Záchrana vztahu

A co mu tohle všechno prostě říct? Nejlepší je si o tom popovídat, co tě trápí a tak.

Uvědom si, že kdyby chtěl jinou tak není s tebou... nebo by si jinou už dávno našel, je s tebou protože ty si pro něj ta jedinečná, kterou miluje... tohle si vždycky řekni, když mu budeš chtít něco takového opět říct. Nebo hodně riskuješ to,že ho ztratíš... zkus si tu situaci představit, není příjemná... stojí ti za to? určitě ne... hodně štěstí přeji!

Měla podobný problém - s bývalým jsem chodila asi 3 měsíce, když se se mnou rozešel, že se "chovám nevhodně". Po nějaké době jsme se k sobě vrátili, já se snažila chovat tak, aby byl spokojený, ale stejně mi po dvou letech řekl, že mě už dlouho nemiluje. Výsledek - nejsem milována, ať se snažím jak blázen, nebo jsem přirozená To jsem si samozřejmě přinesla do dalšího vztahu, kdy jsem si ze začátku snažila držet odstup, aby se to zas neopakovalo. Když jsme spolu byli asi půl roku, tak už jsem s tím, podle původního partnera "vhodným" chováním dost bojovala a svému milému jsem to řekla. Mluvili jsme skoro celou noc a vyšlo to - už jsme spolu 7 let a hodnějšího chlapa snad ani neznám Tak to zkus taky, mluvit spolu o tom, co vás trápí, je základ toho, aby vztah vydržel. Ale ty musíš taky uvěřit tomu, když říká, že miluje tebe, takovou jaká jsi

jj holka tohle musís překonat v sobě.)
já chodila s takovým 7 let, byl můj první...sice mi nebásnil o jiných, ale věděla jsem, že si musí něco dokazovat...i když mě doopravdy milovat...ja odešla po pár letech a našla si toho vysněného...jak píšeš ty...ze začátku jsem měla taky problém s důvěrou a i teĎ když jsem už v poho nejsem 100% důvěřivá a říkam si tohle se může stát každému...znám lidi co se po 50 letech zbláznili a odešli od rodin a tak...takže si říkam v čem bych měla být já vyjmečna aby me tohle obešlo....ale může se to stát...a třeba budu ta šťastná.)) prostě jsem si řekla, že ať se snažím jak chci stejně to neovlivním a tak když někam jde nebo i když se baví s holkama tak to neřeším a dokonce s ním i někdy mluvím o kočkach třeba ty jo ta byla moc pekná že a tak...víš nesmíš se nechat ovlivnit debilem co za to nestál....pokazí ti to život a v sobě nebudeš nikdy šťastná ať bude přítel jaky bude...musíš to řešit v sobě...překonej se a pak zase a zase a jak půjde po desáte někam už na to nebudeš myslet a ještě mu popřeješ pěkně se bav....teda u mě to tak šlo....to máš jak se překonat když chceš přestat kouřit atd.....nesmíš na to myslet....

Přestat prudit, raději si ukousnout jazyk než, abys řekla nějakou štípavou poznámku Nemluvit, nevyčítat, žádné jízlivosti. Když už jsi všimneš, že přítel po nějaké holce koukne velkoryse to přejdi a pak se usměj na krasavce u vedlejšího stolu

Nedávat najevo žárlivost /žárlí občas každý, ale né každý s tím otravuje druhého/.

Neprohlížet si sebe ani ostatní pod lupou, nezkoumat jiné slečny /jak jim to sluší, jaká mají prsa, zadek apod./, neporovnávat se! Vždy se najde něco, co se nám u té druhé bude líbit. I ta sebekrásnější baba dokáže na jiné najít něco, co by měnila, jsme sebekritické. Ale porovnávat se nemá cenu, ber se jako celek. Někdo má hezký zadek, ale zase má krátké nohy, jiný má dlouhé blond vlasy, ale má roztřepené konečky nebo si ty vlasy před spaním sundavá atd. NIKDO není dokonalý

Když se někam jdete bavit, vůbec neřešit cizí holky - těm jsi ty i tvůj partner stejně ukradený A rozhodně nevidět za každou cizí babou konkurenci, proč? Copak si fakt myslíš, že zrovna toho tvého chlapa, chtějí všechny holky ve městě? Ty mají jiné starosti se svýma partnerama nebo životem a tvého přítele vůbec neřeší.

