Založit společný účet s přítelem při společeném bydlení?

na společnej účet si holky dávejte dost pozor..přece jenom,nikdy nevíte co se stane,jestli vám všechno pak přítel sebere atd..znám dost případů, kdy maji společnej a ten chlap si to zařídil tak, že už tam posílaj peníze i jejich děti a jejich manželky/manželové, takže prostě úplně všichni a on je jedinej, kdo z něco vybírá,platí atd.všem dává jenom kapesný a jinak si to nechává všechno pro sebe..takže já bych do společnýho nikdy nešla i když příteli věřim. nemusí mít přehled za co utrácim a stejně tak má právo on si nechávat nějaký tajemství pro sebe..ale jinak naši maji každej svůj účet a maji to tak,že táta platí hypotéku,mamka složenky a pak většinou jak kdo co, ale dycky se dohodnou

Reaguji na Wenous: tak s tím teda taky moc nesouhlasím. Myslím,že je hodně mužů,ktří vydělávají víc, než ženy, ale taky už je hodně žen,které mají kolikrát větší výplatu,než on. Z toho důvodu bych to neházela všechno do jednoho pytle.
My s přítelem to máme úplně jinak, protože oba studujeme. Já dálkově a on prezenčně, takže je to docela těžký. Nicméně momentálně mám víc peněz já, i když to teda rozhodně neni nějaká závratná částka, protože sehnat nějakou normální práci,která bude alespoň trochu slušně placená, je docela těžký. Takže na byt dáváme půl na půl a zbytek platí ten,který zrovna má nějaké peníze. Prostě to neřešíme-peníze v našem vztahu nehrajou zas tak velkou roli. V životě to sice roli hraje,ale furt jsou to prachy.Jednou něco platí ten, jednou ten druhý. Nevim,proč bych měla nějak řešit,jestli jsem 2x zaplatila nákup já nebo přítel a třeba se cítit dotčená. A na dovolenou??not o bude vtipný,protože z brigády v hospodě a nějakých pár tisíc navíc,co přinese přítel pojedem leda k "Brdičkom" . A jako zas takový psychopati nejsme,abysme si na dovču půjčovali nebo jeli na splátky.
Reaguji na Willena: jinak společný účet bych nedělala, nepřijde mi to důležité...spíš je to blbost,ale to je každého věc.Záleží prostě na domluvě s přítelem nebo s manželem.

NA všechny společné financování si dávejte majzla, nikdo Vás zákonem neochrání, já mám památku na ex 400 tis na 4 ,5 roku zatímco on si užívá s jinou.

Nedávejte peníze do bydlení dřív než je svatba[i][/i]

No to bych si teda taky nikdy netroufla si vzít třeba hypotéku, aniž bychom byli svoji. Takových už bylo...láska jako trám a pak odírají jeden druhého. Fuj. Mít účet, kam každý měsíc půjde nějaká částka od obou na provoz domácnosti, která se za ten měsíc utratí a pak přijde nová částka (ne spořicí účet, jen na aktuální výdaje) mi přijde ok. I kdyby se něco stalo, tak tam vždycky bude jen pár peněz a ne společné úspory, o které by případně jeden přišel. Kamarádka si vzala s přítelem hypo na byt, nebyli svoji, rozešli se, oba jí stále platí, ale bydlí tam už jen on, ona se odstěhovala a on nemá samozřejmě na to, aby ji vyplatil, takže ona platí na něco, co nikdy nebude její a má akorát oči pro pláč. A kdyby platit přestala, tak na ní dojde tak leda exekuce...

ale svatba tohle přece vůbec neřeší....navíc to si myslíte, že spolu budete šťastní navěky?

rozcházej se přece i manželé a odíraj se stejně jako ti, kteří se nikdy nevzali

takže hlavně přemejšlet a myslet na sebe, mít rezervu a investovat především do sebe, abyste měly kam jít a za co žít, až se ten druhej rozhodne odejít

