Velmi zaneprázdněný partner

Ahoj, jaký má důvod, proč tráví v práci tolik času? Je to proto, že ho práce tolik baví, protože se snaží vydělat co nejvíc peněz nebo je workoholik?

Moc nechápu, kde přesně vězí problém.

Pokud prostě maká a vydělává, proč ho držet doma a odvracet ho od práce? Chápu, že není lehké starat se momentálně o děti sama (pokud jsou tedy malé a nechodí ještě do školky), ale většinou to tak bývá, když je ženská na mateřské.

Pokud je to ale tak, že je v práci i v případě, že tam být nutně nemusí, pak už chápu a asi by bylo na místě si promluvit.

A ví o tom, že ti to vadí? Myslím, že tady pomůže jedině komunikace - na rovinu si promluvit a říct mu, co bys chtěla.

mám úplně stejný problém, můj muž je pořád pryč, jen aby měl dost peněz, soboty neděle, nemá na nic čas. byla bych 100x radši kdyby místo dárků šel ven s dětma. Jsme spolu 11 let a vypadá to tak, že se s ním rozejdu, protože veškeré diskuze jsou k ničemu.

no s partnerem to máme teď podobně (snad je to jenom přechodné období), bohužel mi přijde, že když má čas, spíše letí za kamarády, než že by mě vytáhl někam ven, se mnou je vždycky max. večer doma třeba od osmi a je rád že je rád a může být v klidu a nikam ven se mu nechce...na jedné straně ho chápu, ale na druhé samozřejmě neskáču radostí...

Zkus si s partnerem otevřeně promluvit...je to jenom přechodně? řekni mu že ti to nevyhovuje, že chceš být více s ním jako s partnerem a nestačí ti, že nosí domů peníze a že chodíte spát domů...

Reaguji na BellaEJ: Pokud je to ale tak, že je v práci i v případě, že tam být nutně nemusí, pak už chápu a asi by bylo na místě si promluvit.
Jo bývá v práci dýl než je podle mě nutné.Chápu,že se snaží vydělat peníze a zabezpečit rodinu.Ale rodina přece potřebuje taky,aby ten otec byl někdy doma.a ne třeba jen 1odpoledne v týdnu.To je podle mě už špatné.Děti jsou malé (4 a 1rok)

Reaguji na andushre: A ví o tom, že ti to vadí? Myslím, že tady pomůže jedině komunikace - na rovinu si promluvit a říct mu, co bys chtěla.
Jo jo ví to.Ale vždy se namě vytasí s tím,že vše prodá a půjde do fabriky a bude celé dny se mnou sedět doma.Ale já přece nechci,aby seděl doma.Já chci jen VÍC času pro nás.Aby nám ukázal,že nás miluje.To chci tak moc??Ale to jsem mu už říkala.Nepomáhá to.

Reaguji na pavlína74: mám úplně stejný problém, můj muž je pořád pryč, jen aby měl dost peněz, soboty neděle, nemá na nic čas. byla bych 100x radši kdyby místo dárků šel ven s dětma.
Přesně.Nepotřebuju mi doma hory peněz.Samozřejmě nebudu popírat,že je fajn,když mu řeknu,že potřebuju a on mi dá.Ale ty cena co za to platím je přílíš vysoká a já to citově opravdu přestávám zvládat.Potřebuju vědět,že mu na mě záleží.Že mu záleží na naší rodině!

To byl můj ex. Jenom práce, peníze, úspěch, moc. A s tím šly ruku v ruce další problémy. Když spolu netrávíte čas, tráví ho s někým jiným. To jsou kolegové, obchodní partneři pak se přidají různé "zvláštní" známosti, o kterých nemáte ani páru . Nic neděláte společně, odcizíte se, rodina nefunguje..Taky jsem se to snažila řešit, ale výsledek byl ten, že chodil domů ještě míň, aby se vyhnul konfrontaci se mnou. Prachů bylo jako šlupek, ale já jsem byla zoufalá, frustrovaná a začala jsem ho nesnášet za to, jak kašle na mě, na syna, jak ku.ví rodinu.. Dopadlo to moc špatně. Relativně, protože jsem si našla lepšího partnera a od té doby jsem šťastná.

