Vyzula se Vám někdy bota? Pochlubte se vtipným příběhem!

lesson
Loňské léto,dvě auta jedou do Chorvatska.V jednom manžel,syn a já.Ve druhém manželova sestra s dcerou....mojí neteří,které bylo 20 roků.
Stavíme už na pobřeží,že si dáme oběd,kávu a pojedeme ještě cca 100km dál,kde se ubytujem.OK po obědě nastoupíme do aut,naše auto jede první a po cca 30ti kilometrech švagrová zoufale bliká a naznačuje,že chce zastavit.Zastavíme tedy a neteř s pláčem oznamuje,že když nastupovala do auta,tak asi ztratila botu....no chápete to,že si nevšimnete vyzuté boty,když nastupujete do auta?!Není retardovaná,studuje práva,ale botu zapomene před autem.Tak otočka a zpět.Botička skutečně byla na parkovišti.......chtěla jsem jí zabít.

Bylo mi tuším nějakých 14 let. V létě jsme spali s u kámošky na zahradě ve stanu, potají si nahamounili pár lahváčů (vyjímečně, ať to nevypadá, že jsem chlastala od mala ), poté co jsme se v noci dostatečně posilnily, šly jsme špehovat k baráku, kde bydlel její idol, který si jí nevšímal. Po chvilce pozorování jediného rozsvíceného okna jsme se vydaly zpět k ní, do stanu, já samozřejmě cestou upadla a odřela si ruku, na ní ty piva nějak nefungovaly . Kolem silnice samé křáčí a stromy, najednou se začalo přibližovat auto, zabrzdilo u nás a tam nějací rozjaření chlapi, já dostala takový šílený strach, že to jsou úchyláci, znásilní nás a někam odvezou na trh s bílým masem že jsem s šíleným pištěním vyběhla vpřed co nejrychleji to šlo, ale stejně jsem se u toho po těch pár pivech motala jak vítr v bedně no a u toho se mi ještě vyzula bota a odletěla někam do křáčí Kámoška stejně jako kluci stála na místě jako opařená a chvíli jí trvalo než se vzpamatovala a s křikem "počkej!" běžela za mou Pak už se i kluci rozjeli, profrčeli kolem a já vyděšená a rozklepaná zastavila a šla hledat botu

jo mě se tohle stává skoro pravidelně s lodičkama,který jsou báječný,krásně se nosí,ale jako začarovaný na silnici,když chci přejít silnici a přidám do kroku a v dálce je auto,tak zrychlím, bota mi sletí z nohy, já dobelhám na krajnici s jednou botou,mezitím proud aut, a já čekám jako ta pipka,než přejedou abych si dolezla pro kopyto, nazula a šla jako normální občan domů. ale to dělám pravidelně,nevim ani proč a jenom s těmahle botama. nehledě na pobavený xichty řidičů,kteří na mě koukají jako na něco,co vylezlo z džungle.

raz som nakupovala v jednom shopping centre, na nohách krásne vysoké otvorené sandálky..šla som hore po schodoch a vtom šup a jedna bota skĺzla tak desať schodov dole..za mnou šiel len jeden nádherný chlap, ja som sa začala smiať, chystala som sa pre botu, no on ma predbehol, zobral botu a ešte mi ju aj nasunul na nohu ..no cítila som sa ako popoluška v shopping centre

Já jsem si jednou vyzula lodičky s vysokým podpatkem pod stolem (svatba, dlouhý bílý nazdobený ubrus - takže nic nebylo vidět). Pak jsem ale měla rychle vstát, zazmatkovala jsem a boty jsem rozkopla. Snažila jsem se je po paměti najít a jak jsem nohama šátrala, najednou jsem si všimla, že se po mně sousedi divně koukají. Ale rychle jsem objevené boty nazula a vzdálila se. Po návratu mně byla věnována docela pozornost, až na můj vkus moc, byla jsem z toho hodně rozpačitá. Potom při tanci (předháněli se ve výzvách), jsem se dozvěděla pravdu. Jak jsem zaujatě šátrala nohama po botách, dotýkala jsem se kolen pánů a oni to vzali jako výzvu k navázání něčeho....Dodnes touto historkou baví (vlastně i já) při různých příležitostech společnost.

tak já jsem si loni koupila krásný červený lodičky s nízkým úzkým podpatkem...byly hodně vykrojený bez jakéhokoliv pásku jak už to tak bývá...no a chtěla jsem v našem malebném městečku přejít přes takový dřevený most, kde jsou mezi těma prknama malé škvírky...vypadalo to příšerně...co krok, to zaskenutý podpatek v díře a vyzutá bota...těch 20metrů jsem šla snad půl hodiny, bylo prostě nemožné ujít aspoň kousek obutá lidi kolem se hodně dobře bavili a neprošel tam nejspíš nikdo bez poznámky od té doby se mostu vyhýbám, pokud mám tyhle červené skvosty na nohou...

