Zařízení vaší první domácnosti

Jestli máš poblíž Ikeu,tak doporučuji tyhle věci koupit tam! Utěrky mají za 12 kč, struhadlo nerez za 39 kč a vsechny kuchynské pomucky a doplnky za super ceny! Kam se s kvalitou a cenou hrabe Tescoma!

Můj přítel jako první koupil postel....A pak jsme vše postupně zařizovali spolu, spíše už vše bylo zařízené, ale starý nábytek jsme vyměnili za nový atd....Postel a lednice je fakt nejdůležitější dle mě.

Tescoma už mi nesmí na oči! Já ji vždycky hájila, jaký je to poctivý český výrobek a po tom, co se mi všechno rozflákalo ještě v záruce, už ji nechci ani vidět!

Děkuji

No jo, my bychom měli za pět takových návštěv našetřeno na pračku vlastní - bydlíme bohužel na opačném konci republiky než oboji rodiče, takže domů jezdíme cca jednou za čtvrt roku.

A můžu se zeptat, na to jste na všechno najímali řemeslníky, nebo vám s něčím vypomohli šikovní rodinní příslušníci/kamarádi?

souhlasím! Je to největší předražený šunt! Po zkušenostech je pro mě je to záruka nekvality!

Ahoj, my jsme se s přítelem k sobě nastěhovali když nám bylo 25 let. Od té doby spolu bydlíme v pronajatém bytě, který byl zařízen - základní nábytek, postel,... bylo tu i nějaké nádobí po bývalích nájemnících, takže jsme si toho ze začátku nemuseli tolik pořizovat. A jinak jsme měli každý něco z domova - co se doma už několik let nepoužívalo, tak šlo do naší domácnosti. A jinak jsme nakupovali postupně vše, co jsme potřebovali - hlavně vybavení do kuchyně - nože, lis na česnek a podobné drobnosti, bez kterých nemůžeš pořádně ani vařit - to jsme nakupovali v Ikee. Postupně jsme si nakupovali nové povlečení - máme jednu společnou velkou deku,... No bude to zajímavé, až se budeme stěhovat do vlastního a kde nebude nábytek a my si ho budeme pořizovat. Ale už se na to těším, až budeme mít byteček zařízen podle sebe.

Reaguji na 24ka:
Já to řeším teď, mám se s přítelem stěhovat do našeho bytu. Je tam takovej ošklivej nábytek a já tam chci samozřejmě mít útulno. Od táty dostanu novou skříň na míru. Jinak budem asi muset šetřit a postupně kupovat to nejnutnější. Takže asi nová postel, protože teď je tam jen rozkládací gauč, pak nová pohovka a pak prostě ostatní nábytek, chci tam praktický věci ale aby to bylo hezký a uspořádaný, dost si na to potrpim. Jinak sem z toho celá mimo, stěhování, zařizování... nejradši bych mávla hůlkou a celej byt by byl hezky zařízenej.

česnek se běžně tře nožem na prkénku,to jen jako poznámka,že bez lisu na česnek se opravdu dá žít.

Tak my se s přítelem přestěhovali před třemi měsíci (mně je 21, jemu 24). Byt už byl zařízený, takže žádný základní nábytek jsme kupovat nemuseli. Jako první jsme tím pádem kupovali nádobí do kuchyně, ložní prádlo a peřiny, což už tady taky párkrát zaznělo. Následovaly věci jako vysavač a sušák na prádlo (balkon nemáme). Ještě dost věcí tu pořád chybí, např. není žádná skříňka v koupelně, dokupovat to budeme tak nějak postupně podle nezbytnosti daných věcí

Stěhovali jsme se před rokem do nevybaveného bytu. Jako první věc jsme si pořídili kuchyňskou linku a matrace, na kterých jsme spali asi měsíc vzhledem k tomu, že jsme taky měnili okna a dělali kompletní přestavbu (spojovali jsme obývák s kuchyní), tak jsme nějakou dobu přežívali jen v jednom pokoji. A po dokončení přestavby jsme nakoupili vše ostatní najednou (měli jsme našetřeno) - oba v té době 22, já student, manžel už asi rok pracoval.

Reaguji na 24ka: Tak já se do své první skutečné domácnosti stěhovala ve 25ti letech. Peněz moc nebylo, takže jsme se zařizovali v průběhu dalších zhruba 3 let.
Moje první nádobí bylo po dvou kusech talíře, skleničky, hrnky, příbory, jedna pánev, jeden tak akorát hrnec, jedna naběračka a vařečka, dva nože. Vše z domova takové vhodné k vyřazení.

Peřiny a polštáře jsem měla "do výbavy", povlečení co jsem posbírala takové to odložené na později. Totéž pár ručníků a utěrek.

Úplně první spotřebič byla lednice a protože jsme počítali s větší částkou, tak se k tomu vešla i kombinovaná mikrovlnka...v bytě nebyl sporák.

