Zaměstnání posláním

budu ráda žena v domácnosti, pokud budu mít jistotu, že kromě zdravotního pojištění, které bych si musela platit sama, bych měla i nějakým způsobem nárok na důchod - jako povolání to není, pokud mám manžela, který by chtěl, abych byla doma, měli jsme zachovaný určitý standart - nepředpokládám, že bysme byli milionáři ani miliardáři, tak abych taky měla nárok na důchod, na vdovský důchod a tak.
zatím je to nastavené tak, že si sama můžu platit nějaké minimum na OSSZ, ale asi důchod na přežití by to nebyl - celý život bych se starala o manžela, děti, dům, on by si na starý kolena našel mladší, atraktivnější - a já skončím jako bezdomovec

matadi holka ty furt dokolečka....tady je to o zaměstnánín, které je poslání.
Jinak abych tě možná naštvala, tak vdovský důchod bych zrušila. Stát je v háji a je mega věcí co je nadstandard. Ale tady o tomto neni tato debata....

janis
Ono to ale z formulace úvodního příspěvku vypadá, že se má mluvit i nadále o ženě v domácnosti (problém dělá to zájmeno "tímto", ukazuje jako by k bližšímu větnému členu, a to je ta žena v d.).

mám do důchodu ještě daleko a stejně si na něj šetřím

jsem tedy nepochopila téma - mě by se to líbilo, pracovat v domácnosti, by mi to i naplňovalo, jen jsem podotkla, že na to nejsou podmínky
taková ta představa, že všechno v klidu, spokojené děti, spokojený manžel, teplé večeře, zahrada, útulný byt . . .

teď jsem účetní ekonom, práce mi baví, naplnění v ní vidím,

v dalších letech vidím své poslání - porodit dítě a starat se o něj - nechci se zase stáčet jinam - ale prostě si na něj prvně musím vydělat, (jedno už mám na intru, tak se těším na druhý)

Ráda bych se vyjádřila přesně k názvu tématu, jenže já své zaměstnání nevnímám jjako poslání. Podle mě totiž poslání nemůže být vnímáno jako zaměstnání. Podle mě je to činnost, kterou člobvěk nedělá a nevnímá jak prostředek k zajištění obživy,ale primárně naplňuje jeho touhu pomáhat druhým, pečovat o ně.... tak to vnímám já. A přivítám jiné názory, třeba mi pomohou změnit svůj náhled...

Jinak tedy v návaznosit na téma ženy v domácnosti:

Moje práce pro mě není posláním, ale nevnímám ji pouze jako prostředek k zajištění obživy.
Je pro mě koníčkem. Naplňuje mě pocitem dobře odvedené práce (efektivně stráveného času). Pomáhá mi rozšiřovat své obzory, získávat nové znalosti, poznávat nové lidi (a ne vždy příjemné, takže mě v jistém smyslu i obrňuje), Napadají mě ještě další věci, ale vzhledem k tomu, že by se to hodilo spíše do tématu Co vám přináší práce nebo Proč chodit do práce, tak si počkám, až bude nějaké takové téma založeno

Yasminka

posláním bych řekla, že můžou být spíš nějaké charity, humanitární práce

ono slovo posláni se hojně užívá : jaké máš poslání? jaké poslání má vaše firma?

spíš by stálo za to, naplňuje vás vaše práce, cítíte uspokojení z toho co děláte a tak

matadi
souhlasím, v tom smyslu jsem se i vyjádřila....

Poslání je asi docela silné slovo. Málokdo má práci, která je skutečným posláním v tom pravém slova smyslu. Ale může být prací, která člověka vnitřně naplňuje a činí ho šťastným, což taky není k zahození. Řadu let mně má práce tak přišla, poslední dobou uvažuji nad změnou, teď momentálně je pro mě práce jen obživou.

asi je čas na změnu, nejhorší je, když pak stáváš dopráce s nechutí a odporem, do jedné práce, kde jsem¨pracovala, mi každý ráno bylo na zvracení - lítala jsem po doktorech, brala léky na zklidnění žaludku - a ejhle, když jsem to pak jednou u vínka probrala s kamarádkou, hned jsem hledala jinou, auž jenom s tím pocitem, chodím na pohovory, tady končím. jak se mi ulevilo a do práce jsem se zase těšila, a nejkrásnější byl ten poslední, fakt jsem měla 100 chtí tý kolegyni cosi říst od plic, nebo aspoň zvyhnout prst.

co mě těší, tak ta slepka, co si myslela, že tam odkrouhá až do důchodu - celé to tam mají rušit a přesouvat asi do města 100 km jiného

Hašlerko máš pravdu. Nebudou přeci chtít číct holky včerejší debatu, aby byly v obraze....již jsem to opravila....díky za poznámku. janis

Děvčata reagovala jsem na tento názor z jiné diskuze a tudíž proto ten název. Budete-li mít nějaký jiný návrh na změnu, sem s ním....janis

Tady je názor sarry:
myslím, že jsi zcela opoměla na pracující ženy, které mají své zaměstnáním posláním, na ty, pro které je zaměstnáním zároveň i koníčkem. Ženy,které svou práci milují a dokonce jim zůstává úsměv na tváři po příchodu domů po náročném pracovním dnu. Víš ono někomu zachránit život, či vrátit na dětskou tvář úsměv je plnohodnotějším ukazatelem než vyměnit doma žárovku. A přes to vše dokážou zvládát svou domácnost, vychovat děti....

když už jste u tý práce, taky někdy máte dny, kdy se vám do ničeho nechce, a nedokážete se soutředit na práci a musíte se přemlouvat, abyste vůbec něco dělali?

No jasně, to má určitě každý. O to větší stres si pak obstarávám třeba vzhledem k blížícím se termínům odevzdání nějakých výsledků, to pak sobota nesobota, svátek, nesvátek, jedu.

Pokud jde o to poslání, ano, někdy mívám ten pocit, že jsem se pro svoji práci narodila a že bych se bez ní neobešla, že jsem někomu užitečná a prospěšná (a obvykle i já profituji na tom, že poznám lidi, kteří mě obohatí lidsky i profesně). No ale někdy si zas říkám, že jsem dokonale nahraditelná a že bych to neměla tak "žrát", protože chápat práci jako poslání může být docela rizikové - člověk do toho dává hodně energie a když si ji neohlídá, má našlápnuto k vyhoření. Prostě to mám takové dvojznačné... ale co vlastně není, že jo.