Uražená ješitnost

To je strašně obecná otázka, pochybuju, že je možné jednoznačně odpovědět. Někdy není od věci se zamyslet sama nad sebou, protože leckdy to ten partner jinak řešit neumí nebo má pocit, že už vyzkoušel všechno a touto nepříjemností by něčeho mohl dosáhnout Pokud by ale mělo jít o malichernosti a řekněme komunikační standard mezi partnery, určitě by takový vztah spokojené budoucnosti nedošel.

Podle situace. Většinou je mi to líto, ale stane se, že mě tím pěkně vytočí Dřív jsem měla blízko k slzám, lítosti anebo ke vzteku a hádce, ale dnes se už snažím stručně a jasně /jinak by to nepochopil/ říct své stanovisko a tím to jakoby "uzavřít". Začnu se hned bavit o něčem jiném a dám najevo, že je to pro mě uzavřená a jasná věc, že znám svá práva dělat věci po svém a nehodlám se jich vzdát.
Ale je to složitější, fakt záleží na konkrétním případu.

včera jsem to vyřešila, nebyla to uražená ješitnost - ale vykoupání se ve vlastní šťávě - tedy, prý abych věděla, jaký to je, čekat několik dní na odpověď

Většinou partner taky něco neudělá tak, jak bych chtěla a občas to nevydržím a připomenu mu to, co jsem neudělala dobře já. A je to 1: 1.