Z domova jsme také přestěhovali rozkládací pohovku, kterou jsem měla v pokoji, taktéž konferenční stolek a televizi.
Nábytek sestával z jedné skříně a jedné vícepatrové police...obojí "na dožití".

No a postupně jsme prostě nakupovali a zařizovali, co a jak bylo třeba, podle priorit.
Pračku jsme si pořídili za nějaké 4 měsíce, do té doby jsme jezdili prát k rodičům. Myčku za zhruba rok.
Během toho jsme průběžně kupovali drobnější vybavení podle aktuálnosti a také zvýhodněných nabídek.
Místo té skříně a police se nám naskytla časem možnost koupit za pakatel vyřazený kancelářský nábytek, na nové skříně podle mých představ jsem si počkala 3 roky.
No a tak dál. Nebylo to úplně jednoduché, ale je fakt, že na to občas ráda vzpomínám, protože i ty staré věci měly své kouzlo a v mnohých ohledech to bylo mnohem lepší, než přijít rovnou do nového a všechno moci hned zařídit.

Tak my máme jakoby holobyt.Dole bydlí rodiče, nahoře my.Postel máme, mýt se a jíst zatím chodíme k mamce.Jinak jsem už dostala povlečení, talíře, sadu hrnců, příbory, koupili jsme si rychlov.konvici, hrnečky a nějaké ty nože.Záchod tu byl starý a dost smrděl, ale ten už je nový.Přítel koupil hydromas.box a topení, teď stačí koupit jen bojler a už se můžeme mýt u nas.Jinak kuch.linku nám bude dělat taťka-truhlář.Sporák nám darovali známí.Plovoučku nám taky položí tatka.Jinak celem byte se musil dát sadrokarton.Museli jsme koupit nová okna.Ale to nejhorší je snad za námi.
Jinak ještě budu kupovat stůl s židlemi a pohovku a lednici.A pak bych si přála miminko.

Já začala s přítelem bydlet po 4 letech vztahu (bylo mi 25, ještě jsem studovala). Byl to zařízený byt po mých rodičích, ale spíše staré věci. Ale do začátku jsem za to byla šťastná, protože jinak by jsme spolu ani žít nezačali, kupovat všechno naráz... Neměli jsem teda pračku ani myčku, oba spotřebiče jsem pořídili do roka, ale nekupovali jsme nové, oba na inzerát na bazaru (pračku nám paní přenechala za 5 kg prášku , funguje třetí rok bez poruchy mimochodem) myčku taky levně.. Postupně jsme začali kupovat nové věci (postel, sedačku, ledničku..). Je pravda, že i ty "malé nákupy" se nezdají a jsou to nakonec taky celkem výdaje. Doteď (bydlíme spolu 3 roky) si přeji od rodiny dárky v podobě praktických věcí jako povlečení, prostěradlo, sadu vařeček apod. Koupelna i kuchyň by potřebovala rekonstrukci, ale na to teď nemáme (navíc to není zatím náš byt!), tak se apsoň snažím "vylepšovat" jinak (zašlé spáry jsem natřela spec. barvou na ně, stejně tak stará oprýskaná okna v kuchyni jsem v rámci svých sil oškrabala a natřela, vyměnila staré záclony apod). Aspoň si toho víc vážím, když vím, že nic se neudělá samo a všechno něco stojí.. A taky mě to zařizování vlastní domácnosti začalo bavit, obchod s domácími potřebami mě bere víc než s oblečením

Já se poprvé odstěhovala v 18ti. Klasika postel, pračka, lednice ... to mě hodně naučilo vážit si cenu peněz kolik to všechno stojí ) ale s chlapem jsem nebydlela a asi nevím jestli bych měla začít neměla bych na to nervy )

S přítelem jsme se sestěhovali, když mně bylo 21,jemu 32. Nádobí jsem kupovala, protože se mi jedno moc líbilo. Jinak jsme pár věcí jako mikrovlnku, kávovar nebo vysavač dostali od rodičů. Zbytek, co jsme potřebovali např. gauč, stolek atd jsme kupovali. To nejnutnější hned a zbytek vždycky s výplatou. Spíš jsme dost šetřili, protože peněz moc nebylo, přítel byl šikovný, tak toho v bytě dost udělal. Hodně věcí jako postel, nábytek, elektroniku jsme si brali každý ze svého domova. Po půl roce (před 2 měsíci) jsme se bohužel rozešli a dohodli se, že se odstěhuju já, protože bych nájem sama neutáhla. Tak si přítel nechal byt a já si ted našla levnější pronájem. Příští týden se stěhuju, tak doufám, že si brzo zvyknu.

Reaguji na Laky: Dá se bez lisu na česnek žít, ale tohle je rychlejší a pohodlnější než ho třít na prkýnku. To byl jen takovej příklad.
Ale ty začátky nejsou lehký, když žijete s rodiči, všechno máte doma k dispozici a po ruce... a pak najednou prázdná domácnost a postupně zjišťujete, co vám všechno chybí.