Žijeme v zahraničí

Nevím no,
já se do anglie chystátm a počítám s nějakou prací typu pokojská nebo tak něco..A nevadí mi to ..
a neopovrhuju tím..

tak samozdřejmě taky záleží co ten člověk má za školu a jak moc umí jazyk té dané země. To je bezpochyby. Jenže pak je druhá věc, člověk sice má třeba dejme tomu maturitu ale neumí jazyk. Jsou dvě alternativy. Bud má našetřeno z domova, a než se naučí jazyk žije z toho, a nebo půjde třeba do již zmiňovaného mékáče. Ovšem myslím jen do začátku. Né že tam člověj skejsne 20 let.
Ovšem je zcela jasné,, že tam se jazyk člověk moc nenaučí, jelikož to bejvá většinou samej cizinec. ..takže dle mého pak nezbývá nic jinýho než třeba kurz

Nedokážu si představit, že bych jela do ciziny a naprosto neuměla jazyk. Připadala bych si tam jak Alenka v říši divů.
Pokud někdo umí základy, může se hodně doučit, ale kde? Mezi dalšími cizinci to opravdu nejde, na lepší místo mezi anglány (nebo jiné domorodce) jej nevezmou, takže snad jedině ten kurz a mekáč na živobytí.
Je také dost rozdíl jazyk zdokonalit nebo se jej teprve učit!! Pokud někdo mluví o zdokonalení jazyku, tak si to představuji tak, že je minimálně středně pokročilý a ne, že má za sebou prvních 5 lekcí. Zdokonalit se dá jen to, co už je dobré, ne to, co neexistuje

Každý má na to jiný názor, ale já jsem byla rozhodnutá, že odjedu po matuře do německa, a taky jsem tak udělala..jela jsem dělat aupair, skončila jsem u holky, která žila sama se synem, všechno bylo v pořádku do té doby, než jsem zjistila, že dělá šlapku, neustálé střídání chlapů v domě, měla jsem stanovený rozhvrh, kdy můžu dojít domů, kdy ne, zabavit nějak malého, aby za ní nešel,když tam někoho měla...bylo to pro mě psychicky náročné, ale hodně mi to dalo... pak jsem byla u jiné rodiny, strašní boháči, kteří brali holky z Česka jako nicky, cokoliv jsem udělala,bylo špatně, měla jsem jí pořád za zadkem a kontrolovala,jak všechno dělám...ale přes to všechno mi to dalo obrovskou zkušenost...a teď bych chtěla jet na léto do Španělska, a klidně budu dělat někde pokojskou, či mýt záchody, beru to zase jako novou zkušenost...

to já si dovedu představit docela dost živě....

třeba v kurzu,v té dané zemi - tam toho hodně naučí

s tím souhlasím

Jo? To mi popiš běžný den V obchodě, na úřadech, při hledání práce, v práci. Asi bych si přišla jako blbec.

No, ono záleží i na tom, jak je člověk dobrodružný Často jsem někam odjela jen se základy jazyka s cílem se ho naučit.. Člověk se sice ze začátku cítí jako blbec, protože okolí automaticky posuzuje inteligenci podle způsobu vyjadřování, na druhou stranu se naučíš určité pokoře a právě situace, kdy ze sebe člověk musí vymáčknout maximum ti dají nejvíc. Každý začátek je těžký, ale vyplatí se to. Já díky takovému cestování mluvím třemi cizími jazyky, troufám si tvrdit, že dobře, ale nikdy bych se na tuhle úroveň nedostala, kdybych občas neslevila...a právě teď, narozdíl od kamarádů, kteří tohle všechno podstoupit nechtěli, já teď sklízím ovoce

Taky si myslím,
třeba kamarád jel takhle do Itálie-neuměl ani slovo a ted? nepoznali by jste ho od Itala

Člověka to prostě donutí se to naučit..

A myslím, že potkáváš lidi ne jen v práci ..tak že to že bych nepotkala za tu dobu nikoho s kým bych mohla zdokonalovat jazyk se nebojím...

já to tak nevnímám. Ano člověk se necejtí pokaždé nejlépe, když neumí ten daný jazyk. Ale jde o tom to překousnout. Já si prostě myslím, že i kdybych chodila na kurz jazyka v ČR tak se nenaučím nikdy ten jazyk tak dobře, než když seš přímo v tom státě. Okolnosti tě donutí se adaptovat.
A jak vypadá běžný den v obchodě? na úřadech? Tak v obchodě nemusíš umět moc dobře jazyk. Cenu vidíš na kase, tak tam se není o čem bavit
Pravda s úřady to je daleko hoší, ale vždycky se nějakým záhadným způsobem dorozumíš

To ano, ale jsou situace, kdy se potřebuješ zeptat, postěžovat si, vyreklamovat. Vždycky se najde něco

tak to potom nevim jak bych se zatím zeptala
no naštěstí jsem nic reklamovat nemusela

V tom případě přijde na řadu improvizace

přesně tak.......

ahojte nie je tu niekto kto bol na plastike v zahranici

Tak přesně tohle byla moje situace. Odletěla jsem na jeden francouzský ostrov a nikdy v životě jsem kromě ( bonjour a j'taime) neznala ani slovo francouzsky. První dva roky jsem byla opravdu ta Alenka, ale pak nastal zvrat a ted melu jako by to byl muj rodný jazyk. Je pravda, že jsem měla výhodu, celou dobu mě učila přitelova mamka, koukala jsem na filmy, zprávy apod, ale nikdy jsem nebyla v žádné škole a nebrala lekce frániny.Mluvim díky bohu anglicky, což byla moje záchrana ze začátku - jedině tak jsem mohla komunikovat s přitelem a jeho rodinou. Navíc jsem byla odkázaná na jeho financní pomoc, naštěstí ted jsem nastoupila do rodinného podniku. Dělám spoustu rezervací, fakturace, komunikace s úřady a pod, vše ve fránině. Proto taky nesouhlasím s tím co píše Mishka999.
Už jen to, ze začínáš nový jazyk, učíš se jeho výslovnost a pravopis, tak každým dnem kdy něco vyslovíš nebo napíšeš ( třeba banalitu), tak se zdokonaluješ. Takže jestli má někdo za sebou 1,5 nebo 100 lekcí, nehraje žàdnou roli. Protože já za sebou nemám ani jednu, jen vlastni píli, úsilí, snahu se jazyk naučit a pomoc rodiny a přátel.