Vyjmutí implantátu kvůli podezření na stafylokoka

Reaguji na LittleAngel:

Ahoj, pročetla jsem si tvůj příběh a snad ti (nebo alespoň mně) trochu pomůže pocit, že v tom nejsi sama. Potýkám se s něčím podobným ... Po 4 letech od augmentace se mi v březnu tohoto roku objevila v prsu malá boulička, která se postupem času přesídlila na jizvu v pravém prsu. Pan doktor mi nebyl schopný říct, kde je problém, absolvovala jsem několik vyšetření, ale žádná neodhalila problém. Pokoušeli jsme se vše vyřešit antibiotiky, ale bezvýsledně. Bouličku v jizvě, ze které mi vytékal sekret, pan doktor čistil a zašíval, brzy se však objevila znovu. Jediné, co víme, že v prsu probíhá zánět. Podezření máme stejně jako u tebe na imunologická onemocnění- zlatého stafylokoka, streptokoka a jim podobné. Bohužel už je rána v takovém stavu, že opětovné čištění a šití nemá cenu, šance na uzdravení je minimální a z důvodu prevence jsme se tak rozhodli implantát vyjmout. Operace mě čeká příští týden. Poslední měsíce byly hrozné, s nervy jsem válčila a válčím denně, ale nyní mám strach, že vyjmutím implantátu nic neskončí. Implantát by mi měl být opětovně navrácen zhruba v lednu / únoru, ale bojím se, že pokud se opravdu prokáže problém s imunitou a zl. stafylokokem / streptokokem, bude to běh na mnohem delší trať než jen 5, 6 měsíců. Tím spíš, když mně jako jediný spouštěč, který mohl snížit mou imunitu, přijde dlouhodobý stres a špatný psychický stav za poslední roky ... Co víc říct, musíme být statečné A zvlášť ty (snad je tykání v pořádku), LittleAngel. Psychika na všechna tahle trápení ti připravila nelehkou odezvu. Já beru antidepresiva již pár měsíců, z jiných důvodů, ale nyní mohu být vděčná za to, že na nich jsem, protože bez nich bych tuto situaci zvládala ještě mnohem hůř. Snažím se být optimistická, ale ne vždy to jde. Každopádně tobě ze srdíčka přeji bezproblémové navrácení implantátu a hlavně lepší psychický stav, mnoho lásky od přítele a dětí

Reaguji na Misu8: ahoj, je mi líto, čím procházíš... víš smutné je, že dlouhodobý stres je spouštěč všeho možného.. Život se s námi někdy nemazlí, buď statečná, držím ti pěsti a kdybych pro tebe mohla něco udělat, dej vědět. P.

Misu8 proboha né ;( proč musí být ještě někdo na tom takhle špatně ;( je mi to opravdu moc líto hrozně moc,protože je to opravdu těžké.. :( byla jsem teď 15 dní na půlce cipralexu a dnes ráno už jsem ho nevzala a nacpala do sebe dva lexauriny ktery jinak beru denně 1x ale ráno mi bylo tak hrozně,že to jinak nešlo... Ihned jsem obvolala všechny možný psychiatrie a nakonec se jeden našel co mě ihned vzal.. Napsal mi jiný antidepresiva a k tomu oxazepan s tím že lexaurin je opravdu silně navykový... Je mi hrozně... Nemůžu se starat o děti o nic... Doma kupa bordelu a nebýt přítele tak nevím ;( zůstává semnou 3 měsíce doma jinak bych to nedala vůbec.... Převážně ležím a ani nemůžu spát ani jist .... Hubnu,klepu se,potím srdce jede jak o život.... Chvílemi pocit že nemůžu dýchat.... Prosím Tě až Ti vyndají implantát tak Ti z toho prsa bude vytýkat nejaka tekutina u mě jí bylo hodně nikdo mi nic neřekl a to byl u mě spouštěč panické ataky ... Tak prosím počítej s tím až nedopadneš tak jako já ;(

