knihada
kanka:třeba spím s tvým mužem.
knihada
za trošku pochvaly, dárek a lichocení by šel jak pejsek u nohy
Jak jsem psala, je mi tě líto
knihada
neexistuje věrný muž, pouze impotent
Stále mi je tě líto, to co vyzařujeme, to přitahujeme
knihada
to jsem získala a milence můžu měnit jak chci, jednoho si držím,ale jen proto,že je to vzpomínka na mládí nevybouřený,až zestárne,bude po vzpomínce. Vracím se do školních let vždy,když je u mne ale žít s ním,nee,to by byl konec pohádky o svobodě a to bych riskovala,že by mě poručil at mu vyžehlím košili....aaa to já zase ee.
Psala jsi, že nejsi na sex, že si potřebuješ hlavně popovídat, prostě ti chybí lidské teplo, přitulit se k někomu, pomuchlovat se, zasmát. Kdybys ho milovala, tu košili bys mu ráda vyžehlila. Kdyby on miloval tebe, tak by se netěšil domů a ženu by opustil. Pro něj je to výhodný výlet, ze kterého si přiveze nejen upevněné mužské ego (které může následně použít proti manželce), ale také dárky. Jsi sama, jak píšeš „nezávislá“(tohle slovo je jen berlička), určitě bytostně cítíš, že je to špatně. Se všemi tady se shoduju na tom, že lásku lidi potřebují. Jen nesmí zraňovat a být sobecká. Což ve tvém případě splňuje obojí. Proto jsi vulgární a zlá, nemáš to, co potřebuješ a pokud se nezměníš ty sama, nikdy to nedostaneš a budeš pořád zahořklá „stará“ bezdětná ženská, osoba samostatně výdělečně činná (když jsi to tu několikrát psala s takovou pompézností). Je mi tě líto.
PS: Praha není středobod vesmíru, je to jen jedno z mnoha krásných měst.