Vymlouvání se-pohodlnost?

Reaguji na Pikolino:
Promiň ale asi nechápu,v čem je problém?Alespoň mu budeš vzácnější,já žádný problém nevidím,sama to tak dělám

Ale on je pak vždycky naštvaný a mě to mrzí. Někdy mám i strach,že mě kvuli tomu nebude chtít,když mám pořád málo času a najde si jinou :/

Já bych v tom až tak neviděla problém. Obdivuji páry, co spolu jsou každý den, ale já osobně mám ráda svůj volný čas. Nikdy jsem se nevídala s žádným přítelem každý den. A jinak co se týče pohodlnosti, teď mě ta moje trochu mrzí tedy, jsem už 3 roky sama, a šťastná musím uznat. Ale tolik pěkným, fajn, inteligentních kluků mě zve na rande a já se stále vymlouvám, že až bude víc času. Asi chci, aby mě viděli až v zimě, kdy budu bílá jak stěna a budu mít růžovej nos od zimy, nebo já nevím. Pokud to tvému příteli nevadí, vážně bych v tom problém nehledala.

Řekla bych, že zůstáváš doma právě proto, že nedokáže pochopit, že s ním zrovan jít nechceš, že je kvůli tomu naštvaný a tak.. zvykla sis na svoji svobodu a volbu toho, co budeš dělat a on tě v tom jakoby omezuje... Já jsem to tak taky měla... Až to začne chápat, tak to bude určitě v pohodě

Aha, tak to je potom jiná... Každý je na něco jiného, měla jsem také kluka, co se chtěl vídat mermomocí každý den, ale já na to nejsem a pak jsme se rozešli. Snad najdete kompromis.

Konečně někdo se stejným problémem, řeším to samý..:/ Nejhorší je to, že přítel je přes týden na intru, já se na něj celých pět dnů těším a pak je pátek a najednou mě to přejde a vymlouvám se, že mi není dobře, nemůžu atd...Přitom když jsem s ním, tak je to paráda, jsem s ním fakt šťastná...Taky bych uvítala nějakou radu

Taky to tak mám...mám čerstvě vztah...a teprve se zamilovávám...vidíme se třeba klidně i jednou týdně. Mám toho hodně ve škole, jsem unavená a prostě jsem taky zvyklá na ten svůj klídek.

Já to mám dost podobné. Ze začátku ho to taky dost mrzelo, pak ho to štvalo, pak už se připravil na rozchod a bylo mi sděleno, že vztah, který vede se mnou může vést i sám, pak se umoudřil, vrátil a po roce a půl si zvykl a v podstatě mu to většinu času tak už i vyhovuje. A spíš teď kvůli tomu pěním já

No pěkně tě omezuje,to by mě odradilo.

Upřímně tenhle problém jsem měla taky a vždycky na tom vztah ztroskotal. Pokud cítíš že s ním nemáš náladu být tak se bojím že se to akorát vystupňuje. Je to prostě nějaký vnitřní blok.

No tak omezování vypadá podle mě jinak

Reaguji na Pikolino:
Měla jsem to přesně jak ty s prvním přítelem. Byla jsem ráda, když jsme byli spolu, rozuměli jsme si a nic mi nechybělo. Ale dělala jsem to také jak ty, občas jsem se mu vymluvila, že nemůžu, přitom jsem seděla doma a neměla jsem nic v plánu, měla jsem ráda to své pohodlí a stačilo mi vidět ho 2x-3x týdně. Nic mi nevyčítal, jen ho to mrzelo. Nakonec se se mnou rozešel, když jsem se ohlédla zpátky, tak jsem to naprosto chápala, já bych to udělala taky, kdyby to bylo opačně.

Teď se současným přítelem už tohle nedělám, a nejspíš vím proč - jsem totiž opravdu zamilovaná A už když se loučíme se těším, kdy budeme zase spolu. Myslím, že jsi na tom také tak, máš ho ráda a ráda s ním trávíš volný čas, ale když je člověk zamilovaný, vypadá to jinak.

Musí být pořád s ním a když odmítne,tak se chlapec usere.Pro mě to omezování je,neměla bych na to nervy.

S takovýmhle uvažováním je lepší zůstat single.
Není snad přirozené, že když miluje, tak chce být s ní?
Mimochodem, tenhle tvůj názor příliš nekoresponduje s tvým založeným tématem Vadí mi, když se přítel baví beze mne..

A není také přirozené respektovat to,když ona chce mít chvilku pro sebe?