Umění šetřit

nééé, to mě neznáš já bych i za tím volantem usnula. A kdybych se nemusela řídit podle jízdního řádu, tak bych vždycky vyjížděla pozdě... Navíc já to měla na střední 30 min celkem.

nevím kolik ti je, ale myslím že je to velká a asi dost častá jak tak koukám chyba ve výchově... měli jsme v hospodě na brigáde studentky a většina jich po pár dnech už nepřišla...proč by dřely asi když stačí říct rodičum ..katastrofa :-/

Za mě osobně zatím zvládám žit tak abych si nemusela půjčit... to bych hodně hodně nerada. podle mě je základ vlastní bydlení. Podnajem jednou nezaplatíte a už jste na ulici :-/

Tak já už zažila hodně situací... ale vždy jsem zvládla jakžtakž šetřit.

Abych na SŠ utratila 20000 Kč za oblečení, tak to teda nehrozilo )) Já byla šílený škrt, oblečení jsem si vůbec nekupovala, kosmetiku taky ne, prostě vůbec nic. Kapesné jsem dostávala asi 300 Kč, na HA zvlášť co tři měsíce a ještě mi naši platili mobil (200 Kč měsíčně). Dokázala jsem naprosto spolehlivě našetřit. Plus jsem po škole chodila na brigády (škola 7-15, brigáda 16-20), z toho jsem si pořidila řidičák (naši se distancovali) a chodila jsem na taneční zábavy a do čajoven. Stále jsem ale dokázala našetřit.

První rok a půl na VŠ, brigády, brigády, brigády ... začala jsem objevovat kouzlo nakupování. Přesto jsem na účtě stále měla +-15k.....
Další rok a půl na VŠ, to jsem získala super práci.... Koupila jsem si auto, obměnila celý šatník a botník, pětkrát týdně jsem někam chodila, solárka, manikúra, šíleně drazí kadeřníci, nakonec jsem si pořídila vlastní bydlení ... přesto jsem vždy měla na účtě ještě více....
Bohužel přišlo magisterské studium a já práci přestala časově zvládat. Takže teď zase jen brigádky... našetřené penízky se mi velice hodily, protože jsem za ně nakoupila veškeré vybavení bytu. (takže doporučuji šetřit, přijem může vypadnou kdykoli...)
Díky veliké podpoře mého přítele jsme to nějak zvládli. Teď už zase pracuji, získat ovšem práci v ekonomické krizi je těžké a tak si vážím každé vydělané korunky.
Mimochodem, podpora mých rodičů žádná, kdybych od nich teď dostávala měsíčne alespoň 1200 Kč byla bych šťastný člověk, aspoň by se mi zaplatilo jídlo ....

A ještě dodatek - také se ráda krásně oblíkám, miluju boty. Ovšem mám čuch na neuvěřitelné slevy a skvělé sekáče. Mám asi 20 různých kabátů, cena kus 10-60 Kč (fakt krásné kabáty, jen se musí umět hledat ), kalhoty 50 Kč i s visačkama atak dále a tak dále .... A fakt to jsou mnohdy kvalitnější věci, než se dají sehnat u nás v obchodech .....

Toť mé zkušenosti

(jo a místo kabelek za 30k si raději koupím kola na auto )) )

Můžu se zeptat, co to bylo za práci?

tohle taky nechápu.. kapesné ok, ale dávat peníze jen tak? Za nic? Dítě pak nemá žádnou představu o hodnotě peněz, na co by mělo šetřit, když na všechno dostane peníze. Tohle opravdu nemám ráda.

Se šetřením nemám (a nikdy jsem neměla) problém, jsem zvyklá si odkládat a dělat rezervy.
Větší výdaje nemám, nejvíce utrácím za kvalitní potraviny, nárazově za cestování. Z výplaty poplatím složenky a nutné výdaje, zbytek si odložím. Nákupy oblečení mě nebaví, nakupuji jen pokud je to nezbytně nutné a jen to, co potřebuji. A to pak investuji do dražšího oblečení, které vydrží. Raději vsadím na kvalitu než na kvantitu.

U nás to doma funguja asi podobně jako u Mpty. Studuji relativně náročný obor a když se podívám na spolužáky, tak jestli pracuje polovina, tak je to dost. Od mala jsem věděla co kolik stojí, protože rodiče předemnou o penězíh mluvili. Prostě potřebuju kalhoty, rodiče mi daj peníze, ale musím podotknout, že já jsem velice nenáročný člověk, takže jestli za rok utratím za oblečení 4000 tak je to hodně. Ale když chci notebook nebo cokoliv dražšího tak si na to vydělám sama.