Výběr a pořízení kotěte - krok za krokem

Chtěla jsem tě jen varovat, že i když si vezmeš koťátko od hodných lidí, tak ti prostě nikdo nezaručí, že bude zdravé.

Reaguji na Paulam: Mně připadne zbytečné mít kotě s rodokmenem za 10 000,- jen jako mazlíčka Takové kotě se spíše hodí pro někoho kdo se mu bude plně věnovat třeba na chov nebo na výstavy, ale jen jako mazlíka je mi takového kotěte škoda.

Přesně tak.. vlastně Žanetka je moje první naprosto zdravá kočička......měla jsem, kromě prvního kocourka (ten měl "pouze" jen svrab a lehkou infekci dýchacích cest) všechny kočičky hodně nemocné. "klasika" svrab, rozsáhlé infekce, záněty, také podvýživa aj. a všechny se z toho dostali. Neříkám, že někteří si nenesli trvalé následky, ale v zásadě je to nijak je v průběhu života neobtěžovalo a nebo jen minimálně. Mělo to dopad na konec jejich života, to nepopírám, ale přesto....

Např. můj druhý kocourek, jako kotě kromě všeho zmíněného, měl infekcí napadené i ledviny. Prvotní péče o něj byla hodně náročná s prognózou, že nejspíš nepřežije, ale s tím jsem si ho i brala.... to se zakladatelce nestane, protože v útulcích takto nemocná zvířátka nepouštějí z karantény.... a nejen, že to přežil, ale byl to výstavní kocour, díky prvotní péči absolutní miláček a závisláček ... i když prognóza byla pár měsíců a nanejvýš, když to jo dobře půjde 4-5 let... tak se dožil 12 let a jen podotýkám, že většinu svého života žil úplně normálním životem.

Jinak co se týká ostatního, tak např. svrab se dá léčit a vyléčit "levou zadní" a ani to není drahé. Na první ošetření samozřejmě vhodný léčebný přípravek a pak při čištění oušek kvalitní olivový olej a pokud má kočička, jakože většinou má, napadenou i srst, tak prostě dohola (já to beru jako samozřejmost, ale radši upozorňuji, že v případě oholení srsti, samozřejmě strojkem, je nutné zajistit, aby kočka neprochladla nebo se naopak nepřehřála, protože než srst doroste, nemá termoregulaci!).

Zánět očiček, opět nic komplikovaného, podle stádia a rozsahu stačí obvykle na začátek mast s ATB, později už bez. Je akorát nutné hlídat, aby se ATB nepodávalo zbytečně a ne příliš dlouho, protože pak může spíš uškodit.

Nejhorší jsou blechy, ale ty si může zvíře přinést odkudkoliv, dokonce bych řekla, že z útulku je ta pravděpodobnost i menší. Já si jednou přinesla blechy z veteriny, takže tak.

Ono obecně na ty různé dýchací potíže, záněty očí apod. je důležité péče a aby zvířátko bylo v teple. Mimo to, dobré prostředí a "můj" člověk, to dělá zázraky.
A z toho, co jsem viděla, tak z útulků si člověk spíš přinese zvířátko, které potřebuje v začátku nějakou tu základní zvýšenou péči, ale není to nic, co by bylo nějak extrémní.
Pochopitelně mluvím o útulcích, kde s o zvířata opravdu starají.
V každém případě, a na to je třeba myslet, že kotě, ať už od kohokoliv, vždy potřebuje zvýšenou péči a to i zcela zdravé.

S tím nesouhlasím. Najít opravdu dobrého chovatele není jednoduché. Pořizovací cena se odvíjí od plemene. A ta opravdu zdravá koťátka jsou většinou ta nejdražší. A i když si chovatelé hlídají nemoci, stejně se v chovu dříve či později nějaká nemoc projeví. V rodině jsme chovatelskou stanici měli, a když měli nejlepší veterinární i lidskou péči, majitelka těm kočkám snesla doslova modré z nebe, kočky nevysilovala častými porody, nekřížila je mezi sebou, vždy se snažila spojit, co nejméně příbuzná zvířata, měla je hlavně pro radost, stejně se jí v chovu nakonec objevili 2 dědičné choroby. Takže asi tak.

Proč nepřichází v úvahu?
Promiň jestli se ptám moc hloupě, ale nerozumím tomu. Pro chovatele není zásadní rozdíl v tom jestli má jednu nebo dvě kočky, ale pro kotě, jestli je samo nebo není, ten rozdíl zásadní je.

Mám za to, že jsme si nerozuměli v tom, co znamená být pro kočku sama... To není o tom jestli s ní někdo bude někde v místnosti, ale o tom, že se jí bude věnovat. Že s kotětem bude blbnout, dávat mu podněty ke hře, což je cca 2-4 hodiny denně a také, že se bude mít ke komu/u koho přitulit, když chce spát.

Pokud totiž chceš opravdu kotě, tak to tak prostě je. Jak už jsem psala výš, i v jiných podmínkách, to kotě nakonec přežije, protože mu nic jiného nezbude, ale bude smutné, znuděné a z toho plynou jen a jen problémy.

Pokud tedy opravdu, z nějakého důvodu, kterému osobně sice nerozumím, ale dobře, nemůžou být kočky dvě, tak opravdu doporučuji, projít stránky útulků a vzít si starší kočičku, která naopak chce být sama a o společnost dalších koček nestojí.