Tak jsem na nových lékách a hned od druhého dne mi bylo trochu líp .. Dnes je to týden a mám je pomalu začít vysazovat a dat nový zase jiny né tak silný tak z toho mám opět strach jestli mi sednou a budu ok :( jinak mi volali z kliniky,že nakonec mám přivést svůj implantát že ho dají na reklamaci a dostanu nový zdarma takže bych neměla platit za operaci a všechno kolem nic tak aspoň něco pozitivního...i když já už opravdu chci byt z léku a byt ok :( v říjnu mě má čekat vracení implantátů pokud to bude ok jak říkal můj dr. I když jeho kolega říkal půl roku což mě trochu zmátlo...tak uvidíme příští týden jdu na kontrolu. Ono by mi mělo i s tou psychikou pomoc vracení toho implantátů jenže otazkou je taky to zda se to tentokrat povede a bude bez problému :( no dám vědět ať bude co bude určitě vás budu dál informovat jak na tom dál jsem...

Reaguji na LittleAngel: Ahojky, tvůj příběh a celou tuhle diskuzi jsem pročetla tam a zpátky. Je mi moc líto čím vším procházíš, ale na druhou stranu musíš být i tak silný člověk, byť se to teď nezdá. Nesmíš si připouštět a myslet na to, že se to zase nepovede. NAše mysl je mocná a psychika dělá hodně. Nemysli na to, že prášky možná nezaberou, nemysli na to, že se to možná nepovede - protože ty už s tím jakože dopředu počítáš, že se tak stane. Změň myšlení, raduj se z maličkostí. Jsi tady jenom jednou a čas nám letí....... Pusu pro štěstí

Reaguji na LittleAngel: jééé tak to je super, že penízky se ušetří... a drř se musíš věřit, že léky již budou ok... jinak uvidíš co ko a dej vědět jak jsi dopadla ju?

Holky děkuju určitě dám vědet. Včera jsem měla vzít první nový prášek a bála se tak jsem ho nevzala,ale dnes večer budu muset...snad to bude dobrý ;( snížila jsem o čtvrtku ten co mi doteď pomáhal a jsem taková nervózní tak snad to přejde :( nejraději bych všechny léky vyhodila a zvládla to bez nich,ale obavám se,že to bych nedala ani náhodou....jenže otazkou je zda ty léky antidepresiva opravdu pomůžou nebo to všechno nakonec zhorší :((( mám strach z toho všeho :(((

Reaguji na LittleAngel: ahoj holka, mysli na hezké věci, těš se, že budeš zdravá a plánuj , jak všechno bude pěkné.. Nestresuj se a nemyli dopředu na to, že to dopadne špatně! Moc na tebe myslíme a držíme pěsti!! Já vím, nám se to říká, mozek si nevypneš, ale usměj se a zkus to pozitivně!

Tak vás opět zdravím,minulý týden jsem byla na kontrole a mám už termín reoperace a znovu vložení implantátů bude to začátkem října. První reakce pana doktora byla,že by mi dál menší implantáty a mě to tak rozrušilo,že jsem začala brečet i když jsem mu řekla pokud to vhodnější tak klidně,ale nakonec řekl,že dá tu stejnou velikost,ale udělá řez jinde... V papírech nebyla známka o zánětu pouze,že jsem měla chronický pištěl... Nakonec budu platit pouze narkozu. A zůstanu na své přání dva dny na klinice. Opět mě pan doktor uklidnil ať se nebojím,že se o mě postará do poslední chvíle než budu ok.. Ptal se mě co semnou je s tou psychikou a co beru za léky a,že ho to hrozně mrzí :( jinak jsem stále ty nové léky nezačala brát mám z toho strach... Ve středu večer jsem dostala opět divný pocit úzkosti rychle jsem vzala oxazepam a při hrozné zimnici usnula přilepená u přítele,ráno vstala a opět divný pocit...tak se jelo k psychiatrovi pro radu co dělat...v čekárně 3 lidí tak přítel odjel domu že se vrátí až budu jenže po cca 5 minutách jsem mu volala ať se vrátí,že musím utéct že tam nevydržím :( venku jsem na něj čekala klepala se a brečela a volala psychiatrovi,že jsem tam byla a musela utéct...po tel.mě uklidňoval ať vezmu další oxaz.a pokud se bojím začít s novým lékem,že by mě dal hospitalizovat na psychiatrii což jsem razantně odmítla....tam bych se stala tzv nesvépravnou a pokusným kralíkem na všechny možný léky :( takže příští týden jdu ještě k jiné psychiatričce se poradit co by navrhla ona ať mužu být klidnější... Nejhorší je,že máte třeba jako já dva týdny kde se cítíte dobře nic vám není fungujete a pak z ničeho nic to přijde a jste na dně :( a teď ke všemu to vypadá na chřipku a za cca 3 týdny mám mít operaci :( kež ta operace výhře ok a já už budu žít normální život :( člověk se drží a doufá hlavně kvůli těch dětem :(

