Vánoční zvyky a tradice ve vašich rodinách

Pěkné téma. Také děláme zvyky vždy se na ně moc těším někdy více než na dárky)).Děláme olovo, jablka, lodičky, papuče, a pod hrníčky dáváme ruzné věci které vždy něco znamenají např prstýnek -svatba atd a musíš si jeden hrníček vybrat.

tak moje svobodná sestra hází na štědrý den botou ,každý rok já už ne jsem vdaná

Tak já už jsem 5 let bez Vánoc jako takových. Okolnosti tomu tak každý rok chtějí. Letos nebude vyjímka. Ale do těch 16 - 17ti s rodiči.. Před večeří se museli všichni povinně vykoupat dojít na wc, jelikož při jídle se nesmělo od stolu, protože jsme věřili (nebo mamka), že by z toho kruhu někdo zemřel. Místo olova jsme roztavili vosk a vždycky v tom každý našel něco svého. Aneb co ho čeká Po večeři muselo být několik "ochutnávek" (jablko, mandarinky, chleba, oříšky, cukroví...), dělalo se kolečko, vždy někdo všem něco podal, tak 10 kousků minimálně. A poté jsme ještě míchali hrníčky (kost, hadr, peníze). Jako malí jsme museli před stromečkem zpívat každý jednu koledu. Jo bývával to hezký večer.

no jo, na koledy před stromkem jsem zapomněla...musím je zpívat já, neb prý pěkně zpívám uaaa

No u nás nijak moc ty zvyky nedodržujeme. Jenom ráno jdeme na hřbitov a pak se kouknout do kostela na jezulátko. Já celý den nejím, abych viděla zlaté prasátko (no spíš, abych odbourala kalorie před večeří). Pod talíře dáváme většinou peníze, výslužku zvířectvu a v noci na půlnoční. Jinak nic.

já každý rok házím botou,s přítelem rozkrojíme jablíčka,pouštíme lodičky-to mě baví ze všeho nejvíc a pod talíř dávíme penízek.Na Barboru trháme zlatý déšt a do vánoc pěkně rozkvete.

Dopoledne na hřbitov.
Do večeře se postít, aby jsme viděli zlaté prasátko.
Modlení před večeří.
Klasická vánocční večeře: rybí polévka, kapr + salát.
Talíř navíc pro nečekaného hosta.
Šupinku z kapra do peněženky.
Vánoční stromek a dárky.
Půlnoční v kostele.
A určo jsem na něco zapomněla.

Já zažil vánoce jako takové, naposled v roce 2002, od té doby jsou okolnosti špatné natolik, že vánoce jaksi nejsou... ikdyž první roky po té jsem se snažil pravidelně péct cukroví, to jsem dělal i před tím Ale jaksi to ztratí kouzlo, když je člověk nakonec stejně sám... Takže snad do budoucna.

A zvyky jaké jsme měli jako rodina. Já s rodiči prožil většinu vánoc společně s rodinou tety, strýce, sestřenice a bratrance. Jeden rok u nich na vsi, druhý u nás ve městě. Jen pár let jsme je slavili jako rodiny samostatně. Sice vzrostl počet obdarovávaných, ale peněz jsme ani jedni nikdy neměli mnoho, takže naše dárky byly většinou prkotiny a vyráběné věci pro radost.

Cukroví pekla většinou mamka a teta a když už jsem to zvládal se sestřenicí taky, tak pak i my dva tzv. junioři. Jako štědrovečerní hlavní chod byla u nás v rodině vždy houbová polévka a nejčastěji filé. Protože kapra nikdo z nás moc nemusel. Po hlavním chodu byla vždy povinost ochutnat kousek od všeho na stole. Všchny druhy cukroví, ovoce, zeleniny a pak díky taťkovi pečená masa, řízky atd. Tohle jako zvyk bylo vždy skoro k prasknutí

Rozkrajovali jsme jablka, pouštěli svíčky ve skořápkách od ořechů do mísy s vodou. Chodili jsme na půlnoční do kostela. Snažili jsme se postít kvůli prasátku. A hráli jsme hry, spoustu her. Naše vánoce byly hodně o tom, že jsme byly spolu dvě rodiny, co jsme si rozuměly, a hráli jsme a hráli všechno možné I rozbalování dárků byla u nás v podstatě vždycky hra. Pokaždé jsme strávili i nějaký čas venku, rodinnou procházkou v přírodě a případné zablbnutí ve sněhu.

Náš štědrý den, byl nabitý programem od rána do večera. Jako děti jsme si to dost užívali, naši rodičové, ale museli mít co dělat aby to všechno zvládli (což jsem pochopil později)

Co se týká dárků, tak ty se pod stromkem objevily vždy večer po večeři. Pamatuju si, že jsem si musel jít pokaždé umýt zuby a když jsem se vrátil pod stromkem byly dárky. To hlavně v mladším dětství bylo vždy super překvápko. Díky tomu to byl den v roce kdy jsem se nejvíce těšil na vyčištění zubů, protože pak jsem věděl že bude doma ježíšek s dárky. Do toho prskaly prskavky, hrály koledy... atmosféru uměli naši rodičové vybudovat pořádnou.

