Vzít si umírajícího?

Já bych si ho vzala.

K tomu dítěti - ano, já bych ho vychovávala sama. Nevím, zda jste někdy v té situaci byly, ale člověk opravdu reaguje nepředvídatelně. Já o tom uvažovala poměrně nedávno, když na počátku přítelovy rakoviny byly hodně špatné prognózy. A pro dítě jsem byla rozhodnutá, pokud by ty prognózy nakonec byly naplněny. Dříve bych odpověděla jinak. Mého přítele nadevše miluji, jsme přesvědčená, že je ten pravý a v tu chvíli, kdy se nám bořil svět, mi toto přišlo jako světýlko na konci tunelu. Zůstat sama nebo s památkou na muže, kterého jsem milovala/miluji? Tak pro mě to byla jasná volba. Ale my plánovali svatbu před nemocí, dávno spolu žijeme, jsme spolu 7 let.

určitě ano,je to to co ho může udělat šťastným

Samozřejmě bych si ho vzala, ale radši bych si ty poslední chvíle užila bez papírování. Byla bych jen s ním, ne s "papírama".

Pokud je to ten pravý, tak proč ne dítě, rozhodně bych neřešila, že bych dítě vychovávala sama, lepší, než být sama úplně ne (za předpokladu, že po tom "pravém" už bych už nechtěla být s "nepravým") ...
Svatba určitě, proč ne, zas tolik papírování to není..

Pokud bych cítila, že je to ten pravý, tak bych si ho vzala zdravého i umírajícího, to je přece jasná věc. Nesla bych pak jeho jméno alespoň a v srdci by mi zůstal jako můj manžel, a myslím, že i jemu by to v těchto těžkých chvílích dodalo trošku té radosti a chvilek štěstí, zvlášť pokud již jste zasnoubeni - je to přeci už jen určitý slib. Ale je to opravdu smutné. Drž se!!

Pokud ho miluješ, jednoznačně ANO
Hodně sil přeji..

já nevím, co tu všichni blbnete s papírováním, vždyť to zabere chvilku...

Holky děkuju moc, je to hrozně těžký, ale musim držet, už kvůli němu... Jsem rozhodnutá, že si ho vezmu, ne z lítosti, ale kvůli tomu, že mi ukázal co znamená láska... já vim ,ted mluvim jako hlupáček, ale...
jeho přání je abych si ho vzala, a moje přání je být jeho i na těch papírech
moc děkuju za soucit

21, a tim akorát ještě navážu na ot miminko...opravdu bych se neodvážila ho vychovat sama... mimčo jsme plánovali za dva tři roky, když jsme ještě nevěděli, co přijde...

Já budu vyjímka, já bych se nevdávala.Láska konečně papír nepotřebuje.

Nic ve zlém, ale kolik už jsi uživila a vychovala v dnešní době dětí?
Reaguji na Bride: Tobě přeji hodně sil, jsi statečná holka a jednej podle svého srdce a nejlepšího přesvědčení .

Reaguji na Monus: Uzdravení je slovo který zní hrozně nádherně, a i když vím, že šance není, tak stejně je ve mně malá jiskřička naděje, přesně jak jsi řekla, že se třeba stane zázrak...
Děkuji za podporu

Kdyby to bylo obrácenně, chtěla bys takové přání Ty po něm? Tak pak ano. Do toho mimča bych určitě nešla, bylo by to sobecké kvůli tomu dítěti nejen kvůli výchově, ale může sdědit předpoklady...

Reaguji na Monus: pokud vyplnit věk:21, stav:vdova, tak s největší hrdostí, že zrovna já jsem měla t oštěstí být jeho manželkou

tak takhle uvažovat, tak si děti pro jistotu nepořídím vůbec