Utváření domova ve 20ti letech

[cituji=Adriana13]ty, jež už jsou na třetí VŠ nic jim nevyhovuje atd. a jen si stěžují.[/cituji.
S tím souhlasím a také nemluvím o těch co studiu opravdu obětují všechno a studují velmi náročné obory. Zejména muži jsou i tací, co si třeba ve 25ti letech nenamažou bez maminky ani chleba, nedokáží se sami zabalit na cesty, nedokáží bez rodičů vyřídit úřední věci (neříkám, že všechno vím sama a neptám se zkušenějších, ale člověk se zkrátka celý život nemůže nechat vodit za ručičku)

To určitě, jen je důležité, aby to někdy bylo i obráceně, případně aby se dokázal postarat když Ty budeš nemocná.......
Jinak já třeba osobně mám k domácnosti svůj vlastní postoj, myslím si, že není třeba uklízet a drhnout každodenně, takže volného času se pak najde dost Každodenně to chce jen vařit, mýt nádobí a to je vše, zbytek stačí jednou za pár dní.....

Ano přesně! Kolikrát si říkám jestli to není závist, že sami holku nemají a nebo že jsou mamánkovský typ Wolovitze z Big bangu

Mě třeba dříve přišlo děsivé to, že když ženská odjela/skončila v nemocnici/byla nemocná doma, taks e chlapi prostě o domácnost a případné dítě nedokázali sami postarat (ženské vařily do zásoby, psaly chlapům seznam, co a jak mají dělat a na co nezapomenout)....Takže je dle mého důležité, aby byl chlap schopný se v případě potřeby prostě o sebe postart sám a aby to nebral jako újmu......

Reaguji na bakalářka: To je jasné, taky zdaleka nepucuju domácnost každý den a nejsem žádná paní dokonalá co má doma vše perfektní, jen jde o to vyvíjet aspoň nějakou snahu a nečekat až to všechno za mě někdo udělá.

Taky jsem se v čerstvých 21 a prezenčním studiu VŠ odstěhovala od rodičů a přítel u mě začal trávit hodně času a pak se nastěhoval. Jeho kamarádi ho možná trochu popichovali, ale já si nevybavuji, že bych se setkala s negativní reakcí na to, že jsem se osamostatnila.

Být tebou kašlu na to. Ty se budeš umět o sebe postarat, jsi nezávislá, dokážeš si poradit. Na druhou stranu, pro někoho to může být brzy a ještě se na to necítí. Já to neodsuzuju a oni by si z tebe neměli dělat srandu.

Já se odstěhovala až v 25ti - dost jsem cestovala, ale dřív jsem doma pomáhala normálně. Většinou jsem i vařila, takže teď si naši stěžují, že co jsem se odstěhovala, tak nemají, co jíst, protože nikdo z nich nemá na vaření čas nebo náladu Z okolí vím o pár lidech, kteří doma nemuseli dělat skoro nic, ale že by se mi někdo posmíval...to vůbec. Naopak teď, co bydlím s přítelem, tak mě všechno mnohem víc baví..uklízení, vaření, zvelebování bytečku apod.

Já zase nechápu čemu se diví S přítelem bydlíme už 1,5 sami takže od 19 let. Starám se o domácí práce a naši přátelé to tak mají stejně a v našem věku už většina z nich bydlí samostatně Zřejmě se člověk obklopuje sobě podobným
Já bych se tedy styděla kdybych ve 20 bydlela u rodičů a mamka by za mě prala, uklízela a vyvařovala mi. To už přece v tomhle věku není vubec její povinost...

Určitě nejsi divná a asi ani výjimka Považuji to naopak za něco, co se hodně cení a rozhodně to není něco k posměchu. Taky bydlím s přítelem, westěhovali jsme se loni v říjnu, když jsme se rozhodli odejít z kolejí. Teď je to tak, že jsme v našem bytě i o prázdninách, domů 1x za 2 týdny a spokojenost je jak u nás, tak u rodičů. Sice mě rodiče ještě podporují, ani brigáda mi nepokryje náklady spojené s bydlením a studiem, ale já sama doufám, že to brzy nebudu potřebovat. Přítel si vydělává víc, ajťák, takže sebe uživit stačí. Nevidím problém v tom, že někoho ještě podporují rodiče, to určitě ne, je to jen na domluvě, rodiče mi dali tu příležitost být podporována i po dobu VŠ a já si toho vážím a jednou jim to chci vrátit, to ano, ale to, že mě podporují neznamená, že budu pořád, do 25 let, bydlet v dětském pokoji u nich, natož když mám školu 150km daleko. Věř mi, že jakmile budeš schopná tyhle věci (vaření, praní, celková péče o domácnost a i soužití s partnerem) zvládat teď, bude pro tebe o moc jednodušší nástup do uplně samostatného života, tzn kdy už za tebe rodiče nebudou platit nic. Šok pro tebe bude pak leda zaměstnání, ale nebudeš se už muset stresovat s vařením a dalšími věcmi, které se všem ostatním vyjeví tak náhle a všechno se to na ně sesype. A myslím, že i přítel ocení, když jsi na tohle připravená, a ani jeho maminka se pak nemusí bát, že bude mít syn neustále hlad a nevyželené prádlo..

Tím ale nechci popíchnout nikoho s feministickými názory, samozřejmě, že chlap musí taky dělat věci i v domácnosti aby to neznělo tak, že já doma lítám jak hadr na holi a přítel si vysedává u PC. Kdepak, vařit umět dřív, než já - já se naučila, abych nebyla zahanbená.., úklid zvládá levou zadní, a například o vynášení koše a plastů se nemusím starat vůbec. Chce to jen asi nenechat toho chlapa zvyknout si na uplný komfort, ale zapojit ho.

Rozhodně si myslím, že je super, že jsi taková a už se staráš. Ostatní se tyhle věci budou teprve učit a ty už je budeš umět. Nejsi jediná, v mém okolí znám i mladší holky, které se osamostatnily a dokonce už mají své vlastní bydlení.

Už pracuju na hlavní pracovní poměr a k tomu dálkově studuju, jak jsem výš psala Jen teď mám volno tak toho zvládám mnohem víc. Jinak také moc děkuji za povzbuzení
Jste supr holky, povzbudily jste mě, byla jsem z toho smutná, ale už je mi líp

Já tohle obdivuju . Mám tolik kamarádek a kamarádů, kteří ve 30 žijí s mámou a nechají se živit....Já žila s přítelem už v 17. Sice to moc nedopadlo, ale dalo mi to co se péče o rodinu týká hodně

já se od rodičů k příteli odstěhovala v 19, teď už jsem s jiným, ale taky bydlíme ve svém, ne u rodičů...teď je mi 23 a taky mám někdy takové myšlenky, jestli na to nejsem mladá, na všechno to běhání kolem domácnosti, protože kromě toho mála co pomůže přítel, je to to celé na mě plus škola plus práce...občas si trochu zapřemýšlím, jestli mi něco neuteklo - takový ten bezstarostný život studenta, na druhou stranu jsem svým vlastním pánem ohledně toho co se mi líbí, za co utratím peníze, kdy přijdu domů atp....což je super ...rozhodně lepší tohle než být nějaký mamánek

aha, to jsem asi přehlídla no vidíš, tak to jsi připravená naprosto dokonale..a klobouk dolů, ve dvaceti už mít práci na HPP a navíc školu..paráda

Nic proti, ale mě zase přijde trochu divné, že někoho nechají rodiče odejít před 18.narozeninami...Přce jen nejsi plnoletá, nejsi za sebe právně zodpovědná - prostě po 18. ok, ale v 17.?