Váš názor na školné na VŠ

Reaguji na Miinka: to jsi měla dobré, že už byla starší... kamarádka otěhotněla na VŠ v prváku no a celou dobu studia platili chůvu (její manžel solidně vydělával, takže si to mohli dovolit, navíc dítě bylo na školku malý). A chůva hlídala stylem - dítě do ohrádky, já si jdu koukat na telku. No malej chudák neuměl skoro vůbec mluvit, nikdo se mu nevěnoval, neznal ani máma, táta, ham.. nic. Jen na všechno říkal é.

Navíc ani studium té holky nebylo extra slavná, prolézala s 3kama a ještě na třetí pokusy. Tím chci jen říct, že nic se nesmí přehánět a než si nabrat tunu věcí naráz a pak je nestíhat, tak je lepší jich dělat méně a pořádně. Nebylo to ale vůči tobě, to samozřejmě nemůžu hodnotit. Ale myslím si, že jsi také občas musela spoustu věcí odfláknout, aby jsi to stíhala.

já ti řeknu proč. protože potom, až vylezeš s čerstvým titulem, tak po tobě budou na pozicích, na které bys chtěla, chtít praxi. tu mít nebudeš, takže si ji logicky budeš muset udělat na jiné (nižší) pozici. někomu se to třeba povede, že chytne po škole hned dobrou práci, ale většinou to tak není. já teda radši budu pár let zvládat školu i práci s vidinou, že s titulem pak půjdu rovnou na vyšší pozici díky praxi a kontaktům, které si teď dělám. a nedá se říct, že mám školu jen jako "bokovku". naopak - díky tomu, že mám zkušenosti z praxe jsem schopná smysluplně argumentovat ve škole a tím pádem mě vyučující oceňují, protože nemám nereálné představy, jako někteří studenti. pro mě je to prostě příjemné skloubení akademického backgroundu s praktickými věcmi, které dělám a vidím, jak fungují.

Nemusela, nemohla. Práci flákat nemůžeš, jinak tě vyhodí, školu flákat nemůžeš, jinak tě vyhodí, dítě flákat nemůžeš, jinak by ses za pár let mohla divit, jaký dáreček máš doma Možná úklid jsme trochu flákali, neblýskal se nám byt čistotou, ale uklizeno jsme měli

No, tak takovou chůvu by člověk asi nakopal do..... Muž by na dceru sám, manželka odešla nedlouho po jejím narození, pak doufal, že se vrátí, holku si střídala babička s dědečkem, postupně si vybrali celou dovolenou, dědeček pak ještě dostal měsíc neplaceného volna, pak už musel sehnat chůvu, já jí nikdy nepoznala, ale vím, že si jí nemohl vynachválit (byla to padesátiletá paní).

Reaguji na Patty:
Přesně já se raději na úkor toho že nejdu do práce raději budu učit abych si z toho předmětu něco odnesla a že moje předměty jsou někdy hodně náročné než abych to ošulila, nějako udělala a pak šla vydělávat...
Šla jsem studovat abych se něco naučila... pracovat budu pak celý život.

Po mě nikdo peníze za Bc. chtít nebude to stihnu, možná před tím stihnu nastoupit na Ing. a nebudu muset platit nic ale děsí mě to, že až budu dospělá, budu muset makat na bydlení, jídlo, auto a jiné věci... do toho šetřit na důchod abych pak měla nějakou úroveň a ještě dětem na studia... Myslím, že život je něco víc než střídat školu, práci, brigádu a mít minimálně času pro sebe či rodinu...
Vidím to na nevlastním otci... Vydělává aby zaplatil hypotéku na barák a splátky za firmu, všechny poplatky... aby uživil 3 děti, mámu a další výdaje a můj nejmladší sourozenec ho vidí jen hodinu denně (a to někdy ani to ne) když přijde na oběd a pak ráno když vstávají... to není život... a to si myslím, že můj otec je superextra efektivní a čas má uspořádaný na jedničku.

tak já mám třeba ve škole praxe dost...a nedělejme si iluze, že bych sehnala brigádu ve svým oboru...sociálně právní činnost. když potřebuju brigádu, tak je mi téměř jedno, co to je, jde mi o to to skloubit se školou, což je dost těžký.
a co se týče živobytí, ono je taky dost rozdíl, když jste na to dva....mám za to, žes psala, že se od 15ti živíš sama, žiješ s přítelem (manželem), kterej už měl dítě, když jsi ho poznala...moc tomu nerozumím, ale silně pochybuju, že když už jsi od 15ti žila s dospělým výdělečně činným člověkem, tak jsi hradila všechny náklady napůl. Ale o tomhle tady debata není, to je tvoje věc a vzhledem k tomu, že je to tady anonymní, tak si tady můžeš honit triko jak chceš a pěkně nás krmit a povyšovat se (tím nemám v úmyslu tě urážet).
btw. já si třeby vždycky myslela, že mít chůvu je nadstandard, u nikoho ze svých známích jsem to v životě neviděla a to nejsou všichni zrovna socky.

