Vidíte auru?

Myslím, že auru je schopen vnímat nějakým způsobem asi každý. Někdo ji vidí. Je vizuální typ. A pokud má tuto schopnost danou přirozeně, pak jistě ne nadarmo, a může ji využít-v pomoci druhým.
Snažit se o něco, co nemám přirozeně dané, je mi trochu proti srsti. Je to stejné, jako třeba když učíte někoho bez hud. talentu hrát na klavír. Do jisté míry se hrát něco na klavír může naučit každý, kdo má alespoň průměrnou inteligenci. Ale bude to mechanické, kostrbaté, bez duše, nebude to ono.

Já vnímám ten nejbližší obal těla hmatem. Určitě to znáte. Člověk si za tuhle svou bariéru pustí dobrovolně jen nejbližší lidi. Tak 50 cm od těla.
Proto je to tak nepříjemné stát ve frontě, kde vám dýchají na záda, nebo v natlačené MHD. To přímo nesnáším.

Když se k někomu přibližujeme, a dotýkáme se tímto nejbližším energetickým obalem, všichni silně vnímáme, nakolik je nám ten člověk "příjemný".

Hodně to asi znají lidi, co jsou v těsném kontaktu s klienty, na které musejí sahat. Kadeřnice, maséři, lékaři.

Já tohle vnímám při reiki. Když chci třeba manželovi dát reiki, ty ruce se musí do toho jeho energetického pole doslova "probořit". Projít přes tu bublinu.
V téhle bublinš proto reiki funguje i bez přímého kontaktu (rány, kde není možné se přímo dotýkat, či na krku, kde to může být nepříjemné-ten přímý dotek).

Jasně, můžeš si třeba vytvořit navoněnou auru s kytičkama. Nebo prostě co tě napadne, je to docela zábavné. Jinak když se na to nesoustředíš a zapomeneš, že chceš tuto auru (nebo tu pichlavou) zrušit, tak stejně po nějaké době sama spadne.
Venuše
Přirozeně vidí auru každé malé dítě. Je to naprosto přirozená věc, kterou časem zapomínáme. A proto se to naučit určitě dá. Je to jen o tréninku, nic víc.

Venuše
Ještě bych k tomu chtěla dodat, že sice každý tréninkem auru může vidět, ale je to jako se vším. Někdo to dokáže využít, protože umí lépe diagnostikovat barvy, umí s tím pracovat, může třeba diagnostikovat chorobu a někdo jen prostě vidí auru a nikdy se nenaučí správně barvy rozeznávat. Ono je těch odstínů opravdu hodně a každý něco znamená. Ale základní se může naučit každý.

Souhlasím Ale na druhou stranu bych uvedla příklad, kdy někdo má onen hudební talent, ale nerozvíjí ho. Takže zkusit se to může

lollo
Ale asi se na to musím hodně soustředit, že? Myslím na to vytvoření té aury a aby tam prostě "byla". To mi dělá občas problém, protože často se mi mele v hlavě až příliš mnoho věcí.

Ano, talent je stejně 80% dřiny. Jednou jsem četla knihu "To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane" a ten byl zářným příkladem člověka, který když si něco vezme do hlavy, tak se to prostě naučí.

Ano, ale o tom všechny autogenní tréninky jsou, prostě to soustředení je asi nejhorší. Taky mi to dělá problém, ale je to už lepší než dřív.

lollo
Talent není dřina, s tím se rodíš. Ale je pravda, že když k tomu talentu tu dřinu přidáš, pak můžeš dokázat velké věci.
A jak píše Mishka999, je pravda, že může být, aniž bychom o tom věděli.

Na druhou stranu, já mám zkušenost, že vše se projeví v pravou chvíli. O svých talentech obvykle víme, ikdyž zrovna dřímají.

Tak já auru kdysi viděla bez větších problémů, jako děcko jsem ani nevěděla, že to třeba někdo jiný nevidí, přišlo mi to normální. Ani jsem se nikdy neučila nějaké interpretace, jak si kterou barvu vykládat apod. Brala jsem to jako samozřejmost a součást každého člověka. Až když jsem zjistila, o co jde a že většina lidí ji nevnímá, tak jsem se toho dost zalekla Já byla dost senzitivní jako děcko, měla jsem výbornou intuici, ale nějak postupem času od "tajemna" a podobných věcí nějak dávám ruce pryč, aniž bych přemýšlela proč... Po přečtení pár příspěvků uvažuju, že po zkouškovém, až budu mít čistou hlavu, zkusím auru na někom zase vypozorovat

Pollinko
Taky teď oprašuju věci, co jsem věděla v dětství. Děti totiž vidí svět skutečně tak, jaký je a bez předsudků. Proto když mé dítě řekně, že někde vidí bubáka, tak mu to vymlouvat moc nebudu.

Taky mi to přijde škoda, ale opravdu, jak říkáš, jsou prostě věci, které v dnešním světě musím, pokud chci mít na chleba... Takže buď škola, nebo práce. A pak děti a práce. Možná v důchodu?

PardGalen
Mno tak já jsem z toho pak nějak vyrostla a dokonce jsem se s kámoškou děsně pohádala, že žádné bytosti typu andělé a podobně prostě neexistují a basta No tak později to nějak přišlo samo a pomohla k tomu jedna příhoda. Také jsem se v té době odstěhovala od rodičů a už padl komunismus, takže různé knihy vycházely a tak mě to hodně zaujalo. Taky jsme s bráchou hltali každý nový Reflex, kde bylo nabíjecí kolečko a jednou týdně na ně působil psychotronik. No nakonec se mi to začlo vybavovat, že jsem viděla i energie ve vzduchu (vlastně nejspíš ty bubáky), prostě jsem si to musela vzpomenout. No a spoustu věcí si ještě tak úplně nevybavuji.

Před chvilkou jsem to zkoušela na psovi, ale je to pometlo, neposedí, mrcha Nevím, nějak v davu mi to nikdy nešlo, jen když byl člověk blízko a moc se nehýbal

Pollinko
Zkus to s vlastní rukou na bílém pozadí. Já nevím proč, ale já všude vidím zelenou, asi ňákej renonc, nebo jsem barvoslepá Možná to dělá barevný oblečení na lidech, prostě všude zelená, divný.

lollo
Pokud by tam bylo něco červeného, tak by to byl paobraz, což se taky někdy stává.

PardGalen
Blbý je, že já vidím podél těla nejdřív takovou jakoby průhlednou a pak tu zelenou, ale jen tak centimetr. Takže fakt nevím, zelenou určo nemá každý a já ji vidím u každýho. Ale možná mám jen blbý oči, blbě vidím na dálku a tak nějak si lidi postavit metr od sebe, tak to by asi koukali

Každopádně jsem jásala, že vidím aspoň nějakou barvu, jenže asi stejně blbě