Život v maloměstě / velkoměstě

Ideální je žít v maloměstě poblíž velkoměsta
Pro děti a jejich dětství - za mě: maloměsto.
A zamysli se i ty, kde je ti líp, kde se cítíš lépe, v bezpečí, spokojená?

Za mě tedy rozhodně okraj velkoměsta. Vyrůstala sem na okraji Prahy (sídliště) a dětství bylo perfektní. Dost zeleně, vcelku bezpečno, o hluku a stresu nemůže být řeč A pak v dospívání sem zas už ocenila, že si můžu snadno dojet do centra za zábavou, obchody atd. Na malém městě bych se bez auta asi unudila k smrti a v centrální části velkého bych taky pošla mezi vším tím betonem, smradem a hlukem.

tak já si naopak nedovedu představit dětství na sídlišti, vždycky když jdu kolem těch paneláku a veprostřed to dětské hřištátko, řikám si, chudáci děti..já naopak vyrostla v centru města (Praha) v činžáku a nemůžu si stěžovat, a žádnej smrad ani hluk jsem neslyšela a zeleně bylo okolo opravdu dost, všude velké parky
Jinak osobně, chci se přestěhovat do baráčku za Prahu, takže

Jak píší holky, všechno má něco do sebe.... Já jsem z Prahy a celkem bych si uměla představit život na menším městě (a to jsem jinak celkem zarytá Pražačka), ale nesměla by to být taková ta, no odpusťte, prostě řiť... Prostě aby tam bylo kam zajít na nákup i bez auta, nějaké kulturní vyžití, možnost sportu a slušný dojezd do většího města... Ale to neříkám nic nového... Radila bych se podívat na nějaké nabídky realitek (nejen na byty, ale tak obecně na města), třeba Ti něco padne do oka a budeš mít jasno, takhle je to spíš takové neurčité licitování a nakonec Ti stejně nikdo neporadí, protože jak už psaly holky, obojí má klady i zápory

přesně tak, já taky ne

A tohle rozhodnutí je čistě na tobě, kam tě to víc táhne, tohle za tebe nikdo nerozhodne..já odmalička vyrůstala v malé vesnici, v podstatě v lese, máme 4 sousedy, je to tady jak na okraji světa Když jsem byla malá, lítali jsme s děckama po lese, stavěli bunkry, hráli schovku..během puberty jsem měla své kamarády, město mám od domu asi 4km, takže na nějaké diskotéky jsme jezdili tam a teď za zábavou jezdím 25km daleko (do Ostravy, kde taky studuju a brigádničím), ale většinou u někoho přespím, takže není problém. Do města bych šla bydlet jen dočasně, než si třeba vybuduju kariéru, ale mým snem je usadit se na podobném místě, kde jsem vyrůstala, mít velkou zahradu a pěstovat si své ovoce, zeleninu a bylinky, navíc nechci, aby mé děti vyrůstaly ve městě, dětství na vesnici je krásné

Já jsem vyrůstála v paneláku ve městě s cca. 35 tis. obyvateli. Asi ve 13 jsme se přestěhovali do rodinného domu ve stejném městě, ale na okraji. Všechny kamarády jsem měla na sídlišti a hodně jsem tím trpěla. A pak přišla puberta, začlo se chodit na diskotéky. Všichni to měli kousek pěšky a já musela přijet autobusem a jet domů nejpozději v 22h, protože pak už nic nejelo. No peklo Často jsem to řešila přespáním u kamarádky, ale to nešlo vždy. Navíc když třeba někdo vymyslel nějakou "hurá" akci, že se půjde do kina, tak já jsem prostě nemohla, protože jsem se třeba neměla jak dostat do města. Rodiče mě nikam nevozili, jinak by to asi bylo jiné.

Takže pokud se rozhoduješ s ohledem na děti, je dobré zvážit i tohle. Buď je budeš vozit nebo se prostě nikam nedostanou. Bude to ale asi jiné pokud tam budou vyrůstat. U mě to asi bylo tím stěhováním.

Jinak pro zajímavost. Teď žiju na samotě, všude musím autem a každý den jezdím do práce asi 30 km tam a zpět. Ale nestěžuju si. Ve městě bych žít nechtěla (když mám řidičák). Můj dům je pro mě oáza klidu a užívám si samoty (nemamé prakticky ani moc sousedů). Děti neplánuju

vyrostla jsem v RD na vesnici a moc ráda na ty časy vzpomínám. Pak jsem si našla přítele, odstěhovala se a rok jsme žili v pražském paneláku, pár dní jsem probrečela a řikala si že na takovýhle život si nikdy nezvyknu. Připadala jsem si tam sama, nikoho jsem tam neznala, rodina byla daleko. Podívala jsem se z okna a viděla co mají ve vedlejším paneláku na talíři. Na druhou stranu musím uznat že cesta do prácetrvala jen 20 minut metrem, všechno bylo velmi dobře přístupné a to i ve večerních hodinách.
Teď bydlíme v maloměstě, v bytě s terasou a musim říct že jsem tu moc spokojená. Je tu veškerá občanská vybavenost a když potřebuju do Prahy mám to jen 45 minut vlakem. Mám dceru a nemyslím si že by tu celé dětství protrpěla.
Záleží na tobě kde se cítíš líp, všechno má své pro a proti.

Asi si musíš ujasnit, co je pro tebe víc. Jestli ten klid, zeleň... a nebo snadná dostupnost všeho. Já jsem zastánce života na vesnici/malém městě, ale tak, aby se dalo dobře dostat "do civilizace". Cca 20 let jsem žila na samotě u lesa , teď se trápím čtyři roky v paneláku a rvu si vlasy hrůzou...

no tak hlavně bych volila, jak se tam budeš cítit, než co tam všechno je, taky sem dřív chtěla bydlet ve městě, ale tam kde bydlim(městečko), tak tady se prostě cítím líp, vyrůstala sem tady, chci tady mít barák a tak, takže já se rozhoduju hlavně podle toho, jak se na daném místě budu cítit

a co to podle vás znamená: blízko velkoměsta? do kolika km? to malé město o kterém uvažuji je cca 22 km od toho velkého...

To si sama musíš rozhodnout, kde ti bude lépe. Já jsem vyrůstala na vesnici, jako malé dítě jsem byla spokojená, že můžu trávit celé dny venku v přírodě, ovšem jakmile začalo dojíždění do školy do města, všechno se obrátilo. K čemu mi bylo, že žiju v přírodě, když jsem se domů dostala až večer. Pak jsme se přestěhovali do města a já to měla do školy najednou 10 pěšky, jako puberťačce mi zahradní práce vůbec nechyběly. Prostě ve městě jsem ve svém živlu, na vesnici se cítím jako odříznutá od světa (nemám auto - k čemu taky ).

Takhle jsem se zařídila já a nemohu si to vynachválit!