Ahoj, zdravím všechny diskutující slečny/paní. Chtěla jsem se vás zeptat na názor na mojí situaci. S přítelem/vlastně ex jsem/byla (za chvíli pochopíte proč to takhle píšu) 2 roky. Náš vztah začal jednou vášnivou nocí v opilosti, která byla prvoplánovitě první a zároveň poslední. Ale člověk míní a příroda mění, takže jsme spolu začali chodit - musím podotknout, že jsem byla vždy více iniciativní já a v podstatě jsem ho, nevím, jestli se za to stydět či ne - uhnala. On mi tvrdil, ze me chtěl jen na TO, no to je fuk začali jsme a po 8mi měsicích jsem se k němu nastehovala. Ten chlap mě tak neuveritelne přitahoval, že o nějakým rozumu se absolutně nedalo mluvit. Dobrý, první rok super, i kdyz začali jistý náznaky, ze tohle nebude vztah na cely život, i když byly doby kdy jsem si s ružovýma brýlema na očich malovala, že to bude tatínek mých dětí. Po roce to začalo haprovat, ale nahusto - jediný na co jsem mu neprišla byla nevěra a myslím, že mi na 99% fakt nezahnul, v tomhle mu věrim a taky jsme skoro 100% času, kromě zaměstnáni spolu, takže jistou kontrolu mám, nikdy mě fyzicky nenapadl - ješte to do toho, to uz by me vezli, není alkoholik... to jsou jeho klady, jenže zápory díky, kterým to nedavno skončilo bylo, že jediny co jsem v něm nakonec objevila, byla absolutní sobeckost, chorobná žárlivost a lakomost - k vánocům mi koupil darek, kterej potreboval hlavne on, ja ho vubec nepoužívam a já si s dárkama pro něj lámala hlavu 2 měsice.No, to je jedno, s ničim mi nepomohl, neumí řict slova jako prosím/děkuji, ja jsem se o něj fakt starala jak nejlíp jsem uměla - teda můj nazor. A ted o co jde, v hlave VÍM, že ho do budoucna jako partnera NECHCI, neumím si to predstavit, že bych se tahala s nákupama, dětma, psem a on by seděl doma na zadku, vůbec mi nepomohl a ještě by mi řekl, že pes i děti jsou můj výmysl, že on je vlastne nechtěl, tak ať se starám... - mé domněky , stalo se se psem, dítě dikybohu nemáme, prostě závěr je ze ho NECHCi v hlave a neumim si predstavit budouci život s nim. A ted konečne prijde to ALE. Takže, situace je takova, že ALE nemám teď možnost se odstěhovat a otázka je kdy tu možnost mit budu. Bydlíme v pronajatém byťe ještě s 1 nájemnikem. Po rozchodu jsme se nebavili, to je jasný, jenže zacina jaro a nemusím vám vysvětlovat, že netrvalo dlouho a hupsli jsme spolu zase do postele, nedalo se vydržet, mám to dost ráda a moc mi to chybělo , to je fuk, pusinkujeme se, je to vlastne zpátky - ten náš vztah, ale já uz ho nechci, jen mi chybělo to co vztahy nabízí, to že spolu spime mě nijak psychic. neubližuje, soulož s ním je nejlepší co jsem zažila a to, že jsem těch chlapů měla asi 15, s ním mi to bavi je to pořad dobrý... ale bojím se abych zase nespadla do tý zamilovanosti - protoze vím že naše povahy jsou absolutně nekompatabilni. .
No, to je právě ono, jsem to pořád řešila a dopadlo to takhle, jako samozřejmě mě zajímá názor ostatních, jinak bych to jsem nepsala, ale zase si říkám, že možná bude lepší přebrat trochu chlapskej přístup a nechat to plynout - vžycky to nějak dopadne.ale kamarádka říkala a to si myslím, že má 100% pravdu, že dokud to budu takhle pytlíkovat tak nemám šanci si ani jinýho chlapa najít...
Záleží i na tom, kolik ti je let. Pokud to nechceš řešit, můžeš řešení odložit a užít si ty vášně. Časem třeba trochu ustoupí a pro tebe bude lehčí učinit rozhodnutí a předtím se můžeš psychicky a třeba i finančně připravit na osamostatnění.
Malacek
já něco podobnýho zažila, a dokonce třikrát s tím samým, pak sme oba usoudili že to nemá budoucnost a je to krok zpět, nadobro se rozešli a už je to tak rok co spolu nejsme, vycházíme spolu, není to tak že bysme si nemohli ani ahoj říct, ale tím to končí
i když v posteli nám to klapalo a určitě by klapalo i teď, tak jako vztah by to nefungovalo, dost dlouho jsem se s tím vyrovnávala, ale dneska už bych do toho nešla
na druhou stranu musím říct že každej mezi rozchod nám v tom vztahu potom trochu pomohl, i když to nestačilo no
já jsem zastáncem názoru třikrát a dost, pokud to pořád nějak není ono, tak konec
Jó, kdyby 2x nebo 3x! Asi stokrát.. Před deseti lety jsem poznala člověka o dvacet let staršího, promiskuitního, alkoholika.. Nicméně silně charismatického. Něco, před čím by každá normální ženská měla zdrhat, nebo přijde o rozum. Jenže pokud se říká, že každý člověk má na světě svou drogu, tak tím byl on pro mě. V životě by mě nenapadlo (než jsem ho poznala), že by se mnou nějaký chlap mohl takhle vorat, vždycky jsem bývala ve vztazích nad věcí - až do doby, kdy jsem poznala tohohle exota. Po každém rozchodu (? - ani nevím, kdy jsme spolu chodili a kdy ne, vždycky tam byla i jiná žena a to, co já viděla jako vztah, to on viděl jen jako flirt) jsem se dlouho dávala dohromady ("absťáky" z odloučení byly děsný), a když už jsem si myslela, že jsem "čistá", tak se ozval a já v tom lítala zase. Poslední (a FAKT definitivní) konec byl 30.12.2008. A UŽ NIKDY VÍCE!!
Cituji Malacek: neumí řict slova jako prosím/děkuji, ja jsem se o něj fakt starala jak nejlíp jsem uměla - teda můj nazor
Utíkat pryč od takového, buď ráda že nemáte děti, bohužel jsem ta která s takovým chlapem dítě má. Odešla jsem, a to jsem si v podstatě neuměla představit život bez něj, dokázala jsem to, jsem šťastná, mám chlapa s velkým CH, protože to co pro mě a malého dělá, to pro nás nikdy ex neudělal. Doma klídek a pohoda a to je pro mě důležité....
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.