No a samozřejmě pracovat na sobě a to především na "vnitřku", protože tam se skrývá to pravé sebevědomí. Zajímavé, že hodně krásných slečen je tak moc zaminrákovaných Dle mě protože zapomínají na svou "duši" a pečují jen o vnější vzhled, pak se strašně diví, že jsou stejně žárlivé, nesebevědomé a nejisté jako před vnějšími úpravami.

A poslední věc, nechovej se jako nějaká chudinka, kterou když opustí přítel /třeba právě kvůli jiné/ už si nikoho nenajde a její život se zhroutí. I kdyby tě podvedl a opustil, tak to není kvůli tomu, že jsi horší než ta nová, chápeš?

Holky díky za příspěvky

...máš pravdu... nejhorší je, že jsem si pak začala myslet, že všichni chlapi jsou jako můj ex-přítel ... tak snad se mi to povede jako tobě a bude to pak v pohodě... chtěla bych mít ten vnitřní klid a ne se stresovat jestli náhodou někde něco s někým nemá atd. je to vyčerpávající ))

Reaguji na martinam:
ahoj, napsala si to fakt pěkně ... akorát nevím jak na sobě zapracovat a přestat prudit, prohlížet se pod lupou a pořád se s někým srovnávat atd....
....všechno pramení z mého nízkého sebevědomí a to, že mám pocit, že jsou všichni chlapi stejní, že přemýšlí jen jednou věcí

Reaguji na Babble: Jeje, byla jsem to samý po vztahu s jedním exotem, co mě psychicky ničil. Dokonce jsem jeden 3 letý vztah tím zničila.
Prostě ten člověk mě "zničil" a těžko se vrací tam, kde jsem byla před vztahem s ním. Ani s pomocí psychiatrů to už není ono. Ta zkušenost, ta zlá zkušenost, abych byla přesnější, tam prostě je.
Žila jsem v tom vztahu skoro 3 roky, poslední rok to bylo takový peklo.

Sic je to 7 let, tak furt nějaký ty následky jsou...

Ten, co s ním žiji teď tak to ví,ale trochu nechápe, že to, co bylo nevymažu. Sice je fajn, že rekne, že to je minulost a ať žiju přitomnosti... Snaha je,ale taky ujedu

Reaguji na tyweee:

ahojky,tak to je mi fakt líto, že si zažila taky něco takového Podle toho co píšeš, to muselo být fakt peklo ... tak aspoň doufám, že ty následky jsou už jen minimální.
.... já jsem to svému příteli taky řekla co mi můj ex dělal a co to ve mě zanechalo, ale on to taky moc nechápe.. řekl mi na to, že už jsou to 3 roky ... nejhorší je, že neničím tím vším jen vztah,ale i sebe... však to určitě moc dobře znáš... řeším pořád blbosti, ale když mě to prostě v tu danou chvíli nedá a musí to ze mě ven a pak bych si za to nejradši dala facku .. ale musím s tím něco udělat, nechci si kvůli tomu zničit vztah...
A se současným přítelem ti to jinak klape?

Ahojky,ja jsem s přítelem 5 let a jednu dobu jsem to měla úplně stejně.Když někam šel,udělala jsem scénu,že tam bude určitě něco mít s nějakou babou a bůhvíco dalšího,což bylo podpořený ještě tim,že jeho nej kámoš je děsnej ************* jsem automaticky věděla,že ho bude navádět. Milionkrát jsme se kvůli tomu hádali a musim říct,že měl přítel sakra trpělivost. A jak jsem se s tim poprala? Ještě to není úplně v pohodě,ale nejvíc mi pomohlo,že jsem někam chodila s kamarádkama a uvědomila si,že i když se rozplýváme nad nějakejma klukama a třeba se na ně i usmějem,vůbec nic to neznamená..takže musíš věřit,že přítel to tal má taky a nemá smysl se tím zabývat.Hlavní je si s ním o tom otevřeně promluvit a domluvit se na pravidlech,třeba že nebudeš vyšilovat když ti parkrát za noc napíše jak se má a ty budeš klidnější. Nauč se zabavit se činností co tě baví nebo jít taky ven někam Hodně štěstí