Z mé zkušenosti taková kočička bude nejen vděčná, ale i mazlivá a zároveň i samostatná a vyhneš se počátečním problémům, které prostě pořízení kotěte sebou nese.
Protože i když to tak nevypadá, chceš, aby byl spokojený přítel, tak o něj ve skutečnosti nejde, jde o to, aby byla spokojená kočka, bude-li totiž spokojená ona, bude spokojený i on. V opačném případě to bude nepříliš příjemné soužití pro oba.

Reaguji na Veselka10: Otec by na 2 kočky nikdy nepřistoupil.

v tom případě starší kočku z útulku, o které se ví, že je raději sama, jinak se kočka samotná bude trápit

Já psala cenu mazlíka - podmínka kastrace na 12 ti měsících. Kočka do chovu vyjde cca od 20.000,- Rozdíl
je ten, že mazlík se na roce kastruje a rodokmen dostáváš až po předložení dokladu a fotodokumentace, že je kočka kastrovaná. U chovného zvířete platíš plnou částku hned a hned dostáváš i rodokmen. To aby nedocházelo k chovu na zvířatech neurčených do chovu ( vada ve zbarvení, apod)

mě dal kamarád černé kotě v 7 týdnech, kotě se na mě upnulo a do teď jsme nejlepší kamarádi já jsem se teda do něj už od prvního momentu zamilovala, takže pro mě byla tahle kočka jasná volba a nelituji, povahu má suprovou, je hrozně hravá, věrná, čistotná, někdy i mazlivá a nechce být sama, takžeč asto vyhledává moji pozornost.
Jinak důležitá je kastrace kočky, odčervení,..., ale to ti vše řekne lékař. Kočka je ohledně odčervování méně nákladná.

V tom případě opravdu doporučuji starší kočku, která by naopak samotu uvítala.

Reaguji na Janča21: Ahoj, já mám kocoura z útulku, byly mu asi 3 měsíce. Paní dala fotku na bazoš zrovna když jsem hledala, přes plot jim ho někdo hodil v krabici. Dovezla mi ho na polovinu cesty, kde jsme si ho předali. v útulku strávil 2 noci.
Už mu je 5 let, je úplně zdravý, zatím žádný problém neměl...je to můj miláček A nikdy bych si nepořídila kotě od někoho, kdo množí zvířaty za účelem zisku, ta praxe se mi prostě hnusí.

Reaguji na Veselka10: Jenže co když tak dospělá kočka bude mít nějakou charakterovou vadu, která se třeba neprojevuje na první pohled? Moc plachá, agresivní, ničit nábytek a podobně? Setkala jsem se s případy, kdy ta kočka pak byla "nepoužitelná". Mladou kočku člověk spíš naučí nějakým návykům.

Reaguji na farahh: Já původně chtěla kotě od někoho kdo daruje, taky se mi nechce podporovat lidi co to množí jako na běžícím páse a čekají, že z toho něco trhnou

Já mám holka pocit ... a nechápej to špatně...., že to máš celkem zkreslené.
Když se nebudeš chovat ke kočce tak jak ona potřebuje a nedáš jí prostor pro aktivity, tak bude např. nábytek ničit ničit v zásadě každá, totéž platí i o u agrese apod..

Já bych to řekla jinak, mladou kočku/kotě snadněji zparchantíš.
Nepoužitelná kočka je díky lidem a podmínkám, které jí poskytnou a neznám jedinou, která i když měla za sebou velmi ošklivé zážitky a byla tzv. nevychovatelná, aby to byl trvalý stav, když měla v novém domově lepší podmínky.

Pokud si myslíš, že u malého kotěte předěláš jeho podstatu, tak na to rovnou zapomeň. Ze zkušenosti vím, že každá, skutečně každá kočka, zcela bez rozdílu předchozích zážitků, se dá vymazlit, ale rozdíl je v tom jak toho docílit, protože každá kočka má svoji osobnost a tak se k ní musí i přistupovat.

S tím, co jsi napsala, mám na jazyku, abys příteli radši žádné zvíře nepořizovala, ale spolknu to.
Jakou kočku mu vybereš je pochopitelně na Tobě, ale uvědom si, že jde o živé zvíře, které má své potřeby a když si ho pořídíte, resp. pořídíš příteli, je povinen se o ni řádně postarat a zkrátka kotě v prvních měsících potřebuje mnohem víc než jen krátké pomazlení a co si z něj vychová, to z něj také bude mít.

Nevím jestli to chápu správně, ale připadá mi, že tolik času Tvůj přítel nemá a jeho otec asi zrovna kočkám nebo možná i zvířatům obecně zrovna nakloněn také není. Moje otázka zní, není to sobecké pořizovat si zvíře?

Jak říkám, nechci se Tě dotknout, ale mám prostě pocit, že přemýšlíš o tom jak udělat radost příteli, ale to je vedlejší. Pokud jde o živého tvora, máš povinnost vůči němu, aby to zvíře bylo spokojené.
Jak už jsem psala v dřívějším příspěvku, spokojené zvíře dělá i spokojeného majitele, ale obráceně to moc nefunguje.

Reaguji na Veselka10: Tak já jsem hlavně zvyklá na psa, tam si ho člověk vychová podle svých představ, nastaví mu nějaké hranice a proto je pro mě nepředstavitelné mít doma kočku Jak jsem výše psala já jsem "psomil" v kočkách se nevyznám. Proto jsem chtěla aspoň trošku poradit od někoho kdo se v tom vyzná

Přítel má asi kromě dvou dnů v týdnu téměř pořád čas. Jeho otec to vzal tak, že to bude jeho zvíře a ať o něj stará on.

Ještě bych měla dodat, že přítel již kočku měl a jeho otec kdysi taky, abych nevypadala, že pořizuji kočku někomu kdo vůbec neví jak se o ni postarat.