Učitelka/vychovatelka ve speciální škole

Reaguji na elisenka:
Ahoj,
nepracuji v podobném zařízení, ale přesto Ti mohu poskytnout nějaké dojmy z vlastní zkušenosti. Mám pedagogické minimum a brigádu mám jako externista volnočasových aktivit. Přestože tedy neučím, i tak přijdu do styku s hendikepovanými dětmi. A můžu říct, že by mě taková práce asi bavila. Samozřejmě musíš být psychicky silná a nesmíš si to brát osobně, nesmíš si to "brát" domů a trápit se tím. Musíš ty děti brát takové, jaké jsou. Mně například mnohonásobně více těší, když vidím nějaký drobný krok kupředu od nějakého nemocného dítka. Mám z toho dobrý pocit. Zdravé děti si toho neváží a berou všechno za samozřejmé, ale přijde mi, že děti s hendikepem v sobě mají tolik lásky, jsou vděční za pozornost a trpělivost a každý drobný pokrok je velkým vítězstvím.
Podle mého názoru musí být tedy člověk psychicky (a mnohdy i fyzicky, záleží, s jakým hendikepem pracuje) velmi zdatný, trpělivý a laskavý, potom ho tato práce bude naplňovat a bude se cítit užitečný.

Moje maminka má speciální pedagogiku a už mnoho let pracuje ve speciální škole. S dětmi nikdy problém nemá, ačkoli já bych to teda nevydržela. Naopak bych řekla, že se o ně stará radši a sleduje nadšeněněji jejich pokroky, než naše, jejích vlastních dětí S čím má ale poslední dobou problém je neodborné vedení, kdy se přeplňují třídy, na dvě asistenky a učitelku 15 dětí, z toho dva autisti, děti s epilepsií.... Práce s dětmi ji určitě těší, ale je to ignorantský přístup nezkušených nadřízených, co ji poslední dobu nutí přemýšlet o změně povolání (po víc, jak 20 letech!)...

já speciální pedagogiku studiju a chci se v tomto oboru i uplatnit. Je to úžasný pocit vidět za sebou kus práce....stačí jen, když se dítě usměje... v takové práci já vidím smysl.

Zdravím,

já zatím studuji spec. pedagogiku, ale mám za sebou už mnoho praxí jak s dětmi normálními, tak s hendikepem (ve škole, ve družině, kroužky,..) a za sebe můžu říct, že tyto děti umí být velice vděční, je s nimi legrace a práce mě opravdu baví. Někdy je těžké a náročné vysvětlovat něco několikrát (někdy bez výsledku), ale to k té práci patří. Je nutné vědět i hodně o jednotlivých nemocech, pak budeš vědět co tě asi tak čeká. Ze začátku to je náročné, ale pokud si k dětem najdeš cestu je to bezvadná a krásná práce. Je důležité sledovat jaký k dětem máš vztah (bohužel jsem se setkala u spolužaček, s averzí - a již těmito dětmi pracovat nechtějí).
V normální škole je to daleko náročnější, mě často bolela hlava (děti byly hlučnější, nevychované, často jsem si připadala bezmocně - i když si myslím, že to s dětmi umím).
Za mě jednoznačně ano, práci doporučuji, ale jen za předpokladu, že víš do čeho jdeš. O finanční stránce nemluvím, ta je bohužel ve školství špatná.

Moc díky za názory, ještě víc jste mne pro tuto práci nadchly. Spíš se bojím, jestli na to mám, ale to asi nezjistím, pokud tu práci nezkusím Možná až půjdu na praxi tak se třeba ukáže, jestli to dokážu dělat nebo ne. K dětem obecně mám vztah hodně dobrý, už mám i dálkově vystudovaný pedák, ale ještě jsem neučila, pracuji zatím v jiném odvětví...