Zamilovaná do zadaného a co teď?

No nevím děvčata, ale mám pocit, že většina mužů vůbec neřeší jestli ta žena se kterou spí otěhotní nebo ne, protože je přesvědčený, že ONA si to nějak hlídá nebo bere antikoncepci. Ještě jsem se nesetkala s českým chlapem, který by automaticky používal kondom. A když to po něm žena chce tak se diví nebo vymlouvá.

holky, ženy,manželky, matky, milenky, vdané, svobodné, rozvedené...prostě my všechny
Čtu vaše příběhy a mám dojem, že rozumím snad každé z Vás, jejím motivům, myšlenkám, postojům, protože píšete srdcem a na základě životních zkušeností, je to otevřené a upřímné. A cítím i bolest, vztek a lítost a odhodlání a všechno to, co patří k lidským vztahům.
Jen nevím, jestli je třeba tolik nesmiřitelnosti v debatě - každý prožije svoje peklo a štěstí, které se liší od pekla a štěstí druhých, protože každý má jiné vidění světa a jiný způsob prožívání, jiné hodnoty. Když svoje zkušenosti zobecní a začne přikládat jako metr na ostatní, tak se s nějvětší pravděpodobností opravdu nestrefí, spíš rozzlobí, zraní, ublíží, naštve, vyprovokuje...
I když se to nezdá, víme přece velice málo o tom, jak věci OPRAVDU byly. Přinejmenším na to, abychom mohli dělat nějaké závěry. Ano, jsou určitá vodítka, podle kterých by se člověk měl chovat - např. myslet na děti, neubližovat nevinným, vyhýbat se zadaným, počítat s tím, že existuje něco jako stereotyp ve vztahu a nepropadat z toho depkám..., ale životní situace jsou vždycky mnohem variabilnější, než obecné zásady. Každý si musí najít svoje cesty sám a žít tak, aby unesl, co svobodně a dobrovolně způsobil, sobě i druhým. Protože nikdo není pasivní oběť okolností, ani muži, ani ženy, každý veze jen to, co si naložil, i kdyby z toho sebevíc obviňoval ty druhé.
Osobně preferuju cestu dát přednost dětem a nepřispívat k trápení druhých, ale umím si představit situace, kdy by tyto moje zásady musely ustoupit...
P.S. Od té doby, co znám Omlazení, je moje pracovní morálka vepsí!

Hašlerko

AMEN!!!

Zkusím taky dát nějaký příspěvek, když se diskuze tak rozjela, asi bude obsáhlejší. Nevím, zda se mnou budete nebo nebudete souhlasit, ale od toho je diskuze, tříbit názory tím, že se snažím obhájit své názory, popřípadě je korigovat, když protivník dokáže líp obhájit ten svůj.
Podle mě, když vztah vznikne pouze na lásce-zamilovanosti, tak asi dlouhého trvání mít nebude. Co je to zamilovanost? Pouze trošku jedinečných hormonů v mozku, které nám udělají neplechu a pak se divíme, co jsem jsme vyváděli. Bohužel, nebo bohudík jednou hladina hormonů poklesne a pak najednou koukáme, co to vlastně máme za partnera, proč se nám vlastně líbíl, atd a následuje rozchod. Takový vztah lze ještě okořenit sexem, nebo navíc kořeněným sexem, pak lze číst různé "návody" v Cosmopolitanu a spol. jak si udělat sex hezčím, zvláštním, jedinečným, atd. Jenže i když se takové věci stupňují, jednou se z nich stane stereotyp ničím nepodložený a zase konec.
Co podle mě tvoří vztah, který má předpoklady se udržet. Je to láska, která na rozdíl od zamilovanosti je stálá a dlouhodobá, která je podložená vzájemnou úctou, KOMUNIKACÍI, zájmem o druhého, respektováním, podporou toho druhého i v jeho slabostech, pocitem bezpečí domova, smyslem pro humor, mladistvým pohledem na svět, vzájemnou přitažlivostí, obdivem, vyhovujícím sexem, atd. Toto jsou ingredience, pomocí kterých by ten vztah mohl vydržet dlouho, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou děti, nebo v případě vyskytnutí nějaká krize, včetně nevěry.
Ano, je pravdou, že děti vztah utuží, když ale vztah nemá pevné základy, tak utužení se časem rozpadne jako písek a oba jsou na tom ještě hůř, protože jsou tam noví lidi - děti, kteří za své rodiče nemůžou.
Ano, jak se na tom většina z vás shodne, nevěra je moc špatná, přijde většinou jako blesk z čistého nebe a o to je to větší šok. Pak se zvažuji různé varianty.
Kdo tedy na vině? Podle mě všichni zúčastněni, někdo možná o kousek větší, někdo menší, ale není to pak jedno? Důležité je, zda to chtějí řešit a jak. Líbí se mi tady názor, který zazněl ve smyslu: je to můj muž, mám ho na celý život a nevzdám se ho. Je to moc hezké, vyjadřující chuť bojovat, idealizmus i určitá zkušenost. Protože co je důležité? Celý společný život, vše dobré které jsme spolu zažili, jak to dobře klapalo, to většinou uznají oba, atd., anebo na základě jednoho zlyhání , na kterém konečně nenese vinu jen on sám, zrušit vztah? To pak musí člověk hodnotit celý život, musí si představit minulost i budoucnost a pak se rozhodnout s nadhledem.