Jo a stromeček jako takový, hlavně když jsem byl menší strojil taťka vždy přes noc z 23.12 na 24.12. a já byl vždy u vytržení, kde se tam ten stromek jako vzal

Jo a ještě jedna věc, byla u nás tradičním vánočním zvykem a tím byl Ananas. Nevím proč zrovna toto exotické ovoce, ale možná pro rodiče něco symbolizovalo. Každopádně rok co rok, nesměl na našem stole chybět ananas. Ikdyž jsme ho nikdy moc nemuseli, tak bez ananasu by to nebyly vánoce. A padnul vždy na štědrý večer Tohle je jedna z mála věcí, co sám pro sebe dodržuju i v současné situaci.

Jo a ještě taková věc k snědku, kterou jsem pak dělal vždy já tzv Vánoční Mňamky. Banán rozkrájený na kolečka, každé kolečko vložené mezi dva piškoty. To celé propíchnuté párátkem a znovu to celé obalené v čokoládě.

A už se mi sbíhají sliny

Hm, trochu jsem se rozepsal a ted to nikdo nebude číst

Tuax - bomba.... rodiče by měli dostat metál ...

moc pěkné

No teda koukám.Půlku tradic co tu kdo napsal ani neznám U nás to bývá bez tradic-až na to,že se celý den nejí a nevstává od stolu jak psala Kiki20.Jinak klasicky kapr,salát,cukroví,stromek..nic víc.

My taky nic extra nedodržujeme, ale než se jde ke stromečku, tak se musí zazvonit zvonečkem

U nás taky - dopoledne hřbitov, neobědvá se, "postíme se" až do večera. Jinak se západem sluníčka se u nás sbírají věci do košíku (ovoce každému na příděl, oplatky a med, modlitební knížka, pak do papírového sáčku odsypat trošku mouky, dát skrovek chleba, nějaké luštěniny, kousínek uzeného atd atd., aby jakože bylo v příštím roce také všecho dostatek...další den se to vysype i s drobky ze stolu tuším pod jabloň, je to zvyk už naší prapraprababičky).
Před večeří se pomodlíme, od stolu nevstáváme - rovněž pověra o smrti, to už tu zaznělo, pod talíř dáváme šupinku z kapra a peníze.... papáme fazolovou polévku, pak mezichod kousek vánočky či štrůdlu, pak kapr se salátem a pak oplatky- každý si namaže medem a nechá svůj oplatek kolovat (tzv. rodinné dělení), pak krájíme jablíčka, louskáme ořechy (klasické zvyky). Já si po večeři hodím pantoflem a mezitím přijde Ježíšek.

Ještě jsem chtěla dodat, že před večeří se všichni umyjeme, slavnostně oblékneme a stůl je vždy svátečně prostřen. Dřív jsme u večeře poslouchali koledy, ale já to nesnáším, tak už se od toho ustoupilo. Jako děti jsme taky museli u stromečku hrát na hudební nástroj a říct básničku, co si tak pamatuju a pak jsme z okna museli poděkovat Ježourovi.

Podle mě a toho co jsem si zažil, je ten den hlavně o prožitcích, o společném soužití. Jednotlivé tradice a zvyky, starodávné i novodobé, nově vzniklé a ty co si rodiny vytvoří pro daný den, by měly být hlavně o tom věnovat něco tomu druhému v oblasti prožitků. Nejvíce to vnímáme ještě jako děti, jako dospěláci se tomu už vyhýbáme, nebo to otupíme rozumovým přístupem a konzumním tlakem okolí a taky díky nesmyslným kampaním v médiích.

Osobně pokud mám možnost tak obdarovávám své blízké po celý rok, ale vánoční den to pro mě bylo vždy něco speciálního, ne o tom, že někomu dám dártek, ale o tom, že prožijeme den spolu, že zažijeme něco co běžně nezažíváme, ty zvyky jsou unikátní v tom, že jsou spojeny s vánoci, ikdyž je vnímáme třeba jinak než věřící lidé. Podle mě to není o tom, kolik dárků se večer najde pod stromečkem, ale o tom, jak spolu prožijeme daný den. O tom jakou atmosféru si navodíme, čím se vzájemně vnitřně obohatíme. Tohle je pro mě osobně smysl vánoc.

A pokud se dočkám toho, že budu mít vlastní rodinu a děti, udělám vše proto, aby si z vánoc odnesli tolik vnitřního štěstí a pohody, kolik jen budu umět. Stejně jako jsem měl možnost prožít vánoce já, když jsem byl malý klučina i dospívající zlobidlo a dospělý mladík. Samozřejmě vánoce nejsou jediným dnem, kde bych toto chtěl poskytovat, těch příležitostí je v životě a v roce mnoho, ale o vánocích to bude vždy trochu jiné, díky svému času. A ten shon okolo, tak pokud je rodina spolu, prostě se do toho nemusí zapojovat. Vánoční šílenství v ulicích, médiích, jde stranou. Je jen na nás, jak si to zařídíme a jaké máme možnosti. Co jsme ochotni svým blízkým poskytnout a co si od nich vzít.