Ahooojky,potřebovala byh poradit.Jde o mého přítele,je hrozně moc uzavřený do sebe,protože v minulosti to neměl lehkhé a celkem to chápu,že to tak je,ale hrozně moc bych mu chtěla nějak pomoct,nějak ukázat,že mi může věřit,že já ho nezradím,pomůžete mi nějak prosím?
já se taky neotvírám, začnu až tak po roku vztahu, a čím víc na mě někdo tlačí, tím rychleji uteču, nech to plynout
v žádném případě na něj nechci tlačit to nee..ale není nějaký způsob pomoct?to asi musí chtít sáám..
myslím si, že ne,on sám k tobě musí mít důvěru, je to sice nehezké, ale stačí k tomu vhodná chvilka, trochu alkoholu /tedy sklenička, ne flaška/ a když k tobě bude mít důvěru, tak se třeba rozpovídá /svíčky, romantika, atmosfére . . . /
je dobré - netlačit, a říct něco v tom smyslu, až o tom budeš chtít mluvit, tak mi to řekneš
věř mi, že když se jednou dost spálíš, pak ti dlouho trvá se někomu svěřit,a pokud je k tomu introvert /což jsem já/ tak ani nemá potřebu se svěřovat
a pak, my ženy máme pořád potřebu své pocity, nálady, myšlenky, city ventilovat, ale muži zas až tak ne
přesně tak jak jsi to napsala,tak tak to i opravdu je.spálil se to mi řekl a dost.Taky říkal,že nemá potřebu se někomu svěřovat,protože od jisté doby,řekl,že si všechno bude řešit sám a nebude nikoho otravovat.Taky mi ale řekl,že by mi tak moc chtěl říct o svých problémech,že mi věří,ale má v sobě nějaký blok a nejde to,aby mi to řekl.
Já vím že to je možná mimo téma, ale nevím kam to dát.... dneska mi jeden kluk řekl, kterýho jsem viděla poprvé, že to moje chování je hrozné, jak jsem uzavřená a že si nikoho nepustím k tělu, jako jasně že se s někým koho neznám nebudu bavit jako bych ho znala bůhvíjak dlouho....takže mě odsoudil k tomu, že na mě absolutně nic není... no.... jako já o sobě vím, že jsem uzavřená, ale prostě v dětství mě odtrhli od kamarádů, od 12 let jsem byla jen zatracovaná a jasný že nebudu pořád tak živý dítě jak předtím, nejhorší je, že neslýchám vůbec pozitivní věci na sebe, jako že se mi něco povedlo nebo tak... tak jak si mám zvýšit sebevědomí, když o mě nikdo nestojí?? (nemyslím jen kluky, ale i kamarády a tak) Asi vážně budu muset vyhledat nějakýho psychologa, nebo se zblázním... Pořád nad sebou jen brečím, protože nemám nikoho komu bych se svěřila, jen pitomej internet, ale to mi osobní kontakt nenahradí.... všichni mě odsuzujou jen podle toho jak vypadám, po tolika letech už v sobě mám prostě blok, že si to o mě myslí všichni.....a možná tak i působím.... Nejhorší je, že tu podporu nemám kde hledat, jen sama v sobě, rodina mě spíš zatracuje (ty to nezvládneš, ty seš tak blbá) a kamarády vážně žádný nemám, mám jen známý....a těm jsem ukradená....
Cituji petuliinka17: dneska mi jeden kluk řekl, kterýho jsem viděla poprvé, že to moje chování je hrozné, jak jsem uzavřená a že si nikoho nepustím k tělu,
Myslím, že by bylo o dost divnější, kdybys na kluka, kterého vidíš poprvé, vybalila hned všechny své intimní podrobnosti.
Nevím, kolik Ti je a co děláš, jaké máš příležitosti k navázání vztahu (-ů).
Takže těžko poradit něco konkrétního.
Obecně je dobré držet se svých zálib, a v tom okruhu se budou objevovat lidé s logicky podobnými zálibami...
Pak už to jde samo.
petuliinka17
Jestli máš pocit, že je toho na Tebe fakt hodně a nemáš to s kým probrat - tak se někam objednej. Neporadil by Ti obvodní lékař?
A k těm klukům - kluci v tomhle věku moc sebevědomí ve vztahu k holkám nemívají, pokud působíš odměřeně (i když taková nejsi), moc jistoty jim to nepřidá ... Prostě si budeš muset počkat na někoho sebevědomějšího
Venuše: Myslím, že by bylo o dost divnější, kdybys na kluka, kterého vidíš poprvé, vybalila hned všechny své intimní podrobnosti.