Někdo tady uvedl s nevěrou i argument, že zdraví máme jen jedno, ale na druhé straně mu nevadí, že si najde zadaného. Nebo i kdyby si nenašel zadaného, tak partnera, který má už předešlou sexuální zkušenost. Kde je pak obava o zdraví? Podle mě je to lichý argument.

Nebo to, že některé ženy můžou udržovat vztah pro peníze, protože po rozvodu by jejich finanční úroveň podstatně poklesla. Ptám se co je na tom špatného? Když jsou přesvědčené, že to dělají pro děti, zároveň mají naději, že se vztah v budoucnu spraví, tak proč ne? Nebo když si žena najde „bohatého sponzora“ pomocí kterého řeší svoji špatnou finanční situaci. Já bych se bál dotyčné ženy odsoudit, nikdo kdo v tom nebyl, nikdo jiný to nedokáže posoudit,jaké oběti u toho musí dávat, tak bych radil být v soudech MOC opatrný. A konečně jak se říká, chudoba cti netratí!!
Když se tedy vytvoří trojúhelník je podle mě zbytečně hledat kde je pravda. Zda to, co tvrdí on, ona, nebo milenka A proč? Pravdu se už nikdo nedoví, protože není nic tak nepřehlednějšího a složitějšího, než je dlouholetý osud třech lidí (minimálně) a to už vůbec nehodnotím jejich intimní život (různá svěřováí, tajemství, znalost či neznalost slabostí, atd)
Uff, tak do mě!

Přesně tak!

Mr_Spock
Ave, bratře!

Nikdo není na vině.
Vcelku banální a nudný příběh, jen Hanička trochu leze na nervy tím, že vůbec "necítí" a nectí druhou stranu, tu nebohou manželku, která tak nedůstojně bojovala. Prostě mně je dobře a ostatní ať dělají, co umí.
Ten chlápek ovšem nic moc. A tři roky nepřišlo na přetřes, jestli je zadaný?
Už dost s tou otravnou historií.
Tereza

Trisha
Tý vado....strohé,leč výstižné.... Terezko

Holky i já se přidám do této zajímavé debaty...právě něco podobného prožívám, ten"můj" má taky přítelku, a nevím zda nám to vydrží nebo zda budu chtít aby si vybral, zatím si užívám sladké začátky, nádherné smsky, protelefonované noci, fotečky, polibky...je to nádhera...pak je tu druhá strana věci a to je druhá polovina jeho života, nevím jak se mám zachvoat zatím je to moc krátké abych dělala závěry, pač sama 100% nedokáži říct co přesně chci,...jen holky není vždycky jen jedna strana věci, a jak říká maki - někdy je potřeba být trochu mrcha, a někdy si i ukrást kousek toho štěstíčka...asi mě spoustu z Vás odsoudí, ale to je můj momentální názor...

