Záleží opravdu na výchově dítěte

Teď třeba ne, ale myslím si, že tě to jednou v životě čeká... možná mu poděkuješ osobně, možná jen v duchu, možná na nějaké terapii... třeba jako já, když jsem si musela projít odpuštěním u otce na kyneziologii. Díky tomu se mi hodně ulevilo, pomohlo mi to vidět můj ale i otcův život úplně jinak. Ono totiž svůj vztah s otcem si taháš sebou do partnerství a ostatních vztahů s muži (i v práci atd ) ať chceš nebo ne. Já už jsem na tom byla tak zle, že jsem musela vyhledat pomoc, nechtěla jsem přímo k psychologovi, tak jsem si našla paní, která pracuje s kyneziologii a ta to ze mě všechno dostala

Pod to se můžu podepsat. To je asi to nejhorší, co může dcera od otce získat.

Přesně příklad mě a milého. V rodinách jsme oba první VŠ, rodiče mají maturitu, živí se všichni de facto rukama - ale jsou sečtělí, vodili nás do knihoven (když domácí knihovny přestaly stačit), na narozeniny kupovali encyklopedie, jezdili s námi po památkách... a s milým jsme se shodli, že už od puberty jsme schopni si toho dost "ukecat" (včetně přijímacích pohovorů atd.) právě proto, že se vyjadřujeme kultivovaně a působíme inteligentně a slušně...

Na výchově záleží!
Já jsem mámě vděčná za to jak mě vychovala, myslím že jí nedělám ostudu a že se ve světě neztratím. Ještě teď si vzpomínám jak mi jako tříleté drtila ruku když někoho pozdravila a já zapomněla.
Bývalý přítel má dva syny, 12 a 14 let. Je bohatej, a neustále všem opakuje jak má hodné děti...Jo, pokud si zrovna nestěžujou je od nich pokoj protože 20 hodin denně visí na počítači. Ale... neumí odpovědět na pozdrav, natož pozdravit sami od sebe. Žádné děkuji, prosím. Když něco chtějí musí to být to nejlepší, nejdražší, a musí to být hned. Všichni dělají to co chtějí dělat oni, všechno se jim podřizuje. Neznají hodnotu peněz - nové boty vydrží jedno nošení, oblečení zůstane tam kde z nich spadne a šlape se po tom dokud to jejich služka nezvedne. K ostatním mají nulovou empatii, vždycky jim stál za prdelí někdo kdo po nich uklízel a plnil jejich rozkazy. Jejich táta je to samý, když jsme šli na rande ani mi neřekl ahoj a začal mlít o tom jaký měl náročný den. Vlastně ke všem ostatním se choval jako k póvlu, pokud to nebyl taky bohatej kolega.
Pevně doufám já že takové ignoranty nikdy nevychovám, to bych pak chodila kanálama a ne abych na to byla ještě hrdá.

Reaguji na pettite94: Naprosto chápu jak to myslíš, můj otec je alkoholik (i když si to nemyslí a i mámě to přijde v pohodě!) a máma ho v tom ještě podporuje! Ale když s ní chceš něco řešit tak radši sklopí oči a jde pryč....nejde o to, co dokázali v práci nebo tak, ale jak jednají mezi sebou a se svým okolím! Já svoje rodiče jako vzor taky nemám a to, že mě živí je fajn, ale život mi po psychický stránce posrali takovym způsobem, že se to nedá vyčíslit!

Některý názory jsou teda vážně mimo. To, že nemám bohatý rodiče snad má znamennat, že jsem fracek bez vychování nebo co?
Otec má maturitu, máma má učňák, dělaj "podprůměrný" práce - zvlášť pro některé uživatelky omlazení a rozhodně si myslím, že slušný vychování mám a daleko víc než některý bohatý.
Považuji se za slušně vychovanou, ale to nic nemění na tom, že některým bych za ty kecy jednu lískla

Reaguji na Zimonka: určitě

Reaguji na P.eetik: jsem ráda že aslespoň někdo ví co jsem tím chtěla říct

Reaguji na simuška: nemám vinu házet na své rodiče? díky nim mám sebevědomí na nule,protože mě v dětství neustále schazovali,určitě mě mají rádi ale to přece není všechno,nikdy mě k ničemu nevedli

Tohle je naprostá blobst. K čemu to je že má otce, který vydělává velké prachy když ho vidí maximálně ráno u snídaně a ani kolikkrát to ne. Můj otec toho podle dnešních měřítek hodnot taky moc nedokázal a má spustu chyb, přesto si ho nesmírně vážím a mám ho ráda ač celý život pracoval jen jako pomocný dělník.
Ale spět k tématu na výchově záleželo vždy ne jen v téhle uspěchané době. A ve výchově opravdu není důležité jestli jde o majetnou nebo nemajetnou rodinu jde o to jak se rodiče chovají k sobě a ostatním. Protože ač si to někdo uvědomuje nebo to raději zatlouká své rodiče kopírujeme už od peřinky. Já si taky říkala, že až budu dospělá budu určité věci dělat jinak než moji rodiče a ejhle už nejednou jsem se přistihla, že dělám nebo říkám úplně to samé co moji rodiče.

Reaguji na pettite94:

Na výchově určitě záleží. Jako malá jsme byla hodně bita. Nicméně jsem za to teď vděčná, jelikož ze mě vyrostl slušný člověk a ně nějaký smrad, co se každý víkend zlije v parku na lavičce s kamarádama. Měla jsem přísnou výchovu, hlavně ze strany mojí mamky, táta do výchovy nezasahoval, spíše se jí stranil. Takže za to, jaká jsem, vděčím svojí mamce. A už teď můžu říct, že své děti chci vychovávat tak, jako ona vychovala mě, bratra i sestru
Bohužel moje sestra se tímhle příkladem moc neřídí a podle toho to taky vypadá. Její mladší syn si všecko vyřve, držkuje, vzteká se....ale bohužel za to nedostane ani facku

nevím, do určitého věku dítěte to asi důležitý je, ale jak dospěje, tak už se chová podle sebe, tak to teda vidím u sebe

Je to hezky napsáno a je to tak nějak i u mě .. ikdyž to nedávám moc najevo .. někdy si prostě uvědomím, že bych měla být ráda jaké mám rodiče, když vidím některé lidi v okolí jak se chovají, tak je mi jejich děti fakt líto :/ .. no ale to mám na mysli jeden konkretní příklad .. jinak si myslím, že jsem měla taky celkem přísnou výchovu, a už teď jsem si všimla, že ikdyž nemám vlastní děti, a dětí mám strašně moc ráda, ale jako fakt hodně, tak taky umím být na ně přísná, ale ne na cizí, ale jako v rodině .. ale tak to když zlobí no

Reaguji na pettite94:
To by mě zajímalo v jakem oboru podniká? Neznám podnikatele,který by měl čas i pro svou rodinu a to mluvím z vlastní zkušenosti.