Nevím,ale pokud nejsi po psych stránce ok,tak bych s reopkou počkala,hojení je hodně i o psychice.Nová prsa ti v tomto asi nepomůžou,drž se.

Tamar můj doktor zase věří,že to muže pomoci tím,že to prso budu mít zpět tak nevím :( to,že mám psychické problemi nastartovalo vyjmutí toho prsa postraumatický šok a pokud se vrátí a bude všechno ok mohla bych mít šanci se z toho dostat. Je to těžký rozhodování,ale bez toho prsa a čekání na to zda by mi mohlo byt líp bez něj je nejspíš nemožný. Prvni krok k zlepšení je právě mít zpět prso a pokud možno zahojené pak je veliká šance,že se všechno vrátí do normálu. Je to risk asi jako všechno,ale ať si to vědomě třeba nepřipouštím to prso že ho nemám a strach z operace a jeho vysledek je uvnitř mě a pokud to budu odkládat tím nic nezjistíme :( nemám čas čekat půl roku zda se mi moje psychika zlepší i bez prsa :( mám dvě děti který mě potřebují a přítele který se za dva měsíce musí vrátit do práce :(

Tak se můj den D pomalu přibližuje za nějaký 2 týdny a nějaký den k tomu mě čeká vracení implantátu.. Nervozita stoupá,strach taky i když se i trochu těším,že budu snad už mít obě prsa a snad už bez komplikací a hlavně doufám,že to pomůže i mé psychice a budu schopná už normálně žít a fungovat hlavně pro ty děti :( až budu mít po určitě dám vědět a dodám konečně i fotky jak to vypadá teď bez implantátu a jak vypadá snad finální stav. Na antidepresivech budu i tak nejmíň půl roku dokud opravdu nebudou fungovat tak jak mají a já budu opět já..snad doufám,že to nebude déle. Všem kdo na mě myslel držel palce a sledoval toto téma moc děkuji a doufám,že budu moc ve velkém i říct mému Dr.který mě operoval a který se o mě staral kolem tohoto problému a který mi bude vracet implantát veliké děkuji.

Budu držet palce.Kdo nezažije neví,věřím že bude už jen líp.Už z toho,jak jsi to napsala jde poznat že se těšíš,nedivím se.Drž se a podej pak info.

Huraaa tak moc a míč držím palečky vím.lehce se říká ale musíš věřit už to bude určitě ok uvidíš takže tfuj tfuj a těším se jen na samé dobré zprávy

Děkuji vám :) tak už jen týden... A já jen doufám,že už bude dobře... Občas mě ta úzkost stále bere.... A začínám mít i strach z návštěvy psychologa jelikož jak se stále semnou vrací do těch stavů ataky vyvolává ty pocity ve mě a já už je nechci bojím se jich (jenže on chce dokazat,abych z nich strach neměla) akorát já se bojím,že to nedokáže a bude hůř :( poposlední návštěvě u něj jsem si musela vzít oxazepam a já ho brát nechci :( je navykový takže ho beru jen v akutních případech....