Z kuřáka na příležitostného kuřáka

Já jsem dříve bývala taky kuřák. Ta závislost byla spíše psychická. Změnilo se to až v momentě, kdy jsem otěhotněla. Najednou mi to ze dne na den začalo vadit. Vadilo mi, když někdo kouřil vedle mě... Celé těhotenství jsem se toho ani nedotkla... pak jsem kojila... v 10 měsících mého dítěte jsem otěhotněla znovu... Několik let jsem se cigarety nedotkla. Neměla jsem potřebu. Nyní, kdy je dětem 5 a 6 let si občas dám - ale jen na akcích, a ani ne pokaždé. Nechybí mi to, nechutná mi to. A ani nechci, aby mě děti viděly s cigaretou.
Asi jsem Tě svou odpovědí moc nepotěšila. Chtěla jsem přestat i před dětma, ale nešlo to. Chce to asi silnou vůli.

Reaguji na Renule77:
Anoo, to jsem četla/ slyšela často, že mnoho žen s tím seklo právě kvůli dětem. Raději bych přestala být otrokem cigaret ještě před tím, než otěhotním.
Nedávno jsem zkoušela přestat úplně, vydržela jsem 3 dny a po těch třech dnech zjistila, že vlastně úplně přestat (ještě) nechce, takže jsem se na to vykašlala. Je pravda že kouřím méně, ale pořád to není to co bych chtěla. Také jsem zjistila, že i já jsem na kouření závislá spíš psychicky. Což je možná ještě horší
Každopádně děkuji za názor

to jsem přesně já
mně hrozně pomohla změna prostředí, protože jsem zjistila, že jsem na tom tzv psychicky závislá - kouřím v práci a v hospodě právě proto, že jsem na to zvyklá. Někdy mám na to i chut, ale někdy je v tom prostě ten zvyk...
Bohužel ti ale asi moc neporadím, protože u mě za to mohl nový přítel - našla jsem si ho před víc jak rokem, on nekuřák a za tu dobu jsem si fakt odvykla (chodíme na jídlo do nekuřáckých podniků, u něj kouřit nesmím, navíc mi pak nechtěl třeba dát pusu protože smrdím kouřem). Taky mi pomohlo že jsem šla na VŠ a tím odpadlo kouření o přestávkách na gymplu se spolužáky.
Takže u mě to bylo víceméně samo od sebe...

Přítel byl kuřák, u nich doma se kouří (maminka). Jak jsme se sestěhovali, tak jsem zavedla, že prostě doma se kouřit nebude ani za nic... On už před tím měl několik pokusů přestat, ale málokdy to vyšlo na delší dobu, než třeba měsíc. Teď, co bydlíme spolu, tak je právě občasný kuřák. Někdy si koupí krabičku, když jede k rodičům, tam kouří, pak se vrátí ke mně a nepotřebuje... Je to takovej blbej zvyk.
Změna prostředí by pomohla... ony takovýhle zvyky jsou mršky...

jo, s tim naprosto souhlasim

Kdysi jsem kouřila pravidelně, pak jsem zjistila, že to nějak příliš leze do peněz - zkoušela jsem projít na levnější značky, pak mi to kouření chutnalo míň, navíc v práci byla kolikrát taková honička, že jsem tu pauzu na kouření prostě neměla - až když jsem přišla domů, tak jsem si "za odměnu" zapálila vanilkový doutníček ke kávě. A tak je to už několik let, normální cigarety mi už ani nejedou.

Udělej si nějaké "rituály" ke kterým ta cigareta patří a dávaj si to jenom k nim a časem na ni budeš mít chuť jen když budeš dělat danou činnost

Vůle, nic víc. Dřív jsem kouřila, přestala jsme úplně, partner to stejné. Prostě jsme chtěli - je to hnus, smrdí to, škodí zdraví a leze do peněz. Teď nevěřím, že jsme kdy byla tak hloupá a cpala do toho peníze.
Pokud nemáš vůli, tak nepřestaneš a pak už si budeš zase zapalovat častěji a hledat berličky osparvedlnění pro další cigáro.

Já na kávičky a drinky chodím s kuřákama a je mi to fuk, nezapálím si. Proč taky? Proč vlastně kouříš? K čemu to je?

Díky moc za názory, zatím prostředí výrazně změnit nemůžu. Ale je fakt, že když jsem u přítele, kde nikdo nekouří, nezapálím si, nejen že na to nemám takovou chuť, ale vlastně mě to ani nenapadne
Sama moc dobře vím, jak to leze do peněz, občas si to spočítám a nechápu, jak to do toho můžu vrážet. Jak jsem psala, že jsem to omezila, všimla jsem si, že moje peněženka se na mě více usmívá )