Takže je podnikatel a dělá to pro peníze. Tyhle lidi mají pocit, že kdyby pár hodin nebyli v práci, tak by se to bez nich zhroutilo nebo by přišli o obchody a peníze. Já si vždycky myslím, že když se chce, tak to jde. Kdyby chtěl být s rodinou, tak by si to přece dokázal zařídit a trochu práci omezit.
Tak mu zkus vysvětlit, že se váš vztah rozpadá a když něco neudělá, tak bude sice v balíku, ale sám a bez rodiny. Ty nemáš co ztratit, když to takto zůstane, tak jsi bez něho a když se rozejdete, tak jsi taky bez něho. Když se nic nezmění, tak nezbývá nic jiného než to přijmout a smířit se s tím nebo na to reagovat a zařídit si život podle sebe.

Reaguji na zelenasmoulinka: Tak toho se trochu bojím mu říct,že mu hrozí že bude sám.Nevím totiž jak to naservírovat.Zase to nakonec použije proti mě.Já ho chápu,že to dělá pro peníze,pro nás,at se vylížem z dluhů a máme se dobře.Ale i tak si nežijem špatně.Už jsem kolikrát říkala,že by mi stačilo,kdyby domů chodil aspon v 18h.Jednu chvíli to vypadalo nadějně,začal bývat víc doma,byl s náma na výletě,stíhal práci i nás.A pak odjel na dovolenku s klukama,vrátil se a není doma vůbec.Je to fakt šílený.Já ho pořád miluju a jsem z toho nešťastná,nechci o něj přijít úplně.Děti ho taky zbožňují (když ho vidí)

Zrovna včera večer dávali na Barandově film Myslete na Henryho. Možná kdyby to někteří muži viděli,tak by je alespoň něco trklo.Třeba vztah k dětem. Někde jim to najděte a zkuste,aby to viděli,ale na to asi nemají čas,aby 2 hod.jen tak koukali na film.
http://www.barrandov.tv/57018-myslete-na-henryho

Reaguji na amelie1111: výsledek byl ten, že chodil domů ještě míň, aby se vyhnul konfrontaci se mnou. Prachů bylo jako šlupek, ale já jsem byla zoufalá, frustrovaná a začala jsem ho nesnášet za to, jak kašle na mě, na syna, jak ku.ví rodinu.
přesně takhle to za chvilku dopadne i u nás. bohužel se s tím nedá vůbec nic dělat. nejhorší je, že se neudržím a křičím na něho a děti pak říkají tatínek je hodný, to maminka na něj pořád křičí. kluka i na zápasy vozím já, jsem tam jediná ženská...

Aha, máte dluhy. To nebývá moc příjemný. Někteří lidi nesnesou to pomyšlení, že jsou zadlužení. Třeba se hlavně snaží to nejdřív splatit, protože do té doby přecejenom hrozí třeba exekuce, kdyby se mu přestalo dařit.

To je na tom to nejsmutnější, že si dětí neužije dokud jsou malí. Takhle mu proklouze život mezi prsty. Třeba až budou jednou velcí, tak se s ním nebudou umět ani bavit a nebudou mít na co vzpomínat, ani manžel.

Tak to mě taky děsí.No sliboval,že m á pro nás nějaký plán v srpnu,tak tomu nechám zatím ještě volný průběh a uvidíme.Pokud se ale vůbec nic nezmění nebo zhorší,budu to muset nějak řešit.Akorát zatím tedy nevím jak,když slova nepomáhají.

Tak zakladatelko, mám pocit, že píšeš přesně můj příběh, ale totálně stejný to doma mám, promluvit nepomáhá, jede si pořád tu svoji. I děti mám stejně starý, když už mu to řeknu, že mi to vadí, tak mi řekne, tak si neměla chtít děti u něj je v první řadě, práce a kamarádi, pak jídlo, spánek a pak děti a někde na konci jsem já, jemu to tak vyhovuje, nehodlá nic měnit a já abych měla klid tak se moc neozývám když vím že to s ním nehne, zbytečný hádky navíc, sice vydělává dost ale je mi to k ničemu.