Záhadná smrt v Eygptě

Ale ne jen konstatuju,že na veřejnosti se může chovat člověk jinak než v soukromí.

Ježiš tak to je hrůza. A můžu se Tě zeptat jak se ti vlastně podařilo odejít? Taky si říkám, jak jen je možné, že si ženská s takovým chlapem pořídí dítě - pokud by tohle poprvé zkusil, už asi odcházím.

Vím, že domácí násilí je složitější, přesto, ti násilníci většinou se projevují už i před tím, snad rodina jeho ženy by to tušila, třeba ta malá by něco sem tam prořekla. Nedovedu si představit takhle navenek zachovat dokonalou idylku, musí se to promítat i na psychice té oběti...

Reaguji na farahh: Jen ze zvědavosti .. Proč jsi ho neopustila?

To jo, ale to je v afektu, nebo spíš ve vzteku, nějakém záchvatu zuřivosti. Zmlátit, třeba i zabít, ono to pochází i z toho, že se ten člověk naprosto neumí ovládat. A promyslet, naplánovat, vyčkat než jed podám, to nějaké sebeovládání vyžaduje, je to zkrátka něco úplně jiného než okamžitě vlepit facku.

Reaguji na Tiakia: To souhlasím, v 99% případů to tak je.

Reaguji na onsall: Ehm, kde jsi vyčetla že jsem řekla že je to hra? Já také žila s jedním s podobnými sklony, naštěstí je nikdy neukojil, mě o tom vykládat nemusíš.

Reaguji na Minette: prosím tě, chorobné žárlivecké sklony poprvé projevil přesně po skončení šestinedělí.
Pak den a den horší a horší...až s nastěhováním těch známých (2 měsíce po mém porodu) mi jednoznačne došlo, že tohle fakt nepůjde. Když jsem řekla, ať so odstěhuje (byt byl můj), řekl že ne, že dám žádost o rozvod - následovala ta scéna o které píšu v první stránce.
Rychle, pod cenou jsem v jeden den prodala svůj byt, odstěhovala se s miminem k přátelům na chalupu, zbalila jeho věci, odvezla je k jeho matce a večer se nastěhovali noví majitelé. Kamarádka si vzala dovolenou na hlídání malého a stěhováky jsem si domluvila v jiném městě na ráno po jeho odchodu do práce.
Když si to zpětně vybavuju, vůbec, ale fakt vůbec nechápu, kde jsem na to sebrala sílu - psychicky to bylo jasné - NIKDO mému dítěti ubližovat nebude. Ale jak jsem to zvládla fyzicky v jeden den - to už nepochopím. Ale je fakt, že chodit po ulicích jsem se bála ještě hodně dlouho. A taky hodně dlouho jsem nechtěla žádného jiného chlapa ani vidět.

Tak to máš můj obdiv. Spoustu ženských bečí, ale nic s tím neudělá a kolikrát ty tyrany ještě obhajují "Ne, on to tak nemyslel.", "On je jinak mooc hodný." .. Takže tě opravdu obdivuji.

Reaguji na farahh: jen - bylo to v roce 1995, tenkrát i lidmi přivolaná policie s tím nic nedělala...vždyť vám teče krev jen trošku, tak se uklidněte.

Nikdy, nikdy by mě nenapadlo, že se mi může něco takového stát. Vždyť jsem dělala mistrovou zedníkům na stavbě, neměla jsem s muži žádný problém...ani žádní podobné zkušenosti.

jo, to opravdu uměl - každý den mi donesl kytku a čokoládu nebo nanukáč, klečel přede mnou na kolenou a prosil o dopuštění, brečel...

Reaguji na farahh:
Tak přesně tak jsem to stihla i já za jeden den ,lae zas mě pak asi 3 roky uprosoval,že se změní atak,ale na mě to zkoušet už nemohl.Ale právě,že já jsem to už zjistila dřív,že je agresivní a chorobně žárlivý ,ale bohužel blbá naivní nanynka jsem byla .Tak ale nevím,že by i Monika hrála s ním divadlo a na venek ,se k němu ,měla a doma chorobné žárlivé scény? Nevím ,ale ona dost i chodila pařit si myslím podle fotek i její známí to říkali,že si ráda užívala a tak ,kdyby na ní až tak chorobně žárlil tak ji samotnou nepustí ven s holkama.Jo jasně ,že žárlil každý chlap žárlí,ale ted kde měl tu mez .Já právě nemohla ,třeba ani s dětmi před barák nebo k setřence na kávu,protože si myslel,že mě chce její .Ale ona Monika to vypadá,že mohla tak nevím,ale třeba to bylo i tím,že si dělala coc chce a třeba ho vážně podváděla ..Můžem spekulovat donekonečna ,kdy už se to zjistí ..

Takže nikdy, za celou známost, nikdy před svatbou, ani za celé těhotenství, nic?

No to je obdivuhodný výkon za vlastně jednu pracovní dobu. A co se dělo když přišel z práce jsi se nikdy nedozvěděla?

Nedivím se ti, že poté, co vyhrožoval, že hodí z balkonu mimino, jsi jednala jak jsi jednala, ale je šílené si představit, co se může z normálního člověka takhle najednou vyklubat, kde se to v těch chlapech bere? Je to story jak z hororu

Reaguji na Minette: ne nikdy dřív ne, ani náznak...ale ani se mi nechce věřit, že by se musel nějak kontrolovat. Nechápu, co v něm ty záchvaty vyvolalo.

Až mnohem později mi došlo - ano, on byl tak strašně rád a šťasný že jsem si ho vzala a máme syna, bylo to splnění jeho snu. On nezažil spořádanou rodinu, jeho otec skočil v jeho 3 letech pod vlak, strýc se oběsil, matka si přivedla domů alkoholika, starší bratr v 15 odešel z domu...ale pravda je, že toto mi nikdy dřív neřekl, ani jinak jsem se to nedozvěděla...až po našem rozchodu,

Prostě se tak moc bál, že bych ho mohla opustit, až mě k tomu paradoxně dohnal.
Jinak byl velice pracovitý, výplatu posílal na můj účet, nekomentoval jak vedu domácnost, děkoval za každý jídlo...a pak BÁC

Reaguji na farahh: Na to jsou mistři.

Mi to připomnělo jednu knížku co jsem nedávno dočetla - Z neznámých důvodů - je tam taky taková postava, kde neštěstím jednoho z hlavních hrdinů byla už podoba jeho dětství, a taky o něm ani blízké okolí netušilo, jaký je to křivák. A měl vlastně na svědomí vraždu několika lidí ... Doteď jsem měla za to, že se tohle děje jen v románech...