dlouho jeden kluk,pak jsem zjistila,že je ženatý,tak jsem to vzdala,pak ale jsem se dozvěděla,že se má rozvádět a jednoho pěknýho večera jsme se st´ukli začal ke mě chodit,ale byl špatný z toho rozvodu...nakonec,když mi nabulikoval,že mě má rád a nechce mi ublížit,tak se už neozval,já na něj nemůžu přestat myslet,nechci ani nebudu se mu vtírat,ale chtěla bych ho nějak dostat a já nevím jak?

ahoj holky, sice nejsem zklamaná, ale zklamaný, tak snad to nebude vadit, když trošku oživim vaše téma mým příspěvkem
mám to docela podobně jako jste tu psaly s těma komplikovanýma povahama, i když u mě je otázka, jestli to je povaha, nebo "jen" situace... i když v tu chvíli je to skoro jedno... a podotýkám, že 20 už mi dávno neni nevyhledávám vztahy na sex, prej nejsem ošklivej, tak těžko říct proč pořád ne a ne přijít ta správná... když už se na obzoru nějaká objeví, a začne to vypadat nadějně, tak se to z nějakýho mě neznámýho důvodu pokazí, přestaneme si rozumět, ona sama nenapíše, když napíšu já, tak to neni ono... možná je to tim, že jsem na vás holky moc hodnej
mě osobně chybí vztah i kvůli tomuhle

ale nechci vztah jen pro to, aby vedle mě v posteli někdo ležel a odpověděl mi "dobré ráno"

tohle taky řešim... slevovat z mých ideálů se mi nechce, protože potom ten vztah dřív nebo pozdějc bude spíš přítěží, než potěšením... asi si každej musíme ujasnit, co jsme ochotní tolerovat, v čem slevit, a kde už je ta hranice, kdy budeme radši sami, než v nevyhovujícím vztahu...

Reaguji na jirik:
tak můj příspěvek taky nebyl vůbec myšlen!

jo kdo si počká ten se dočká, jak jsem tady v létě psala, že jsem taky sama, tak už nejsem...nová škola, nové město a po dlouhých letech nový (ne v tom pravém slova smyslu) přítel

neřekl jsem žes to tak myslela zrovna ty... ale spousta lidí dělá to, že když jim právě tohle začne chybět, tak to "rychle vyřešej" tim, že jsou prostě s někym, kdo se namane... a já jen napsal, že já osobně takovej vztah nechci, to je celý

jenže, ono je právě tohle někdy dobrá volba. Je dokázáno, že spokojený vztah můžeš prožít s asi 75% opačného pohlaví (podmínka je, že protějšek není např. alkoholik, deviant, nebo asociál).
Ono je to dáno i věkem, i já v 18ti chtěla partnera jedině tmavovlasého, hnědookého a nad 185cm, vysokoškoláka a s červeným BMW, dnes už mi stačí, že si mám s partnerem co říct, a že se k sobě chováme hezky (nebo slušně), že se na sebe těšíme.
Někdo asi moc očekává, a pak je to velké zklamání, těch velkých osudových dokonalých lásek je mnohem víc v TV, než v reálu...