Tak já mám tři příhody s jedněma a těma samýma botama

1. Byla jsem s kámoškou v Praze a šly jsme tak krásně po Karlovým mostě a tam bývají ti "žebráci", kteří mají vždy ty mističky na penízky bokem a tak si kráčím ve svých nových špicách ( nazouvákách ) a botička mi mezi těma kachlema uvízla přímo u té misky na peníze, chlap, kterej tam tu misku měl, hned odvětil " Slečno děkuji moc, ale dejte mi prosím i tu druhou"

2. Se mi stalo též v Praze a bylo to na diskotéce Lávka, kde jsme s kamarádkou tancovaly na lávce venku na té terase a tam mi uvízla bota taky mezi těmi kameny a samozřejmě se tak krásně zapíchla do té hlíny, že mi nešla vytáhnout. Takže nekecám, ale asi 5 cizinců se snažilo mi vytáhnout botu z těch kočičích hlav

3. U známe jsme se dohodli, že zajdeme do vedlejší dědiny s bandou lidí na diskotéku. Před tím jsme šli ještě do hospody, kde jsme se teda opravdu strašně zřídili, ale nekecám, byla jsem uplně na mol... no jelikož mi bylo hrozně špatně, tak jsme se dohodli, že já s kamarádkou ty dva kilásky na tu disko dojdu a že ostatní jeli autem... no tak jsme si to tak pěkně špacírovali, v tom jsem řekla kamarádce, že se mi chce čůrat... no tak jsem šla ke příkopu, v tom se mi zula bota a já hodila takovou tlamu do bahna, proletěla keřama a asi si umíte představit, jak jsem vypadala... no vylezla jsem s pomocí kamarádky ven, dolámaná dobitá a samozřejmě, bez boty! Ted kdo jí půjde hledat... no snažili jsme se, ale botu nenašli... kolem jelo auto a zastavilo co se děje a v něm ON můj idol ( kdysi dávno, ted už ani nevím, jak vypadal ) první co bylo, tak se mi vysmál i s kamarádem a naložili mě opilou, zválenou a bez boty do auta, no a kam sme jeli?? samozřejmě na tu diskotéku takže jsem byla ostuda večera ( tak zkuste si jít sami večer zpět v takovém stavu ) a po cestě zpátky v ranních hodinách jsme botu našli ale od té doby jsem je neměla na nohou leží pěkně ve skříni

Jednoho krásného dne jsem si nazula střevíčky s 5- ti centimetrovým podpatkem a šla nakupovat. Koukám se po výlohách, přemýšlím jak by mě to slušelo a najednou si všimnu ,že nějak divně kulhám. Koukám na nohy a nic jsem si nevšimla, kouknu asi tak 10 metru zpátky a tam se mě válí podpatek. Myslela jsem, že se hanbou propadnu, kámošky se strašně smály, ale mě to směšné nepřipadalo, protože jsem se hned viděla jak kulhám celým městem domů. Pak jsem si uvědomila, že si můžu koupit rychle nějaký boty. Ano tak plán by byl ale ani v jednom butiku nebyla moje velikost a přeci si nekoupím velký nebo malý boty že...ještěže kamarádka měla sebou pantofle se školy a mohla jsem si je půjčit. Od té doby nenosím podpatky.

Trochu přidám vody do mlýna. Jedné holce v chorvatsku se rozletěla žabka. Prostě dívka šla a najednou bota letěla asi metr dopředu a byla rozbitá. Hned jsem botu podal a pokoušel se spravit. Jenže poté se bota rozletěla znova. V nejbližším stánku si koupila nové žabky a ty staré mi dala na památku.

Tak to já si jednou vyrazila do města - jehlové podpadky, minisukně.....vykračuji si přes přechod a uoha - má elegantní lodička zůstala v kolejích tramvaje a jako na potvoru tramvaj zrovna jela, zběsile na mě zvonila a z druhého směru štrůdl aut,v čele s vysmátým řidičem...a aby ne... plašící jelito v kolejišti s bosou nohou

Tak to mně se jednou stalo to, že bylo léto a já si s kámoškou vyrazila do centra,nakupovat - v té době ještě metrem, no a jak vystupujeme, někdo mi ze zadu přišlápl "patu" a ta bota mi najednou sklouzla a -šup- přesně mezi škvír mezi metrem a betonem. No a tak vystoupim, metro odjede a bota dole v metru "jak tam skáčou lidi pod metro", nojo, jenže zrovna tam nebyl nikdo, kdo by mi jí vytáhl-personál. Tudíž jsem to vzdala, sedla si na lavičku a poprosila chechtající se kámošku, aby se vrátila k nám domů a přinesla mi boty nové. Takže jsem tam čekala v té jedné botě, no legrace. Za pád minut byla zpět a šly jsme tedy nakupovat....

Holky, já miluju jehly a nesnáším "kočičáky", u nás ve městě je to bohužel nejoblíběnější způsob dláždění (histórie, no ), takže tyhle botičky mám jen na trasu auto-kavárna-auto, bo procházet se v nich prostě nedá. I projít jednu ulici je záležitost jaksi dlouhodobá. Nejlepší je, když někam jdeme s manželem, kráčím si jak kikina a najednou hopla, bota zapíchlá v dláždění, já v tom fofru už o tři metry dál, takže honem doťapu zpátky, pokud možno důstojně kýžený škrpál nazuju a po dvaceti metrech si to opakuji s druhou. Děsný. Vypadám jak pravá blondýna, vždycky pět metrů tam, tři zpátky, Vietnamci se před těma svejma "šopama" vždycky královsky baví a nabízí mi svoje škorně (třištatšicet, paní sluší, to je dóbrý, to se nósí).
Pokud aspoň bota vydrží vcelku, je ještě vyhráno, ale jednou se mi jedny sandálky prostě rozjely způsobem, že spodek byl spolu s podpatkem zapíchlej v chodníku a řemínky pokračovaly se mnou v mé pouti. Ještě že jsem aspoň našlápla do bobku ..

Vy jste ale popelky. Chodit v jehlách je opravdové umění.

Jersika
Od začátku do konce dobrý