Úzkostné stavy versus práce

Reaguji na Nicadezuria:
Čím víc se budeš úzkostným stavům poddávat, tím větší nad Tebou budou mít moc.
Vůbec nejhorší je úzkost z úzkosti.
Spíš než prášky, by jsi měla navštěvovat terapie, které Ti pomohou víc.
Sama jsem dlouhá léta trpěla těžkou sociální fóbií, tak vím o čem mluvím.

Snažila bych se s tím něco dělat. Zminované terapie atd. Nebo léčba šokem. Něco prostě. Záleží z čeho takové stavy míváš. Taky jsem měla takovou menší sociální fobii. Ale řekla jsem si - na**at, prostě jsou to jen lidi jako já, stejně rovnocenní, takže nějaká fobie mi může být u pr**le.. Snažila jsem se o kontakt s lidmi víc a víc, i když to bylo těžké (bušení srdce, mravenčení atd) Ale nějak to prostě muselo jít. Věděla jsem, že to je prostě jen v hlavě. A nechtěla jsem na úkor toho, že jsem si prostě něco takhle dostala do hlavy, takhle žít.

Reaguji na Nicadezuria:

když bereš prášky, chodíš k psychiatrovi? Já jsem brala prášky 3 roky, taky přelom maturita a práce. Každý týden jsem měla sezení a "domácí úkoly" - jít někam, kde vím, že mi bude 100% blbě (pro mě ideální fronta v Albertu) a vydržet dokud to nepřejde. Jedině tak se to dá překonat, ležení v posteli akorát propadneš depresím. Chce to trénink, vystavovat se tomu strachu cíleně a pak až tě to potká v realitě, tak nebudeš zaskočena.
Mě paradoxně pomohla práce, finančně jsem se osamostanila, našla přítele, odstěhovala.
Nezbavila jsem se toho na 100% to nejde, ale když to přijde, tak vím co to je a jak se chovat (dýchat do břicha, uklidnit se a čekat).

Reaguji na Leni86:
A jak dlouho ti ten stav trvá? Protože mě to přešlo až po dvou až třech dnech a já nebyla schopná ani stát, jinak bych to zvládla, ale mně bylo prostě tak zle že jsem si sotva došla na záchod.

Reaguji na Nicadezuria:

chvilku, je to fakt otázka třeba 15ti minut. Jenže to je ten "akutní stav". To co máš ty je dlouhodobý, taky jsem měla, a celý den proležela v posteli. Je dobrý jít ven. já musela chodit večit psa, v tu chvíli jde úzkost stranou, nebo chodila do parku na cigaretu. Nejhorších je zavřít ty dveře od bytu, ale pak už je to lepší a lepší. Hlavně všechno v klidu, rozdýchávat to

Reaguji na Leni86:
No mě právě když přepadne ta nejhorší úzkost, tak vážně trpím bolestma těla a tak. Takže je nad moje síly někam jít. Pak když už to odeznívá tak se snažim něco dělat, ale ten první den až druhej je prostě nesneitelnej, neni to záležitost jen čtvrt hodiny.

Co bereš za prášky a jak dlouho?

Reaguji na Bedla:
Od 14 sem brala Zoloft, teď je mi 19 a beru Cipralex

Aha, já myslela, jestli nebereš nějaké neuroly, tak to je v pořádku.
Nešlo by ještě zvednout dávku, když máš pořád úzkostné stavy? Ani ta psychoterapie by nemusela být od věci.

Reaguji na Bedla:
Teď beru nějaký prášky navíc, tak uvidím.. A nějakou terapii asi shánět budu, nechci všechno přebíjet lékama ale neřešit pravou příčinu..