Cituji katula: To ano, a když pominu takový chování, tak kdyby tam frajer strčil aspoň dva litry, co?
No tak pokud chlapovi řeknete, že to slavit nebudete/ že nechcete dárek, tak musíte počítat s tím, že on to vezme doslova. Oni vám nevidí do hlavy, pokud to chcete, být váma si o to řeknu.
Jeden můj ex takhle zazdil Vánoce. Měli jsme vztah na dálku, já za ním na svátky jela, těšila jsem se... Měla jsem pro něj vymyšlené hezké dárky, které jsem dlouho sháněla a nebyly levné. Přestože jsem byla v té době studentka a moc jsem si nevydělala, připadalo mi důležité mu koupit hezké dárky k Vánocům a dát si tu práci a vymyslet něco, co mu skutečně udělá radost. Když jsme byli spolu, snažila jsem se udělat hezké chvilky, popřála jsem mu hezké Vánoce a dala mu ty dárky, on řekl: "Hm, dík." a já pořád čekala, co dostanu (že mě vezme třeba někam na výlet nebo tak něco, když mi to nedal rovnou). Nedostala jsem vůbec nic. Nedalo mi to a zeptala jsem se proč a dozvěděla jsem se něco jako že to nestihl. Přestože jsem u něj byla jseště několik dní, nedošlo ani na žádný "dodatečný" dárek. Do týdne jsme byli od sebe, ale mrzelo mě to ještě dlouho.
Nepotrpím si na veledary a chápu, že chlapi se ne vždy trefí do našeho vkusu, ale myslím, že sladkostí a kytkou se nedá nic zkazit. S partnerem jsme snad proto, že se máme rádi a pokud mu na nás záleží, měl by si dát tu práci a pokusit se nám udělat aspoň jednou za rok na narozeniny radost, i když na to třeba sám moc není. Trocha empatie je snad v každém a ve vztahu by mělo být přirozené nedělat, co druhého zarmoutí a naopak se občas pokusit potěšit.
no já dokonce takového přítele měla a nestrpěla jsem to, proto to mělo rychlý konec. Jmenoval se Petr, slavil svátek i v zimě i v létě na Petra a Pavla, narozeniny taktéž slavil. Na špatnou finanční situaci se vymlouvat nemohl - já byla studentka a on pracoval v zahraniční firmě na kancelářské pozici. Popřála jsme mu k svátkům, dokonce jsem mu přinesla i maličkou pozornost na den dětí - v tento den slavím narozeniny - ničeho jsem se od něj nedočkala ani na narozeniny a ani k tomu dnu dětí. Podotýkám, že tehdy to byly mé 18. NAROZENINY!! ani mi nepopřál a o mých narozeninách věděl. Za nedlouho potom jsem měla svátek i já a opět se nic nekonalo, tak jsem ho poslala pěkně k šípku, lakomce jednoho!
Reaguji na mishka999: no však jasně, ale narozeniny a Vánoce prostě už o tom jsou, že se dárky dávají. Já taky občas něco koupím během roku, že si vzpomenu, ale když mi přítel nedá dárek na narozeniny?? To nepochopim. V tom případě si mě neváží. A pokud to některá žeská přehlídne a omlouvá, že prostě zapomněl no tak to je teprve smutná záležitost. Jestli bere narozeniny někdo za nic, tak já to tak neberu. Podle mě je to dar, že se ten člověk dožil dalšího roku, protože někteří to štěstí nemají. Je fajn, že ten člověk má zdraví a je tady se mnou a proto ho obdaruju, protože si ho cením, že ho vedle sebe mám. Ale tak pokud je dneska pro lidi normální si nic nedávat, protože třeba nejsou peníze, tak ať si každý dělá co chce. Mě nedat chlap ani kytku na narozeniny, tak mu to jen tak neprojde. Ovšem 100 názorů, 100 chutí...
Cituji EleanorWoods: no však jasně, ale narozeniny a Vánoce prostě už o tom jsou, že se dárky dávají
No jasně, prostě to tak je, tak to tak budeme dělat. Všichni si dávají dárky, tak je budeme dávat taky. Mně tohle společností nastavené darování v předem určený den prostě nevyhovuje. Čili nechť se každý řídí dle toho, co jemu samotnému vyhovuje a budem tak všichni spokojení
Cituji EleanorWoods: když mi přítel nedá dárek na narozeniny? To nepochopim. V tom případě si mě neváží. A pokud to některá žeská přehlídne a omlouvá, že prostě zapomněl no tak to je teprve smutná záležitost.
Pokud si ti dva v tom určitém vztahu běžně na narozeniny dárky dávají, žena to očekává a ten muž opravdu zapomene, tak to asi smutné je. Pokud nahlížejí na dárky jako já, tak to smutné není. No ale to už jsem myslím psala někde výš. A jo tady >
Cituji mishka999: Pokud to mají nastavené ve vztahu tak, že si dávají dárek podle kalendáře a i na to se vykašlou, tak to zklamání chápu
Neumím si dost dobře představit, že bychom vzájemně ignorovali narozeniny... Proč? Jsme s přítelem už dlouho a pokaždé si to uctíme dárkem. A že se to tak dělá protože je to obvyklé? No a co? Je to také slušnost, ale pokud má někdo chuť jít proti proudu, tak prosím, každého věc Přítel slaví zrovna dnes, už balím knížky, které vím, že již dávno chtěl a také dvě sportovní trička, které užije (a ocení, protože pro sebe nerad nakupuje). Přihodím k tomu toffife (s kterým mu i ráda pomůžu ) a dobrou večeři se sklenkou. Já mám narozky za pár dní a jsem si jistá, že bez toho, abych mu to připomínala si vzpomene . Letos jsem se akorát dohodli, že to pojmeme trochu skromněji, protože jsme koupili dům a všechny penízky jdou tam, takže žádná večeře v La Degustation Bohême Bourgeoise jako loni se konat nebude
Ale to neznamená, že přes rok se žádná pozornost nekoná...mě potěší, když se zjeví doma z práce s kytkou růží, nebo čokoládkami jen tak, prostě že chce... A já mu ráda tyhle drobnosti oplácím Vůbec jsem přitom neřešili jestli to tak budeme dělat nebo ne, prostě to děláme protože je to přirozené. Prdíme akorát na Val., my jsme zamilovaní celý rok, nejen 14.února Ale pokud ho někdo slaví, o.k., nic proti
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.