Výměna duší

sequanka
víš,že máš asi pravdu.Když jsem si přečetla co píšeš tak jsem si uvědomila,že smrt kolem sebe,blízkých atak taky letos nějak víc pociťuju.Ale možná je to jen náhoda.Jinak toto slovo(smrt)nemám vůbec ráda a jsem ochotna ho tak nějak akceptovat u starých lidí což je přirozené,ale když se to týká mladých lidí nebo nedejbože dětí ,brr ani pomyslet.

sequanka
Ano, umírá to kolem mne jako o překot. Nejhorší byla smrt 16ti leté dcery mé kamarádky, která skončila v troskách města Aqilla, jako jedna z dvou českých studentů. Stačila se před tím ještě rozloučit se svým dědečkem, který měl hrozný sen v tu chvíli, kdy zemřela. Hned ze pár dní na to se zabil náš dobrý známý na motorce a za dva dny zemřel tatínek mého kamaráda. To byly hrozné dny. Začala jsem se bát svého mobilu. No, teď je chvilku klid, tak snad to vydrží.

Jo jo kolem mně to taky letos nějak řidne. Co měsíc to aspoň jedno úmrtí. U mně asi bylo nejzajimavější, když kamarádovi mého bráchy umřela maminka a asi měsíc na to i jeho tatínek. Hold ti dva bez sebe nemohli být.

Podle mého je to také tak, že se rodí hodně dětí. Někdo odejde, někdo přijde, že by na té výměně něco bylo?

lollo
A víš, že mne tohle nenapadlo? Něco na tom bude!

hm ani mě to nenapadlo,ale je pravda,že rodí silné ročníky.

Romísek
Bany
No já jsem zrovna z těch silných rodících ročníků, proto mě to napadlo

lollo
no já taky

lollo
To já taky a kde nic tu nic Ale mám na to ještě tak tři roky tak snad se zadaří. Nechtěla bych být stará matka. I když třicítka není zas tak hrozný věk ale na mateřství tak akorát.

Já měla smutný rok 2008. Umřely mi dvě prababičky, přítel měl havárku, kamarád při vlakovém neštěstí ve Studénce přišel o obě nohy... Doufám, že letošní rok, bude hezký. Tak nestrašte...

sequanka
Něco na tom je, kolem mě je plno neštěstí od roku 2007 a pořád není uplně klid a to jsem dost pozitvní člověk, mimochodem díky všemu co se stalo...Možná je to tím, že pokud se člověku nic v životě neděje, nevidí neštěstí druhých tak silně, jako když si něco prožije. Proto si potom toho více všímáme a vážíme si toho co máme. Já to beru tak, nebo snažím se to brát tak,že je to život a že každý člověk, kterého potkám, má nějaké své trápení a že to všechno se neděje jenom mě, že nejsem sama. Prostě všechno má asi svůj smysl a je to osud Člověk se s tím musí naučit žít, nic jiného dělat nejde. Ale v každé době se najde aspoň kousek nečeho hezkého

kobitka
Klid, ja rodila v 34 letech

AXIS
Já si zase říkám, že vždy může být ještě hůř

Tak jsem myslil že sem napíšu něco ukrutně vtipnýho o používání bezdušových pneumatik, ale jak jsem si pročetl celou stránku, tak mě to fakt vzalo u a uvědomil jsem si, že mi nedávno zemřel kamarád (snažím se takovéto události co nejdřív dostat z hlavy ven) po dvouapůl letém boji z rakovinou se začal dostávat do formy a nakonec to neuneslo jeho srdíčko a zemřel na infarkt.