Myslím si, že společný účet není potřeba. Já chodila s klukem a byl to model, jak už tu psalo více holek, já studentka on pracující. on dával dvě třetiny nájmu, já třetinu, nákupy jídla jsem dělala já, přítel mi vždycky dal kus z výplaty. Oba jsme si nechávali svoje peníze na svoje drobné výdaje, pokud si chtěl jeden z nás koupit něco většího(pro sebe), vždycky jsme si to řekli(hele budu si kupovat boty, nájem jsme zaplatili, na jídlo máme do konce měsíce tolik a tolik, takže si to můžu dovolit, souhlasíš?) a fungovalo to dobře. Nijak jsme to nerozpočítavali. s manželem to máme tak, že mi dává všechny svoje peníze, at hospodařím, protože on s penězi zacházet neumí ( a to je o 18 let starší než já ) ale zase my jsme takový netradiční pár ve všem, takže tady se z toho žádný příklad brát nedá...takže myslím, společný účet je zbytečný, stanovte si systém obálek, kasiček nebo tak něco a dopředu se domluvit, kdo kolik za co

Reaguji na lucis: Ale svatba ti právně zaručuje, že máš nárok na půlku. Když se budou dva rozvádět, musí se majetkově vypořádat, když se rozchází nesezdaný pár, může on sebrat všecko a zmizet a ona se nikam a ničeho nedovolá (nebo obráceně samozřejmě)

Reaguji na MalinkaBoo:
to je jasný, ale pořád milovaný manžel může vyluxovat společný účet, plus jeden z rozvádějících se musí vypadnout ze společného bydlení, takže to není moc výhra

Reaguji na MalinkaBoo:
přesně tak. svatba tě aspoň do určité míry chrání tím, že máš nárok na půlku. kdežto bez ní se jeden může vždycky spakovat, vybílit účet a je po mši milý tomši...

A my to máme postaru - já jsem byla v a jsem v domácnosti a přítel vydělává. Tak to bylo cca 3 roky, teď mám plný inv. důchod, takže díky tomu dávám dost a ještě jsem doma a vše tu obstarám, co je potřeba. Než jsem dostala důchod, tak jsme to měli opravdu postaru - chlap pracoval a ženská doma. A nejsme svoji

Na to bych si dávala pozor..
Známá takto přispívala, samozřejmě byt na chlapa psaný, takže odešla s holým zadkem..!

Reaguji na lucis: může vyluxovat účet a zmizet, to ano, ale ty ho můžeš zažalovat, soudit se s ním o to o co tě obral, když tě zanechá bez prostředků, má vůči tobě vyživovací povinnost...takže přeci jen tam nějaká obrana je...i kdyby bylo všechno psané na manžela, tak ty jsi jeho žena a prostě máš na půlku nárok

Naprostý souhlas.
S partnerem jsem několik let, žijeme spolu a peníze máme společné. Momentálně máme vtipnou situaci, kdy máme de facto stejnou pracovní dobu, ale on vydělává 2x více, to byste řešily také tak, že "já mám holt smůlu a platím polovinu"? Jednou se máme lépe, jindy hůře, ale vždy společně.
Účty máme 2, ale peníze jsou společné, o výdajích se bavíme spolu a karty si půjčujeme.

já na jednu stranu schvaluju, že když jsou dva pár, tak mají mít společné i finance a nedělit se napůl, na druhou stranu je mi strašně hloupé prostě prohlásit, že co je tvoje je i moje a dotuj mě ze svého platu, když máš více. já sice školou/prací trávím mnohem více času (odcházím v sedm a vracím se v osm večer plus učení), zatímco přítel má klasickou 8,5hdobu, ale prostě mám pocit, že to jsou jeho peníze a pokud to sám nenavrhne, tak já nemůžu říct, že budeme lít nepoměrné platy do jednoho pytle a žít z toho stejně oba.. to bych se bála si něco koupit, protože bych cítila, že to vlastně kupuju pro sebe z jeho peněz

To už je pak otázka priorit a hodnot - u nás oba víme, že do rozpočtu (a vztahu vůbec!) oba dáváme maximum. To, že u mě bylo to maximum někdy díky brigádám jen na pokrytí jídla je věc druhá, o to více jsem si dávala záležet, aby milý nemusel "hnout doma prstem". Pokud bych našla lepší práci, vezmu ji, stejně jako on, ale když je to, co je, nebudeme si navzájem říkat, ať vyděláváme víc

Jde o to neutrácet vyloženě za blbosti a zároveň mít k sobě navzájem důvěru - oba víme, že větší výdaje spolu pořešíme a i ty menší každý za sebe zváží (já si udělám větší nákup kosmetiky, když vím, že mi dochází, ale sama před sebou už bych se cítila blbě, kdybych si kupovala třetí masku na vlasy za měsíc). Kdyby byl bez práce on, také bych nechtěla, aby si přestal dělat radost, to člověku akorát sebere pocit důstojnosti...