Hannah, máš moji největší podporu...a nemyslím, že bys tu lezla na nervy, jak se někteří snaží tady namluvit...od toho je tady ta debata, abysme si tu sdělily své názory a postoje...Já hrozně moc chápu všechny maminky, které chtějí udržet manželství, ale jak už tady někdo řekl, není možné měřit příběhy druhých stejným metrem jako příběhy naše...To co některé považují za ponížení se, druhé berou jako maximální snahu o záchranu vztahu...a špatné není ani jedno, protože pokud cítím že to co dělám je dobré, tak je to dobré, ikdyž někdo jiný má opačný názor. A proto mi tu vadí ty zarputilé názory ( a v mnoha příspěvcích i téměř napadání), že ta třetí osoba je ta děsná mrcha, co rozbila rodinu...jak to můžete vůbec říct, když absolutně nemáte šajnu, jak to bylo??!! A potom třeba Delfi - vadí Ti, že Hannah používá pro ex svého přítele slůvka "ona", protože to není důstojné...ale že pro jinou ženu používá Marki označení "pizda", to už je bez jakékoliv reakce...
A přijde mi hloupé, jak tu pořád mluvíte o tom, že se něco vrátí jako bumerang. Jak už tu některá kočka naznačila, je to trochu jinak (alespoň z toho karmického pohledu). Vrací se nám to, co děláme se špatným úmyslem - a pochybuju o tom, že Hannah se zamilovala do svého přítele s tím úmyslem, že rozbije rodinu...Tak se vy mamky aspoň na chvilku oprostěte od toho, že jste mamky od dětí, a vžijte se do zamilované holky...A taky tu některá z vás tvrdila - sorry, fakt už nevím kdo a asi to neřeknu už úplně přesně - že si přece nikdy nic nezačnu se zadaným chlapem...ale ono se lásce nedá poroučet, to se ví už od nepaměti, není-liž pravda? Tož toliko můj názor...každopádně všem přeju, ať najdou své štěstí a rovnováhu...

Luciena
Děkuji za podporu...já jen chtěla přispět do tohoto tématu z té opačné strany, nic víc...nechtěla jsem se tady obhajovat a vylévat si srdce.....je to už pár let, mám to za sebou a do toho vztahu jsem opravdu nešla s úmyslem rozbít něčí manželství..jak jsem psala na začatku...netušila jsem, že nějaká manželka a rodina existují....
Taky přeji všem ať jsou spokojené

Luciena

Moc hezky napsáno. Naprosto souhlasím se vším, co jsi tu napsala.
Je to moc horké téma, to se dalo čekat, že se to tu porafe

LUcieno, pokoušíme se tu vžít do role milenky, manželky, muže mezi dvěma ženami, proč se málokdo pokouší vžít do role dítěte? Už jsi někdy vysvětlovala plačícímu dítěti, proč taínek nepřijde, atd?? Víš, ten vztek podvádeěných manželek možná neni kvůli nim samým, ale že musí koukat na utrpení svého dítěte. Mě osobně(pokud vím) manžel nepodvádí, ale i tak je díky pracovní vytíženosti málo doma, tak čáastečně dovedu pochopit, jak smutná musí být komunikace s dítětem, jehož otec se od něj rozhodl odejít.

[

Když přítel nemá rodinu, pokud se rozhodne pro tebe, klidně do toho vztahu jdi. Trochu bych se ovšem bála, kdyby to chtěl dlouhodobě hrát na dvě strany. To neni moc fér a od takovýho chlapa bych radši dala ruce pryč.

Souhlasím, když mužům příliš nevyčítáme, že si za partnerky vybírají ženy krásné a mladé, proč vyčítat ženám, že si vybírají muže schopné a bohaté. Spravedlonost musí být).

Ta první citace byla od LUcieny, nevím, jak se mi tam vloudila Hannah)