Já myslím, že je to všechno o povaze. Já jsem na svýho budoucího manžela všechno vybalila hned napoprve. Viděli jsme se jen pár hodin a povídali si až do rána. Tenkrár řekl, že ho ta moje otevřenost dostala a že hned věděl, že mě chce...
No jak říkám, je to o povaze.
Bonbonek, moje nejlepší kamarádka si vzala uzavřenýho kluka a mají spolu 4 děti. Dodnes se nic nezměnilo. Je tak uzavřený, že ji neřekne ani "ahoj" když příjde domu z práce. Mockrát už si na to ztěžovala, že neví jak mu pomoci.
Já bych se asi zbláznila, kdybych si nemohla se svým chlapem o všem popovídat!
bonbonek
souhlasím s matadi - netlač na něj. Nevím, jak jste spolu dlouho, ale možná je tvůj přítel uzavřený povahově+ prožil nějaký zranění, o kterém píšeš, a to pak potřebuje delší čas, aby se s tebou cítil bezpečně.
petuliinka17
Máš pravdu, že ta podpora a ocenění od rodiny je v určitym věku důležitá, aby se člověk cítil sebejistě a v pohodě. Ale holt když tolik není, musíš si poradit i bez ní. Myslím, že to hlavní je, že se musíš přijmout taková, jaká jsi. Možná jsi povahou introvertní, navíc jsi měla nějaký negativní zážitky... prostě to vezmi tak, jak to je - jsi uzavřenější, hlavně před citzími lidmi. Ale co má být? Takových lidí je víc. Není to nic špatnýho, něco, za co by ses měla stydět. Ta situace s tím klukem - myslím, že on sám se cítil nejistě, nevěděl, o čem se bavit (uzavřenější lidi rozhovor neusnadňují), tak reagoval útokem. V takový situaci je dobrý ukázat něco ze sebe - třeba říct "jo, já to tak mám, trvá mi dýl, než si zvyknu na nový lidi a pustím si je k tělu". Výhoda je, že ty se víc uvolníš a okolí ti bude víc rozumět.
Píšeš, že nemáš žádný kamarády, jenom známý. To mi připadá škoda. Nemusíš mít kvanta "kamarádů", stačil by jeden nebo dva skuteční. Zkus se s někým pomalu sblížit - zkus vytipovat z těch známých, jestli by tam nebyl někdo, kdo ti je příjemný, vzbuzuje v tobě důvěru. Zkus si s ním víc povídat, třeba požádat, jestli by s tebou nezašel do kina, na procházku... Jestli to vidíš jako nereálný, zkus klidně ten internet, zkus si někde založit diskusi, že hledáš kamarádku, popiš svůj problém - lidí jako ty je víc a taky se můžou cítit osaměle... i psaní pomůže, ale je pravda, že není nad osobní setkání. Třeba se ale najde někdo, kdo bydlí poblíž tebe.
K psychologovi klidně zajdi. Jesli jsi mladice, -náctiletá, jak si myslím podle tvého nicku, tak můžeš do pedagogicko-psychologické poradny, je to zdarma a každá škola pod nějakou poradnu spadá.
Dneska se jdu objednat....nějak jsem přes noc chytla takovou depku že jsem nemohla spát a když jsem ráno usínala tak stačila nějaká negativní myšlenka a myslela jsem že mi pukne hlava i srdce.... Relativně mlada jsem, je mi 19 .... a to jediný mě uklidňuje, i když za sebou nemám žádný zážitky, říkám si že když se dostanu na vysokou třeba si to všechno vynahradím tam
Cituji Romi1: Já myslím, že je to všechno o povaze. Já jsem na svýho budoucího manžela všechno vybalila hned napoprve. Viděli jsme se jen pár hodin a povídali si až do rána. Tenkrár řekl, že ho ta moje otevřenost dostala a že hned věděl, že mě chce...
No jak říkám, je to o povaze.
Jo to je fakt, to mohlo být docela odzbrojující. Asi máš pravdu, je to o povaze jak co komu vyhovuje.
Já jsem také uzavřená.Mockrát jsem se zklamala,že věci které jsem svěřila byly použity proti mě.Většinou mi pomůže,když jdeme na večeři a dám si skleničku a je příjemná atmosféra.Tak pak to jde ze mě ven.Nebo když spolu podnikáme výlety nebo akce,které mě baví.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.