Žádná radost z maturity

já ti nevim, četla jsi všechny komentáře?

asi tak Já jsem celé dětství trpěla pocitem, že jsem nedoceněná a mé sebevědomí do dneška nedosahuje žádných ohromých výšek.
Taky jsem čekala za vysvědčení se samýma jedničkama až do devítky víc než jen - no, jsi šikovná (zvlášť ve srovnání s bráchou, co měl pořád trojky, čtverky).
Nikdy jsem na našich neviděla, že by byli na mě nějak hrdí a to jsem měla hodně zájmů a myslím, že by měli i důvod. Poprvé jsem uviděla, že jsou na mě pyšní až při státnicích.
Možná měli strach mě chválit, abych si o sobě moc nemyslela, nevím.
Každopádně, dnes je zpětně dokážu ocenit a teprve když jsem se odstěhovala dokážu vidět, jak moc jim na mě záleží. A když jsem se jich ptala, proč mě víc nechválili, proč nedávali víc najevo své city, tak oni k tomu opravdu nebyli vedení, doma měli spíš chladné vztahy.
Nympha
Vím, že tě to mrzí a mrzí mě i za tebe, že ses nedočkala - protože sdílená radost je dvojnásobná radost

Jj přesně tak... a myslim, že tady sedim u počítače s docela depkou a prostě si říkám, že kdybych to neudělala tej pozornosti by bylo víc! Ne že příjde a ukáže mí balíček a "podívej co jsem koupila" člověk doufá a pak z toho vyleze hračka pro mladšího bráchu...

Nympha
četla jsem komentáře všechny předtím než jsem posílala první příspěvek, omlouvám se že to tak nevyznělo... Ale buď přeci sama za sebe ráda, že to máš za sebou a nebudeš to muset dělat až v září... Až budeš mít nějaké penízky, tak si můžeš přeci koupit sama malou pozornost
A nebuď "smutná" a nedepkař, ikdyž je pravda že sdílená radost je dvojítá...Ale tak vem to tak, že my ji s tebou sbílíme

Já bych ráda, ale opravdu to mám celý zkažený

Nic si z toho nedělej, buď ráda, že to máš za sebou, já když maturovala, tak se ani ve skrytu duše nepředpokládalo, že bych to neudělala, takže to naši spíš brali automaticky no a když jsem udělala státnice a dostala titul, tak to taky nijak extrovně neslavili, prostě to děláš pro sebe a né pro ně...

Maturovala jsem před 9 lety, dokonce jsem měla samý jedničky. A že by se naši z toho vešeli, ani náhodou. Vždycky mi řikali, že se učím pro sebe a ne pro ně.

Oslav to sama se sebou a buď pyšná na sebe sama, nikdo jinej si to nedokáže tak vychutnat, jako ty