Spíš jsem tím myslela, že jsi se třeba spokojila s trojkama atd... Že člověk nemůže vše stíhat pořádně a musí někde ubrat. Ať už jsou to známky, domácnost, chůvy, rodinný život...Je to o prioritách, ale já raději dělám věci pořádně a méně, než tisíc a tak nějak. Pro mě nerozhoduje kvantita, ale kvalita.

Souhlasím, člověk jim tam nechá nervy, mládí čas, zanedbává blízké... pak umře, za něj si najdou do 5ti minut náhradu a co z toho. O tom život není.

s mým příjmem bych se uživila i sama.

to byla Miinka.

jo asi bych mohla, ale nevidím důvod spíš než se povyšovat sem se tu snažila dát konstruktivní rady a vysvětlit, jak to vidím já.

ačkoliv je to taky na Miinku, tak v mém okolí jsou ženy, které třeba při mateřské (po roce většinou) nastoupily zpět do práce třeba na 4 hodiny denně, aby držely krok. některé z nich mají chůvu na ten půlden, u některých manžel pracuje z domova, tak to zvládli nakombinovat.

Všechny až na auto, to platil jen on. Prostě jsem musela.

Trojku jsem měla jednou bakaláři, moje blbost, byl to předmět, který mě nebavil a moc jsem se neučila. A ještě jednou jsem měla trojku na druhém magistrovi, postihla nás hnusná chřipka a byla jsem sotva schopná na ten test dojet. Jinak jedničky nebo dvojky.

Reaguji na Miinka:
Ona je taky škola a škola, někde je braná 3 jako úspěch někde je to potupa...
Kdyby měla školu jako ty (vychází to a den a půl) taky bych mohla tento čas trávit v práci...

Takže ty už od 15let platíš vše a ještě jsi vychovala dítě? To je docela nápor... já jsem teda v 15letech (ač jsem si kupovala oblečení, jídlo na intr aj.) raději zašla s kamarády někam a užívala si poslední střípky dětství...

Můj muž chůvu musel mít, má firmu, kde být musí, matka holčičky odešla, manželovi rodiče tak nejprve vyčerpali řádnou dovolenou, pak jeho otec dostal měsíc neplaceného volna, pak prostě někdo musel vydělávat na hypotéku a na jídlo, takže chůva byla jediné řešení, na jesle byla holka ještě mrně.

souhlasím Když vidím, jak se ostatní honí za penězi a už nehledí na sebe ani na rodinu či přátele, tak je mi z toho až k pláči, život přeci není jenom o vydělávání a hromadění peněz.

Jinak, co se týče té práce, je to hodně o štěstí, alespoň si to myslím já. Když má někdo štěstí na příbuzné, dobře placenou a časově pružnou práci prostě najde a ten kdo žádné takové příbuzné nemá, tak má buď štěstí nebo smůlu. Soudím, že Miinka a marilyn jsou ten první případ a také jim to přeji, bohužel je potřeba si uvědomit, že ne každý zaměstnavatel čeká na studenta VŠ s otevřenou náručí, spíše naopak...

Jak jsi přišla na den a půl? Rozvrhy jsem měla různé, nejlepší semestr mi vyšel tak, že to byly dva dny od rána do odpoledne (8-17).

Dítě jsem samozřejmě nevychovávala už v 15, ale až na bakaláři. A z toho zbytku, co píšeš, je to právě o prioritách, chceš si užívat, užívej si, ale pak neplač, že nemáš na školné.

Včera jsem o tom přemýšlela a ze spolužáků mého syna na brigádu nechodí nikdo ne proto,že by těch třicet kluků bylo líných a neschopných,ale tady prostě je šance najít brigádu mizivá,takže buď rodiče nebo žádná studia a pracák.Ústecký kraj je s prací totálně víš kde

máš pravdu, promiň, spletla jsem si to.

já si prostě nemyslím, jak už jsem psala, že student by měl/musel být výdělečně činným. pokud je to člověk od šestadvaceti, kterej měl možnost si školu udělat už dřív, ale z různých důvodů neudělal, nebo chce ještě další, ok, ale proč by se takhle přemáhat měli i 19ti letý lidi, ne-li mladší, když si musí vydělat už na ten první rok studia?