Záludné otázky kladené při pohovorech

Přesně tak - na pohovoru zkrátka myslete na to, že ten personalista, pokud je dobrej vás těma otázkama dostane přesně tam, kde vás che mít, aby z vás dostal to, co chce. není to prča vybrat člověka, vlastní zkušenost Nejhorší jsou takový, co si myslí, že všechny otázky, na který se může personalista zeptat, mají v malíku a že přesně vědí, jak na ně odpovědět, to je hned znát a projevuje se to negativně vzhledem k přijetí...

Chtěla bych se zeptat, na co všechno se vás při pracovním pohovoru mohou zeptat? Někdy mi připadá, že se pohovor zvrtá až v šílený výslech. Otázky typu "s kým bydlíte?" "máte přítele" "kdy chcete mít děti" (jednou mi dokonce bylo řečeno, že když mi není 18, zeptá se mě na to prostě každý, i když by neměl - při reakci na tuto otázku, že dítě plánuji nejdřív ve 30ti mi paní oznámila, že to je pozdě - neměla jsem slov), dále "co dělají vaši rodiče?" "co dělá váš přítel" mi přijdou značně přehnané... nebo je to jen můj pocit? Jak na tyhle dotěrné dotazy reagovat?

Loreen

rozhodně by se neměli ptát na soukromé informace - bydlení, přítele, rodičů, dětí . . . .

když začnou, je jen na tobě, jak je usměrníš, a taktně naznačíš, či zeptáš, jak moc je tato informace důležitá na danou pozici

to kačulík: jo tak takhle to vypadalo v Reiffce byla jsem tam asi před týdnem...asi to mají pořád stejný.
Nakonec mě nevybrali...asi jsem nepředstírala dostatečné nadšení pro práci na pokladně

Nejhorší výběrový řízení bylo v Unicredit b. formou AC, bylo nás tam asi 20, najdřív nás zahlitili testy, který podle mě nehráli vůbec žádnou roli, pak jsme v týmu budovali model firmy a každý jednotlivě jsme to potom prezentovali....byli tam i lidi, kteří to psychicky nevydrželi a poslali personalisty někam...nakonec jsem si uvědomila, že nestojím o to pracovat u společnsti, která takhle hnusným způsobem zachází s uchazeči

Sice je tohle téma už trochu starší, ale snad se najde někdo, kdo by mi odpověděl. Poslední dobou se setkávám na pohovoru s otázkou, jestli se nechci na něco zeptat, a to třeba i v případě, že jsem se předtím na něco ptala. Co mám říct, nebo jak mám z toho vybruslit, když se prostě na nic zeptat už nechci? Všechny informace mi byly sděleny, popř. jsem se i zeptala, a pak přijde otázka: Chcete se na něco zeptat? Nikdy nevím, co odpovědět, zas mi přijde divný, že bych řekla: Ne, díky.....?

Reaguji na Sandrate: stačí když řekneš, že Tě žádné otázky již nenapadly, že Ti řekli podle Tebe již vše a kdyby náhodou přeci jen, tak se můžeš ozvat emailem